věci vybílené, bílé až k nezbytí.
(však je prázdnota zdroj.) zdály se slibovat,
že tu zůstanou navždy,
našeptávaly mi, že tu
byly odjakživa. a teď se vzdálily.
jejich obvyklý lem rychle se vypařil,
střídán závojem představ,
snů a prchavých přeludů:
z těch, co závojem hnou, nezbude brzy nic;
z těch, co roztočí vír, udělá se nám zle.
šelma trhala cáry,
škvírou na chvíli odkryla
tamhle vzadu temnější pásmo,
nerušeně tekoucí silným proudem:
stříkající hlavici jiné sprchy,
podobnou naší.
k mlze poutala nás nějaká němá moc.
prostor neznáma se znovu dral dopředu.
a co zíráním nešlo
rozkrýt, tísnilo jako zeď.
Báseň v překladu Jonáše Hájka (pro pořad připravovaný Českým rozhlasem Vltava) vybral Petr Borkovec