Trpíme nedostatkem vody? Uzdravme tedy hlavně půdu. Na většině území Česka zničená půda ohrožuje životy i zásoby pitné vody. Na vině je špatné zemědělství. Stará půdní síla je vyčerpána. Půda je přitom jedním z nejdůležitějších ekosystémů světa a doslova kolébkou civilizací.
Zdravá půda neplodí jen zdravé potraviny, ale zadržuje i velké množství vody, omezuje erozi a zpomaluje nástup povodní. Chladí krajinu, zadržuje uhlík, brzdí klimatickou změnu. Průmyslové zemědělství se svou chemií dovedlo většinu půdního života na práh smrti. Pod mrtvými, utuženými poli pak obce jen čekají, až budou opět zaplaveny. Zároveň jim bude docházet pitná voda, protože utužená půda brání vsakování vody do podzemí. Neměli bychom přitom zapomínat, že při přehnojování ornice dusíkem vzniká amoniak, který zabíjí mikroživot v kořenech stromů, čímž likviduje lesy. Zemědělství je tak spoluzodpovědné nejen za sucho, ale i kůrovcovou kalamitu.
Voda a půda představují naše největší bohatství, bohužel však není patřičně doceněno. Půda je deklasována průmyslovým „hospodařením“ jen na výrobní prostředek podřadné úrovně, a ztrácí tak své ekologické (mimoprodukční) funkce – zejména schopnost zadržovat vodu. Jinými slovy, průmyslové zemědělství svým přístupem ohrožuje vodní, potravinovou i energetickou bezpečnost.
Umírání půdy bylo umocněno nejen nástupem slepého nadnárodního trhu, používáním čím dál těžších strojů a chemických prostředků, vyráběných nadnárodními firmami, či změnou klimatu, ale i zásadním selháním státu při ochraně ekologických funkcí půdy – právě před dopady zemědělského průmyslu.
Zdravá, dostatečně pórovitá, a proto nasákavá půda obsahuje zhruba milion druhů drobných živočichů (mimo jiné dvě tuny žížal na hektar), kteří vyrábí v kooperaci s rostlinami humus. Taková půda zadrží až 350 litrů vody na metr čtvereční, zatímco mrtvá půda bez žížal maximálně čtyřicet litrů na metr čtvereční.
Stačí delší sucho, které narušené jet streamy slibují, a krajina, řeky a přehrady začnou vysychat. Nebude dost vody pro lidi, průmysl ani přírodu. Nezbude ani chladící voda pro tepelné elektrárny. Zato přijdou letní blackouty, hodně požárů, vedra, sucha, povodně a čím dál silnější vichřice a přívalové deště. Je potřeba učinit dvě základní opatření: zdrsnit krajinu – to nás ochrání před suchem i přívaly, protože krajina pak zadrží více vody – a vrátit stromům a vodě část polní půdy. Jen tyto kroky zvýší v České republice zádrž o zhruba tolik vody, kolik by se jí vešlo do dvaceti orlických přehrad (to je dvakrát větší objem, než jaký dnes má všech 165 přehrad dohromady). Zadržet vodu v krajině je národní zájem číslo jedna. Proto musíme zemědělcům pomoci přejít od kolabujícího průmyslového zemědělství ke klimaticky udržitelnému hospodaření a také jim za to dobře zaplatit. Povede to nejen k rychlé nápravě klimatické odolnosti české krajiny, ale i ke zlepšení situace zemědělců a sociálního statusu venkova.
Zemědělská revoluce je v podstatě založena na jednoduché rovnici: krajina zelených údolnic a nových mezí po vrstevnici značí spokojeného zemědělce, který o ni s radostí pečuje.