Dybbuk 2019, 156 s.
Filmový a divadelní skladatel Ivan Acher, jehož jméno zní jako z povídky Edgara Allana Poea, psával v devadesátých letech pozoruhodné básnické cykly, v nichž se spájí několikerá dobově příznačná inspirace: tendence nakládat s jazykem jako médiem, jehož zvukové a rytmické kvality je třeba osvobodit a zrovnoprávnit s kvalitami významovými; fascinace folklorním prostředím, které je vykresleno v temných tónech makabrózní grotesky; opojné propadání světu snových představ a podle toho též odvracení se od světa aktuálního, od společenských, časových témat. Soubor jedenácti cyklů, které spolu tu úžeji, tu volněji souvisejí, vydalo pod titulem Nate tumáte nakladatelství Dybbuk. Vizuální leitmotiv knihy – jako v extázi propnutý, napřáhnutý, ba podaný slepičí pařát – budiž pro čtenáře dostatečným signálem, aby se připravil na jinakost. Autor žijící v Hrádku nad Nisou po svém způsobu zhodnotil kolorit žitavského trojmezí, kde se mísí český, německý a polský živel. Svéráz kraje vepisuje do básní bezděky svou stopu: aktualizovaný, „nečeský“ slovosled; progresivní pravopis spřežek (autor obvykle spojuje neslabičné předložky s podstatnými jmény); archaické tvary slov, které tu nejsou jen kvůli příznaku stáří, ale pro jejich neotřelý zvuk upomínající na slova jiná (například titul souboru „Bo hynemeť vstana“). Knihu uzavírá výborný doslov Pavla Novotného, který na několika stranách vyslovil vše podstatné o Acherově poetice a trefně připomněl, co platí pro veškerou poezii – „čím méně klíčů, tím lépe“.