Text vznikl jako součást projektu Posílení genderové rovnosti na uměleckých vysokých školách. Text měla na AVU k dispozici pracovní skupina, která se otázkami genderové rovnosti po celý rok 2019 v rámci projektu zabývala. Výsledkem byl nejen genderový audit, jenž byl projednán s vedením AVU a s Akademickým senátem AVU, ale i návrh antidiskriminační platformy AVU, který je v současnosti diskutován.
Následující dokument obsahuje návrhy na změny, které jsou potřebné k eliminaci genderově podmíněného násilí na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU). Vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je pouze symptomem genderové nerovnosti, je nutné zaměřit se především na současnou mocenskou strukturu Akademie a tu transformovat. Cílem je postupně vybudovat bezpečné a podpůrné prostředí pro všechny studenty a studentky i zaměstnance a zaměstnankyně AVU prostřednictvím plánu genderové reformy.
1. Úvod. Přerámování genderově podmíněného násilí
Genderově podmíněné násilí je formou zneužívání moci na základě příslušnosti k určitému pohlaví. Ať už se jedná o diskriminaci, sexismus, sexuální obtěžování nebo znásilnění, většinu jeho obětí tvoří ženy a dívky. Nejrůznější projevy genderově podmíněného násilí zakládají nadvládu pomocí objektivizace a znevažování druhého. Mohou to být vtipy o ženách, sexuální návrhy učitele studentce nebo sexuální napadení. Tím genderově podmíněné násilí přispívá k udržení patriarchálního statu quo – jde o světově jeden z nejrozšířenějších způsobů porušování lidských práv, a tak utváří naši kulturu a dopadá na každého a každou z nás.
Pro lepší pochopení následujících návrhů je nutné objasnit, že pojem „žena“ se vztahuje ke každé osobě, která se tak sama definuje. Navíc v sociální skupině, kterou označujeme jako „ženy“, jsou zahrnuty i další kulturně diskriminované skupiny (například etnické menšiny). Jelikož návrh projednává celkovou dynamiku moci na AVU, jsou analogicky jiné formy zneužívání moci (xenofobie, homofobie, bossing, mobbing, šikana atd.) uváděny spolu s genderově podmíněným násilím jako komplementární součásti.
2. Důležitost výzkumu
Při řešení tématu genderově podmíněného násilí na Akademii se naráží na nedostatek kvantitativních i kvalitativních dat. Bez patřičných dat je velmi snadné téma odmítnout, nebo dokonce popřít existenci celého problému. Bylo by proto vhodné, aby AVU iniciovala komplexní výzkum mezi všemi studenty a studentkami i zaměstnanci a zaměstnankyněmi o jejich zkušenostech s různými formami genderově podmíněného násilí a zneužívání moci v rámci Akademie, stejně jako o jejich pohledu na genderovou problematiku obecně. Výzkum by měl vést kvalifikovaný externí subjekt, jako je Sociologický ústav AV ČR nebo Gender Studies. Výzkum by měl zajistit anonymitu všech zúčastněných a vzít v úvahu rozšířené mylné představy v této oblasti. Výsledky výzkumu by měly být publikovány a diskutovány veřejně, se zaměřením na sociologickou analýzu získaných dat.
3. Vzdělávání jako prevence genderově podmíněného násilí
Historicky bylo genderově podmíněné násilí považováno za soukromou záležitost, a proto se o něm nemluvilo. I když se mu v posledních letech věnuje více pozornosti, mýty a genderové stereotypy stále významně ovlivňují, jak je toto násilí vnímáno. Podle výzkumu Amnesty International ČR z roku 2015 devadesát osm procent českých respondentů a respondentek netuší, jak častým jevem znásilnění je, a třetina z nich věří, že oběť znásilnění za čin nese vinu. Přestože v České republice byla minimálně jedna z deseti žen znásilněna, a to ve většině případů mužem, kterého osobně zná, obecná představa o znásilnění vypadá tak, že opilá žena v noci prochází parkem a napadne ji zcela cizí člověk. Výzkum organizace Persefona z roku 2016 zjistil, že ostatní formy genderově podmíněného násilí jsou většinou české veřejnosti považovány za nevýznamné. Bez zavedeného systému genderového vzdělávání se situace těžko může změnit.
Usilujeme-li o demystifikaci diskursu o genderově podmíněném násilí, musíme o něm diskutovat. Vzhledem k tomu, že genderově podmíněné násilí je neodmyslitelnou součástí kultury, v níž žijeme, bude to dlouhodobý proces. Vytvořením vzdělávacího programu, v němž by se téma pravidelně diskutovalo, uzná Akademie svoji roli a vliv na každého a každou z nás, bez ohledu na naše genderové a osobní zkušenosti. Navrhujeme následující:
A. AVU připraví každoroční program diskusí či workshopů o genderově podmíněném násilí pro všechny studenty a studentky a zaměstnance a zaměstnankyně. Program by měl zahrnovat sérii setkání, na nichž by se diskutovalo o genderově podmíněném násilí a jiných formách zneužívání moci v sociálně-politickém kontextu. Program by měl klást důraz na aktivní účast a měl by být přizpůsoben potřebám zúčastněných osob i danému prostředí AVU jakožto umělecké akademie.
B. Vzhledem k tomu, že status studujících a status zaměstnaných na Akademii jsou ze své podstaty nerovné, je důležité zorganizovat také setkání oddělená pro obě strany. V menších skupinách je účast studentů a studentek nebo zaměstnanců a zaměstnankyň pravděpodobnější. Cílem je vytvořit bezpečný prostor, ve kterém je slyšet hlas všech a všichni mohou diskutovat o svých zkušenostech. Skupiny by se měly scházet nejméně dvakrát ročně a měly by být moderovány někým, kdo stojí mimo AVU.
C. Program by měl být vytvořen ve spolupráci s externími organizacemi působícími v dané oblasti, jako jsou Konsent, Sociologický ústav AV ČR, Gender Studies nebo NESEHNUTÍ.
4. Nový etický kodex
Bez vnitřních předpisů upravujících genderově podmíněné násilí a jiné formy zneužívání moci nemá akademie žádnou možnost, jak tuto problematiku řešit. Studenti a studentky a zaměstnanci a zaměstnankyně nejsou nijak chráněni a nemají žádné prostředky k vyřešení případů zneužití. Mluvit o genderově podmíněném násilí proto jednoduše nestačí.
Současný etický kodex AVU je pouze oficiálním dokumentem bez valného praktického významu. Dokument navíc vůbec neřeší otázky genderově podmíněného násilí ani jiné formy zneužívání moci. Přitom účinný etický kodex může sloužit jako jeden z klíčových nástrojů pro transformaci mocenské dynamiky v rámci Akademie tím, že stanoví vnitřní předpisy. Doporučujeme proto, aby AVU:
A. Vytvořila pracovní skupinu odpovědnou za přeformulování etického kodexu. Skupina by měla být složena ze studentů a studentek a zaměstnanců a zaměstnankyň AVU, přičemž by v ní mělo být zastoupeno nejméně padesát procent žen či osob s nebinární genderovou identitou. Návrhy skupiny by však měly být projednány a posouzeny v širším plénu otevřeném všem studentům a studentkám a zaměstnancům a zaměstnankyním. Je nezbytné, aby práce na novém etickém kodexu probíhala kolaboračně a transparentně.
B. Pracovní skupina by měla navrhnout mechanismus posuzování vhodný pro konkrétní podmínky na AVU. Při vytváření vnitřních etických předpisů by se skupina měla obrátit pro právní pomoc na externí subjekty.
C. Nový etický kodex by měl obsahovat jasné definice různých forem genderově podmíněného násilí a zneužívání moci. Měl by také definovat, co lze dělat, pokud je někomu ublíženo, a jaké z toho plynou důsledky (vyloučení atd.).
D. Nový etický kodex by měl stanovit pravidla týkající se navazování romantických a sexuálních vztahů mezi zaměstnanými a studujícími.
E. Nový etický kodex by měl definovat práva studujících a zaměstnaných a důsledky možných porušení těchto práv.
F. Nový etický kodex by měl definovat etické hodnoty a cíle AVU a metody, jak je posílit.
G. Nový etický kodex by měl být projednán na začátku každého akademického roku, aby se s ním seznámili všichni studující i zaměstnaní. Kromě toho by měl být také zveřejněn na webových stránkách AVU.
H. Vzhledem k obtížím spojeným s přepisováním etického kodexu velmi doporučujeme, aby AVU během celého procesu vyhledala pomoc a inspiraci u externích zdrojů. U pravidel týkajících se navazování vztahů, genderově podmíněného násilí a vnitřních posuzovacích mechanismů doporučujeme sledovat informační zdroje uměleckých akademií v zahraničí tam, kde systém funguje (například každá univerzita ve Velké Británii disponuje příslušnými pravidly). S právními aspekty genderově podmíněného násilí v České republice mohou poradit sdružení Persefona či proFem. Dalším zdrojem inspirace může být Feministická (umělecká) instituce, která vypracovala v roce 2017 pravidla chování.
5. Konzultant/ka pro studující
Podle statistik je genderově podmíněné násilí v České republice nahlášeno jen zřídka. Kvůli mýtům a tabu s ním spojeným přeživší často bojují se studem, strachem a pocitem viny. Protože genderově podmíněné násilí se častěji vyskytuje v osobních vztazích, může se oprávněně zdát, že nahlásit jej představuje větší riziko.
V malé akademii, jako je AVU, působící v rámci relativně malé umělecké komunity, je pro studenty a studentky nahlašování genderově podmíněného násilí velmi obtížné. Oznámením mohou ohrozit svou akademickou i další kariéru, stejně jako každodenní duševní pohodu. Proto je nutné zajistit studentům a studentkám takové podmínky, aby byla zaručena jejich bezpečnost, jinak nebudou mít žádná nařízení týkající se genderově podmíněného násilí význam.
Jako první krok lze doporučit, aby AVU ustanovila novou pozici, jejímž účelem bude zajistit možnost konzultace se studujícími. Konzultant/ka by měl/a mít vzdělání v oboru gender studies a zkušenosti se sociální prací i z oblasti genderově podmíněného násilí. Vzhledem k možným střetům zájmů by konzultant/ka neměla být osoba spojená s uměleckou sférou. Mezi jeho/její úkoly by mělo patřit:
A. Nabízet diskrétně emoční a praktickou podporu studentům a studentkám, kteří se setkali s genderově podmíněným násilím a jinými formami zneužívání moci.
B. Působit jako zástupce/zástupkyně studentů a studentek při nahlašování a/nebo řešení případů genderově podmíněného násilí a jiných forem zneužívání moci. To je obzvláště důležité v případech, kdy je student či studentka poškozen/a zaměstnancem či zaměstnankyní a přeje si zůstat v anonymitě nebo potřebuje podporu během konfrontace. Studenti a studentky by měli mít v každém případě právo zvolit jakýkoli postup a právo svůj názor změnit kdykoliv v průběhu celého případu. Konzultant/ka by nikdy neměl/a jakkoliv zasahovat bez souhlasu studenta či studentky.
C. Být pravidelně přítomen/přítomna na univerzitě nejméně jeden den v týdnu a být k dispozici studentům a studentkám na e-mailu a telefonu během týdne.
D. Zúčastňovat se nejrůznějších vzdělávacích programů o genderu a zneužívání moci.
E. Poskytovat doporučení ohledně dalších nařízení o právech studentů a studentek.
6. Genderové kvóty
AVU zůstává institucí, v níž dominují muži. Poměr mužů a žen je absurdní na všech akademických úrovních. Mezi dvaceti vedoucími ateliérů jsou pouze tři ženy. Na katedře teorie a dějin umění jsou z jedenácti členů jen dvě ženy. Totéž platí pro jiné akademické orgány, jako například senát, ve kterém jsou z třinácti zástupců fakulty pouze dvě ženy.
Je nezbytné pochopit společensko-politickou rovinu, která ovlivňuje současný poměr žen a mužů. Ten není odrazem takzvaného přirozeného procesu ani souhrou okolností. Naopak, tento poměr odráží (a upevňuje) patriarchální strukturu naší společnosti, v níž jsou ženy diskriminovány. Aby došlo ke změně nastavení naší kultury, ke zlepšení rovnosti žen a mužů, musí akademie v této věci hrát aktivní roli. Kvóty jako nástroj umožňují dát více příležitostí kulturně diskriminovaným a zároveň podpořit cennou diverzitu. Proto doporučujeme, aby AVU:
A. Vypracovala dlouhodobý plán s cílem dosáhnout padesátiprocentního zastoupení žen nebo osob s nebinární identitou v rozhodovacích pozicích AVU.
B. Vypracovala dlouhodobý plán s cílem dosáhnout padesátiprocentního zastoupení žen nebo osob s nebinární identitou na pozicích vedoucích ateliérů AVU i na pozicích asistentů a asistentek.
C. Vypracovala dlouhodobý plán s cílem dosáhnout padesátiprocentního zastoupení žen nebo osob s nebinární identitou na všech akademických pozicích AVU.
D. Vypracovala dlouhodobý plán s cílem dosáhnout padesátiprocentního zastoupení žen nebo osob s nebinární identitou v každé zkušební či výběrové komisi.
E. Vypracovala dlouhodobý plán s cílem dosáhnout nejméně padesátiprocentního zastoupení žen nebo osob s nebinární identitou mezi externími zaměstnanci a zaměstnankyněmi zapojenými do každoročního programu AVU pro veřejnost (výstavy, panelové diskuse atd.).
F. Plány na genderové kvóty by měly obsahovat praktické kroky a konkrétní časové lhůty, které jsou třeba k hladké transformaci.
G. Vzhledem ke složitosti tohoto tématu doporučujeme, aby AVU hledala informace i u jiných orgánů či institucí, které mají zkušenosti v oboru. Například Akademie výtvarných umění ve Vídni úspěšně zavedla genderové kvóty na všechny akademické i neakademické pozice.
7. Rekontextualizace uměleckého vzdělávání
V současné době si přednášející, vedoucí ateliérů a jejich asistenti a asistentky sami vybírají, na které aspekty dějin a teorie umění se soustředí. Někteří tak diskutují o genderové politice během přednášek a konzultací, zatímco jiní toto téma zcela ignorují. Někteří do svých vzdělávacích programů zahrnují umělkyně a umělecké osobnosti s nebinární identitou, zatímco jiní je často opomíjejí. Bez systémového přístupu se společensko-politický kontext, v němž umění, historie a teorie vznikají, ztrácí v dominantních narativech moci. Vzhledem k tomu, že kontext vytváří významy, doporučujeme, aby AVU:
A. Integrovala feministickou a queer teorii, stejně jako další kritické zdroje, do svých vzdělávacích programů.
B. Vypracovala dlouhodobý plán, který umožní takovou integraci na všech úrovních vzdělávání, a výuka nebude tedy nahodile závislá na názorech přednášející/ho. Plán by měl zajistit, aby se historie a teorie vyučovaly v souvislostech (např. absence kulturně diskriminovaných skupin) a aby studující měli k dispozici nástroje potřebné k pochopení politiky své vlastní praxe.
C. Nabídla zaměstnancům a zaměstnankyním a studentům a studentkám další vzdělávání o kritickém myšlení v systematicky vedených seminářích a diskusích ve spolupráci s externími hosty či subjekty specializujícími se na sociopolitické podmínky kulturní tvorby.
D. Aktualizovala teoretické textové materiály vyžadované ve všech ročnících a při zkouškách tak, aby padesát procent autorů tvořily ženy nebo nebinární osoby. Pokud to nelze, je nutné uvést další kontext.
E. Odstranila jména vedoucích z názvů ateliérů, aby došlo k omezení dlouholetého „kultu génia“.
8. Sebekritika, transparentnost a spolupráce
Jak je zdůrazněno v našich návrzích, schopnost sebekritiky je hlavním prvkem sociální transformace. Je důležité neustále zpochybňovat sebe sama a své postupy, z pohledu jednotlivce i člena státní instituce. Toho se dá dosáhnout otevíráním diskursu dalším hlasům, názorům a zkušenostem. Proces změny není o nic méně významný než jeho možné výsledky, a proto jsou transparentnost a spolupráce zásadní při změně současné mocenské struktury AVU. V duchu sebekritiky je nutné uvést, že předložené návrhy ani zdaleka nepokrývají všechny základní oblasti plánu genderové reformy. Například nebyla rozebírána problematika přístupnosti pro osoby s hendikepem či práva a potřeby rodičů. Kompletní plán genderové reformy může být formulován pouze prostřednictvím veřejných diskusí, které budou otevřené pro všechny dotčené.