V analýze sociálních nerovností byla chicanská literatura z mexicko-amerického pomezí vždy radikální. Próza Luise Alberta Urrey Dům polámaných andělů, jejíž český překlad má vyjít v nakladatelství Vyšehrad, je ságou o hranici, migraci a americké rodině, která hovoří španělsky a modlí se k Panně Marii Guadalupské. Ukázku najdete na straně 22.
Zhruba týden poté, co dopsal svůj poslední román Dům polámaných andělů (The House of Broken Angels, 2018), přednášel jeho autor Luis Alberto Urrea ve známém lyžařském středisku v coloradském Aspenu. Pokojské, číšníky i další personál hotelu, kde byl ubytován, zdravil španělským „Buenos dias, como estan?“, až mu na pokoj zavolal ředitel s tím, že má servisním výtahem sjet do suterénu. Prý mu něco chce. Když později Urrea podivný zážitek popisuje v místních novinách, s autorskou licencí buduje napětí a hovoří o tísnivém pocitu, jako by se ocitl v bondovce: co může asi tak na hosta čekat v hotelovém sklepení?
Solidarita s marginalizovanými
Na spisovatele však čekala fiesta. Španělsky hovořící zaměstnanci – ať už se jednalo o naturalizované Latinos či Latinas, tedy občany a občanky USA, nebo o sezónní síly ze Střední Ameriky – chtěli Urreovi jednoduše poděkovat za to, že s nimi zapřádal řeč v jejich rodném jazyku. Ačkoliv ta historka zní banálně, je odrazem obecné politicko-kulturní atmosféry v současných Spojených státech ve vztahu k etnickým minoritám a také ilustrací Urreova osobního aktivismu. Autor se narodil v mexické Tijuaně, takřka na dohled od kalifornského San Diega, kam se pak jako čtyřletý s rodiči – otcem Mexičanem a matkou Američankou – přestěhoval, když onemocněl tuberkulózou a bylo zřejmé, že lepší zdravotní péče se mu dostane spíše v matčině vlasti. Urrea tedy vyrůstal v mexicko-americké rodině na mexicko-americké hranici.
Uznání, které projevil hotelovému personálu pozdravem ve španělštině, je v Urreově případě nejen přitakáním vlastní dvojí etnicko-kulturní identitě, ale především projevem solidarity s marginalizovanými. Dnes sice patří mezi etablované autory a vyučuje na University of Illinois, nepochází však z ekonomicky stabilní rodiny. V mládí pobýval v Tijuaně mezi lidmi bez domova a pracoval na tamních skládkách, takže velmi dobře rozumí prekaritě a nejistému ekonomickému i právnímu postavení migrantů. A právě kritická reflexe socioekonomických a rasových nerovností v mexicko-americkém pohraničí je reprezentativní charakteristikou chicanské literatury. Urrea, stejně jako mnoho dalších chicanských autorů a autorek, je rozkročen mezi Mexikem a USA a jeho tvorba ukazuje vzájemnou propojenost a neoddělitelnost sousedících zemí.
Světice z Cabory
Urrea, který dosud vydal sedmnáct knih, často zmiňuje zlomovou zkušenost, která formovala jeho cit pro sociální spravedlnost a ovlivnila i jeho autorskou dráhu. Poté, co byl přijat ke studiu tvůrčího psaní na Kalifornskou univerzitu, rozjel se jeho otec za širší rodinou do Mexika, aby sehnal finanční výpomoc na zaplacení školného. Od příbuzenstva získal tisíc dolarů, ale když se vracel do San Diega, byl před hranicemi zavražděn a okraden o 250 dolarů. Zbývajících 750 dolarů z onoho tisíce našli policisté v kapse jeho kalhot. K vyzvednutí otcova těla byl do Mexika povolán právě Urrea. Aby mohl otce repatriovat, musel právě tuto částku policistům zaplatit. Ze školného nezbylo nic. Zůstal pocit bezmoci z institucionalizované korupce a z násilí, jež na americké jižní hranici zmaří tisíce životů ročně.
Aby se Urrea s tragickou ztrátou otce vyrovnal, celou událost zpracoval v eseji pro jeden z univerzitních kursů. Ironií osudu byl právě tento text prvním, který Urrea publikoval. Významnou roli zde hrála šťastná shoda okolností. Za vydáním jeho eseje v roce 1980 totiž nestál nikdo jiný než nedávno zesnulá královna science fiction a fantasy Ursula K. Le Guinová, jíž dal Urreův profesor esej k posouzení. Ta poté aspirujícího autora přijala do svých kursů, výrazně ovlivnila jeho literární imaginaci a naučila jej citlivě vnímat realitu z pohledu žen. Genderově citlivou perspektivu Urrea zúročil v dvoudílné sáze o indiánské léčitelce, duchovní vůdkyni a revolucionářce Terese Urree, zvané též „světice z Cabory“, která byla pro své politické aktivity v roce 1892 vykázána z Mexika do Spojených států a která byla Urreovou pratetou. Její osudy shrnul ve strhujícím románu The Hummingbird’s Daughter (Dcera kolibříka, 2005), na nějž navazuje pokračování Queen of America (Americká královna, 2011).
V oblasti literatury faktu se Urrea dlouhodobě snaží dát hlas migrantům z amerického Jihozápadu, naposledy společně s Peterem Ornerem v knize založené na rozsáhlých rozhovorech Underground America: Narratives of Undocumented Lives (Podzemní Amerika. Vyprávění o nezdokumentovaných životech, 2015) či v díle Tijuana Book of the Dead (Tijuanská kniha mrtvých, 2015). Největší úspěch však Urrea zaznamenal s historickou rekonstrukcí tragické cesty přes mexicko-americkou hranici v Arizonské poušti, kterou v roce 2001 s fatálními následky podnikla skupina mexických migrantů. Kniha The Devil’s Highway (Ďáblova dálnice, 2004) se dostala do finále Pulitzerovy ceny za literaturu faktu a doposud patří mezi nejpreciznější studie toho, co se odehrává na mexicko-americkém pomezí, a to jak z perspektivy osob, jež putují za stabilnější budoucností v USA, tak z hlediska strážců hranice.
Sága o hranici
Podobně jako autorův první esej se Dům polámaných andělů opírá o autorovy prožitky. Poslední narozeniny jeho těžce nemocného bratra připadly – jako je tomu v knize u protagonisty Velkého Anděla – na den po matčině pohřbu. Zároveň je ale román, jak Urrea sám uvádí, ságou o hranici, migraci a americké rodině, která hovoří španělsky a modlí se k Panně Marii Guadalupské místo k Ježíšovi. Amerika je totiž pro Urreu větší než území vymezené jejími hranicemi, stejně jako je život větší než smrt. Oboje se přitom daří Urreovým Andělům přemostit.
Dům polámaných andělů vyšel v USA přesně den poté, co vláda prezidenta Trumpa rozhodla o zrušení takzvaného programu odložených akcí (DACA), jenž před deportací chránil osoby, které do USA přišly s rodiči před dovršením osmnácti let. Deník USA Today v té době odhadoval, že takových dětí je v zemi více než 3,6 milionu. Nedlouho poté začala Trumpova administrativa na jižní hranici separovat rodiny migrantů. I velmi malé děti jsou od rodičů oddělovány a dlouhodobě drženy v podmínkách, jež vážně ohrožují jejich psychologický vývoj. Jak Urrea poznamenal, jeho kniha mohla jen těžko přijít na pulty knihkupectví v méně příhodné datum. Můžeme pouze doufat, že český překlad románu vyjde už v době, kdy Amerika upustí od budování zdí na hranici a bude – stejně jako Urreovy postavy – stavět mosty ke svým sousedům.
Autorka je amerikanistka.