editorial

Název Krize vysokých škol je tak trochu z nouze ctnost. Ačkoli se všechny texty věnují problematickým aspektům současného vysokého školství, je těžké pro ně nalézt jednotné zastřešení. Možná je ale slovo krize nakonec nejpříhodnější, protože se do tématu otiskují jak aktuální kauzy (dekolonizace, genderová nerovnost), tak i radikální změna výuky, způsobená nepříznivými vnějšími okolnostmi posledního roku. Doporučuji začít rozhovorem s filosofem a někdejším proděkanem FF UK pro vědu a výzkum Vojtěchem Kolmanem. Dočtete se o tom, jak se v akademickém prostředí projevuje populismus, o vztahu vědeckého zkoumání a ideologie či významu humanitních věd pro společnost: „Vzdělání člověka nedělá lepším, jen mu dává víc možností, a činí ho tak svobodnějším a adaptabilnějším vůči změnám, včetně dopadů krize.“ Manifestu dekolonizace, jejž v září zveřejnili studenti a vyučující Univerzity Karlovy, se ve svých textech věnují historik Martin Babička a amerikanistka Františka Schormová. V rozhovoru se socioložkou Kateřinou Cidlinskou se dozvíte o vývoji genderových nerovností ve vědě a na univerzitách a ve výtvarné rubrice publikujeme návrh genderové reformy pro Akademii výtvarných umění v Praze od umělkyně Almy Lily Rayner. Problematikou distanční výuky se zabývají historici Karel Šima a Čeněk Pýcha – ukazují, že v kontextu vzdělávání se nejedná o nic nového, a aktuální situaci chápou jako výzvu k experimentování a příležitost ke změně hierarchie i způsobu vyučování.