„Ekonomika je řešením problému, a ne problémem.“ Tato věta nezazněla v souvislosti s „globálním oteplováním“ z úst bankéře nebo šéfa automobilky, ale pronesla ji poslankyně Strany zelených Ingrid Nestle. Zelení jsou v současné době ve vládních koalicích v jedenácti z šestnácti spolkových zemí Německa. Jejich volební výsledky se stabilně zlepšují a strana se stala tradiční volbou dobře situovaného městského obyvatelstva. O její přeměně z hnutí „proti všem“ ve stranu, která pravidelně jedná s hospodářskými bossy, píše týdeník Wirtschaftswoche ve vydání z 23. října. Pokud se Zelení jednoho dne dostanou do spolkové vlády v Berlíně, s čímž nejen oni počítají, je třeba mít příznivce napříč společenským spektrem. V Německu se realizuje radikální proměna energetické politiky, rýsují se obrovské změny v automobilovém průmyslu, vše dnes musí být „udržitelné“ a „ekologické“ – a tato změna diskursu je jednoznačně obrovským úspěchem Zelených. Ti si ale uvědomují, že přeměnu hospodářství mohou provést pouze s těmi, kteří ekonomiku řídí nebo jí alespoň velmi dobře rozumějí. I proto vznikla v roce 2018 platforma Zelený hospodářský dialog, která je pojítkem mezi zelenou politikou a zástupci průmyslu. Na diskusních fórech už se objevily i firmy, které jsou pro klasické voliče Zelených „červeným hadrem“: zástupci Googlu, Airbusu nebo také výrobce zbrojních systémů Rheinmetall. Jedním ze strůjců sbližování s hospodářským sektorem je bývalý poslanec a podnikatel Thomas Gambke, podle něhož „je nutné vsadit na funkční modely fungování ekonomiky a být efektivní“. Hledání partnerů pro budoucnost je podle něj naléhavý úkol. „My Zelení nemáme čas se jím zabývat až po změně vlády. To bychom klimatické cíle do roku 2030, respektive 2050 splnit prostě nestihli.“ Zástupci hospodářství mají pro Zelené slova chvály. Zatímco Hospodářská rada Křesťanských demokratů se schází jednou za půl roku, hospodářský dialog Zelených je mnohem intenzivnější, diskutují se relevantní témata a všichni velmi oceňují jejich pragmatismus. Problémem se ovšem může stát jejich voličská základna: většina voličů totiž razí heslo „small is beautiful“ a setkávání s šéfy koncernů vedení strany zazlívají.
Mezi akademickými, politickými, kulturními i hospodářskými elitami v Německu stále dominuje „bílý muž ze Západu“. Berlinský deník Berliner Zeitung ve vydání z 26. října zveřejnil výsledky studie, kterou zpracovalo několik akademických pracovišť z celého Německa a která tento fakt podrobně dokládá. Výzkum srovnával podíl rodáků ze západního a východního Německa a také lidí, kteří do SRN migrovali, ve vedoucích funkcích. Z východního Německa sice pochází dvacet procent obyvatel, ale ve vedoucích funkcích jsou zastoupeni jen deseti procenty. „Imigrantské kořeny“ má celých dvacet pět procent Němců, nicméně ve vedení organizací je jich méně než deset procent, a to jsou započítáni i manažeři z Británie či Holandska. Zcela tristní je výsledek v kultuře, vědě, právu a armádě: zde je dominance Západu s 98 procenty drtivá. Na druhou stranu je východ Německa rozumně zastoupen v oblasti politiky nebo ve vedení odborů. Vědci se ovšem nezabývali jen popisem skutečnosti, ale také otázkou, zde je zjištěné rozdělení vnímáno jako problém. Paradoxně jsou zmíněné rozdíly především vnitroněmeckým problémem. Podle studie se východní Němci cítí jako občané druhé kategorie, kdežto u občanů se zahraničními kořeny podobné vnímání nehraje zásadní roli. Smutné je zjištění, že obyvatelé východní části Německa si zpravidla nemyslí, že se na současné situaci něco změní. Zároveň ale všichni svorně odmítají „kvóty“ pro východní Němce ve vedoucích funkcích.
Internetové vydání týdeníku Der Spiegel informovalo 27. října o návrhu města Hamburk vyškrtnout z německé ústavy slovo „rasa“. Ve třetím článku ústavy se mimo jiné píše, že nikdo nemůže být zvýhodněn či znevýhodněn na základě své rasy. To je hamburským Zeleným trnem v oku, protože kategorie rasy podle nich neexistuje. Nová verze ústavy by měla obsahovat formulaci, že nikdo nemůže být rasisticky zvýhodněn či znevýhodněn. Jestli je tato varianta povedená a jestli jsou tím všechny problémy smeteny ze stolu, je jiná věc. Zelení se odvolávají na poválečné kořeny ústavy, která se vyrovnávala s nacistickým rasistickým blouzněním. Na druhou stranu tím je ale sugerováno, že rasa objektivně existuje, což je základem všech rasistických teorií. A to je samozřejmě třeba vymýtit. Pochopitelně se ozvala krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), podle níž se Zelení za každou cenu snaží pozměnit ústavu podle ducha doby. „Pokud by vše mělo být podle Zelených,“ kritizoval šéf frakce AfD Dirk Nockemann, „škrtne se v další fázi i výraz ‚lid‘ a ‚původ‘ a vše bude navíc genderově korektní.“