editorial

Asi každý, kdo někdy otevřel zahraniční tisk, si všiml, jak nesouměřitelně obsáhlá v něm oproti českým novinám bývá rubrika zpravodajství ze světa. Jednou ze zemí, které česká média spíše opomíjejí, je bezesporu Indie. Turbulentní proměny, jimiž v posledních letech tento asijský subkontinent prochází, si přitom zaslouží pozornost už proto, že řada jevů, které Evropu teprve čekají, je na indickém poloostrově žitou realitou. Bohužel jde vesměs o negativní trendy. Jak klimatická změna, tak razantní neoliberální reformy premiéra Naréndry Módího mají bezprostřední devastační dopad na život ve městech i na venkově – a je jen těžko představitelné, že by se tato míra destabilizace druhé nejlidnatější země světa dříve či později netýkala nás všech. Pozitivní zprávou je nicméně vzrůstající odpor k zastaralým neokoloniálním paradigmatům a také rozmanitost forem politické opozice, jakkoli ji Módího vláda tvrdě potlačuje. „Břichomluvectví subalterních“, o němž mluví bengálská literární teoretička Gájatrí Čakrabortí Spivak, se v současném světě vztahuje na ledaskoho – ženy, sexuální menšiny či obyvatelstvo někdejších kolonií, zvířata a další „otloukánky“ neokolonialismu – a působení této kletby je třeba aktivně prolamovat. Proto jsme v tomto čísle poskytli prostor k reflexi současné Indie nejen těm, kteří indickou kulturu a společnost dlouhodobě sledují,
ale také indickým tvůrkyním a myslitelům.