Vysát co nejvíce peněz

Postupně se stává komodita ze všeho, co nás obklopuje. Po nerostných surovinách, které leží v zemi a logicky by spíš měly patřit nám všem, nebo potravinách hledá kapitál další a další oblasti, na kterých by se mohl napakovat.

Aktuálně zažíváme důsledky toho, že se výborná investiční příležitost stala z bydlení. Trh tak zasahuje do něčeho, co z velké části nevytvořil, do obcí, které mají svou infrastrukturu, rozvody vody, elektřiny, plynu i společné komunikace, bez kterých by se jen obtížně dalo žít.

Za peníze si tak lze koupit další báječnou věc, na níž se dá dále vydělávat. Investiční fondy se v nadšení, že lidé nájem musí platit pořád, vrhly do oblasti, která zasahuje do naší existenční jistoty. Protože když nebydlíte, je konec. Lidé se dnes dělí na ty, kteří nemovitosti mají – a mnozí z nich problém nedokážou pochopit –, a na ty, kteří je nevlastní a nemohou si je v žádném případě dovolit. Mohou si tak akorát házet korunou, jestli mají bydlet někde, kde je málo pracovních příležitostí, anebo pracovat někde, kde je pro ně finančně nedostupné bydlení.

Potíže spojené se spekulacemi s byty se ale netýkají jen velkých měst s rostoucí populací. Na otázku, proč se nájem i ceny bytů zvyšují velmi rychle například na Ostravsku, které trpí odlivem obyvatel a kde je bytů dostatek, neexistuje jednoduchá odpověď. Problémy jsou totiž jako obvykle o něco složitější než neoliberální příručky. V případě Ostravska hraje zajímavou roli velká investiční společnost Blackstone, která je všude po světě známá tím, že se snaží z bytových fondů, do nichž investuje, vysát co nejvíce peněz. Na Ostravsku tak nájemníci musí bojovat třeba za to, aby jim opravili děravou střechu. 

Podobně zvláštní pak je situace s bydlením na Mostecku, kde by jeden nečekal, že se ceny kvalitních bytů vyšplhají i k několika milionům. Jistě, lze zde najít i mnohem levnější byty, ale taková investice do vlastního bydlení se vám může hrubě nevyplatit, protože neregulovaný trh s bydlením zde přinesl další zajímavý fenomén, a sice krach sdružení vlastníků jednotek (SVJ).

Podíváme­-li se na to, kdo vlastní na Mostecku byty v různých domech, zarazí nás vysoká míra zahraničních vlastníků a také různých podivných společností. Jsou zde majitelé a firmy z Ruska nebo Brazílie, část bytů vlastní letci izraelské armády. Tito lidé si byty koupili, aniž by kdy byli v České republice – šlo o investiční příležitost s jistým výnosem v době, kdy byla cena bytů velmi nízká. A protože nemohou osobně létat do Mostu a dohlížet na správu svého majetku, byty za ně pronajímají realitní kanceláře. Ty jsou napojeny na místní mafián­ské struktury, které se už dlouhé roky snaží z bydlení vytěžit co nejvíc. Cílem tak není starat se co nejlépe o bytový fond, ale vydělat co nejvíc peněz. To znamená také předražené zakázky, když se vyměňují okna, ale třeba i žárovky na chodbách. Náklady na opravu a údržbu domů tak stoupají.

Některé firmy a realitní kanceláře odklánějí příspěvky z fondu oprav a také poplatky za teplo a elektřinu do vlastních kapes. Majitelé v dalekých zemích o tom většinou vůbec nic nevědí. Tím se SVJ postupně propadá do dluhů. Na jednu stranu má totiž vysoké výdaje a na druhou stranu nízké příjmy. Společnosti, které dodávají vodu, elektřinu a plyn, dodávky postupně zastaví, v domě se tak už nedá bydlet a vyprázdní se. Obec v lepším případě zazdí dole vchody a okna, v horším případě nechá dům být. A ten se postupně promění v dílo zkázy. Mafiáni, kteří v kraji vše ovládají, vyhrožují lidem, kteří jejich předražené zakázky nechtějí, právě vypnutím vody nebo elektřiny. Majitelé bytů jen komplikovaně shánějí ve svých SVJ většinu i proto, že mnohé byty vlastní lidé, kteří jsou daleko.

To všechno vím mimo jiné proto, že hledám záložní plán pro svou rodinu, kdybychom už nemohli platit nájem v Praze, a dívám se po bydlení v Mostě. Z počátečního nadšení, že jsem v sobě našla dostatek imaginace pro plán B, který by byl východiskem z bytové krize, se postupně stává noční můra.

Nůžky mezi majiteli a nemajiteli nemovitostí se rychle rozevírají a ve chvíli, kdy je bydlení komoditou, která má přinášet hlavně zisk, zvyšuje se logicky i počet lidí, kteří na bydlení nemají. A finanční problém je pro ně i ono tak často doporučované stěhování. Český stát problém nijak neřeší, jen ho trochu kompenzuje příspěvkem na bydlení, který ale už v mnoha místech nekoresponduje s reálnou výší nájmů. Připočteme­-li to, že se běžnou praxí stalo uzavírat s nájemníkem smlouvu na jeden rok (ale někdy dokonce i jen na pár měsíců) a tu pak pravidelně prodlužovat, vytváří se z bydlení jedna velká nejistota. Pro chudé rodiny s dětmi je pak spojená s úzkostí nejvyšší. Když přijdete o bydlení, můžete přijít i o děti.

Mnoho let jsme poslouchali mantru o tom, že soukromé vlastnictví bytů a domů je lepší případ, než když nemovitosti vlastní stát nebo obec. Přivedlo nás to do situace, kdy spekulace s byty různými způsoby na různých místech vytvářejí stres velké části obyvatel. Až se zas budeme dojímat nad tím, že je česká společnost rozdělená, demokracie ohrožená a lidé jsou manipulovatelní a neuvědomují si hodnotu svobody, bylo by dobré se vžít do situace těch, kteří žijí v existenční úzkosti. Ta se totiž velmi rychle a snadno může proměnit v třídní zášť.

Autorka je redaktorka online deníku A2larm.cz.