Česká spisovatelka paní H-ová – jak nyní víme, protože nám to sama řekla – neměla do třiceti světu co říct. Což přijala se vší skromností jako fakt a učila se a učila a „řemeslo si tříbila“ až do chvíle, kdy těsně po třicítce vylétl z pilné a pokorné kukly překrásný spisovatelský motýl. Měl za sebou v té kukle spoustu tvrdé černé práce – a tak vylétl s pořádnou chutí a do veliké výšky. Šlo mu to výtečně, protože – jak paní H-ová o sobě s uznáním v jednom celkem nedávném rozhovoru prozradila – těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
A teď nám ten vycepovaný motýl poletuje po bojišti české prózy a trousí postřehy, které se vyznačují dvěma věcmi: sebechválou a ubíjející fádností. Paní H-ová myslí a velmi pěkně formuluje, že kontakt se čtenáři „aktivně nevyhledává“, ale – přemítá dál – čtenáři se ozývají sami. Dostává od nich, říká, „několik soukromých zpráv týdně“ o tom, jak je její „poslední kniha zasáhla nebo jak jim mluví z duše“!
Ty motýle jeden nafoukanej, pomyslí si v tu chvíli sběratel se síťkou na louce, posloucháš se někdy? Když to shrneme: paní H-ová na otázku, zda vyhledává osobní kontakt se svými čtenáři, odpovídá, že ne, že čtenáři za ní jdou sami a že ji opravdu, ale opravdu hodně chválí. A k nevkusné neskromnosti – tak to chodí! – připitomělý jazyk.
„Víte, pane redaktore, moje poslední kniha mým čtenářům mluví z duše.“
Pyšný motýl letí dál, usedá na krásné květiny a jeho krásná křídla dýchají. Ale navrhuji přirovnání k babočkám a hnědáskům opustit – motýli si to nezaslouží. A za druhé, brzy bychom nepochybně skončili u mávnutí síťkou a smrcení ve smrtičce – tak nabubřele a unyle o sobě a své práci paní H-ová míní a mluví!
Naše paní spisovatelka „přijímá účast na valné většině akcí“ a „nemá preferovaný typ akce“. A zkušeně a s velkou převahou dodává, že vždycky záleží na tom, „jak je připravený moderátor“. Ach, přátelé – stýská si tu vlastně mezi řádky paní H-ová –, těch mizerně nachystaných moderátorů co já už zažila! Hrůza a utrpení! A jaká otrava!
Nejhorší je, že to všechno nekončí. Naopak. Už brzy se bude promlouvat z duší a zasahovat do hloubky a moderátoři budou mít plné ruce práce, protože paní H-ová pracuje na románu o babičce, kolem níž „defilovaly velké dějiny“. To je v české současné próze něco neslýchaného!
Tak alespoň těm chudákům moderátorům trochu pomůžeme v náročných přípravách. Víte, kde a kdy paní H-ová píše? Ne? Dobře poslouchejte!
Otázka: „Kde a kdy nejčastěji píšete?“
Odpověď: „Zpravidla doma, na notebooku. Přes den nebo večer.“
Hm, paní H-ová ráno nepíše! Co dělá? Nejspíš spí. To jsou věci!