Ædnan

Švédská spisovatelka se sámskými kořeny Linnea Axelsson ve svém téměř osmisetstránkovém eposu zachytila nedávné dějiny národa Sámů. Úsečně vyprávěné příběhy zachycují příkoří a traumata plynoucí z asimilační politiky většinové společnosti.

1/XI

Dápmotjávri. Aslatův hrob. Karesuandský hřbitov. Počátek zimy 1920

(Ber­-Joná)

 

Ten podzim přišel

zmocněnec

 

­-

 

Zkropila nás

řeč vládců

 

nevyslovitelná

švédská slova

 

­-

 

Prosákla

šaty

ulpěla na kůži

 

­-

 

jehly pohledů

déšť pronikající

vším milovaným

 

­-

 

Že jsme špinaví

žijeme se psy

 

polokočovníci

táhnoucí s dobytkem

 

­-

 

Chléb tvrdý tak

až vyláme zuby

pečou prý ženy

 

­-

 

S mračny s lijákem

dorazil až

do země páření

 

Tam mezi našimi

kravami v říji

zdlouha k nám promlouval

 

­-

 

Nesl zprávu

od mužů

tří říší:

 

Švédů Norů

a Finů

 

­-

 

Daleko

od světa sobů

zvolili několik rodů

 

My proto měli

stádům svým vnutit

hranice cizí

 

Z lesů z hor

od jezer

vykázáni

 

Trasy a písně

opustit

vypudit z paměti

 

­-

 

Z paměti sobího stáda

 

z nohou telat

jež nás pokaždé

dovedly domů

 

­-

 

Teď ať se rodí

na jiné půdě

 

Ten podzim jsme se

na každém kroku

loučili

se svými životy

 

­-

 

Bratr i ostatní

 

dávali sbohem pěšinám

a potůčkům

 

­-

 

Nikdy už

neusednout na svahy

kde moře leští

kameny

 

ostrova kde se Aslat

kdysi učil chodit

 

V břiše se stáhly

temné uzly

 

­-

 

A zima zatím jen

jako jindy

vybělovala

 

barvy

kolem nás

 

­-

 

A my se snažili

odhánět vlky

na cestách

mrazivými lesy

 

(…)

 

 

1/XII

Osada Karesuando. Zima 1920

(Ristin)

 

Švédovy prsty

plní mi ústa

 

šaty rozházené

po zemi

 

­-

 

Myslela jsem že to

kvůli mým

zkaženým zubům

 

přijel sem doktor

 

­-

 

Přeměřoval

tvrdými nástroji

 

učení pánové

v každém koutě

 

škrábáním

nabroušených per

 

postupně mě

zpracovávali

 

­-

 

Pochopila jsem že se

na papírech

rýsuje

drobné stvoření

 

Královským inkoustem

zakreslovali

čistokrevný exemplář

 

­-

 

Okovy

naší poslušnosti

rozepjaly

ručně šitý opasek

 

­-

 

Moje prsa povislá

jejich znechucení zřetelné

 

­-

 

Viděla jsem

jak vraští

malé nosy

 

a jak se

smějí

 

­-

 

Přítelkyně

mi rychle

přehodila gákti

 

Pak tiše přeložila

jejich otázku

jak to děláme

při menstruaci

 

­-

 

Doktorovi přes rameno

hleděl farář

 

­-

 

Slyšela jsem ho

finsky říkat:

 

Jejich muži pijí

až Bůh pláče a

ďábel se směje

 

A zakořenil

ve mně stud

 

za tmavé vlasy

a za

tmavé oči

 

­-

Za stodolou

se třásly

dcery mé přítelkyně

i je čekalo

vyšetření

 

­-

 

A vytáhli i

chudáka Nilu

 

nevím odkud

 

Na zrůzněnou tvář

namířili

fotoaparát

 

pak se

propadl do země

 

(…)

 

 

2/XII

Podél údolí řeky Stora Lule. 1970–1974

(Lise)

 

(…)

 

Řeka tiše

šplhala po stráních

 

jen Vattenfall

zapískal

už se připlazila

 

­-

 

Proudila pozpátku

hlubokou brázdou

a zalívala zemi

 

Když se nesmírná

Suorvská přehrada

do třetice rozšiřovala

 

Naléhavá prosba

 

zářila matce

z očí

 

­-

 

Vysvětlovala

Švédům zřetelně

 

že když voda stoupne

nenaloví ryby

 

­-

 

Nikdo ale nejspíš

nechápal

co říká

 

­-

 

Čelisti zaťaté

 

Zatímco ruce

nakonec překousnou vše

 

pustily se

do práce

 

­-

 

Stalo se mi ve třídě

v Malmbergetu

 

­-

 

Slyšela jsem jednou

učitelku vyprávět

o všelidovém domově

 

a o známé

švédské solidaritě

 

­-

 

Zatímco máma

s tátou

šplhali po stráních

 

Snažili se uhodnout

jak vysoko řeka

vystoupá

 

a pak začali

bourat dům

 

­-

 

A proudy se valí

odnášejí hlínu

 

rvou kořeny

a splachují stezky

 

­-

 

Ale dole

u dna

 

se to

nejstarší a nejkalnější

možná

drží dál

 

(…)

 

 

3/IV

První den procesu. V sobí ohradě. Květen 2015

(Sandra)

 

Dřív

tu svítilo

chladnější slunce

 

slunce

starých zim

 

­-

 

V posledních letech

bojujeme

s oblevou

 

s táním

 

­-

 

Pak přijde mráz

 

a sněhová pokrývka

teplem

rozmáčená

zkamení

 

Andreasovi nezbývá

než znova vyrazit

zmrzlým lesem

 

neproniknutelným

a tvrdým

 

­-

 

Za šedými

pátrajícími

sobími pysky

 

aby je

dokrmil

 

­-

 

Kopýtka se smýkají

kloužou a

škrábou na ledě

 

zvířata

hladovějí

 

Na žádné ze starých

tchánových zimních pastvišť

se nedá spolehnout

 

Za těchhle mírných a

náhle tak mrazivých zim

matoucích všechno živé

 

­-

 

A já musím znova

s dcerou sem

do nové ohrady

 

mezi loňská telata

připomínající stíny

 

­-

 

Své vlastní stíny

 

v počasí zapomnění

kdy nemají co jíst

 

Andreas právě volal

 

Odvádějí samice

na nové místo

snad míň zasněžené

 

říká že musejí hledat

dál směrem na východ

 

­-

 

A možná už

se tam usadila jiná

stáda

 

Ale co můžou dělat

 

­-

 

Pak se budou muset otočit

 

a vydat se asi

zpátky na západ

 

Představ si že dědeček

viděl tolik sobů

zmizet v jezeře

povídá Ella­-Susanna

 

když se stádo

propadlo ledem

 

­-

 

Tehdy na konci zimy

u Kutjauri

 

­-

 

Unavené se vracíme

domů

z ohrady

 

Ella­-Susanna

a já

 

(…)

 

Skleslá a malátná

jdu napřed

lesem podél cesty

 

a znova telefon

 

­-

 

A vezmu to

a slyším mámu

která hned

začíná mluvit

 

­-

 

Je příjemné

 

jenom poslouchat

chvíli

 

­-

 

Cítit myšlenky

jak se vzdalují

rozřeďují

 

­-

 

Myšlenkami

jiného

 

­-

 

Po nějakém

čase

 

mě napadá

otázka

jak se vlastně

jmenoval tchán

 

­-

 

Při psaní

úmrtního oznámení

byl Andreas hrozně nejistý

 

Mně jednou říkal

 

že se jmenuje Nils­-Ola

povídám

­-

 

Jenže Andreas tvrdí

že byl Nils­-Olov

 

A máma na to

že neví

 

Vždycky mu říkala

jenom Nille

 

Neměli jsme napsat

příjmení

podle finančního úřadu

pokračuju

 

I když to tam mají špatně

 

­-

 

Nebo bylo v pořádku

napsat tchánovo

jméno

správně sámsky

 

­-

 

A podle mámy

 

by bylo jistější

použít

verzi úřadů

 

Pak dlouho sedíme v kuchyni

 

probíráme den

 

­-

 

Ella­-Susanna chystá

u linky obložené chleby

a já zapínám

sámský rozhlas

 

­-

 

Začal soudní proces

 

sámská vesnice Girjas

žaluje švédský stát

­-

 

Někdo tam prohlašuje

 

že otázka etnicity

není relevantní

 

Existují kočovníci

a Laponci

 

zní u soudu

 

­-

 

To mluví obhájce

státu

 

­-

 

Znova a znova

nám říká

Laponci

 

A já si uvědomuju

že jsem zapomněla

 

­-

 

Už tak dlouho

jsem to slovo

neslyšela

 

Přemýšlím jestli

poslouchá i Per

 

­-

 

Často zapíná

rádio v autě

když přespává

na cestách

 

­-

 

Sedím tiše

v kuchyni na lavici a

chvíli čekám

 

uvažuju

sbírám se

­-

 

Pak říkám

Elle­-Susanně která

všechno slyšela:

 

Pojď

oblíkni si gákti

 

­-

 

Musíme k tomu soudu

jet

 

(…)

 

Ze švédského originálu Ædnan (Albert Bonniers, Stockholm 2018) přeložila Marie Voslářová.

Švédská spisovatelka a kunsthistorička Linnea Axelsson (nar. 1980) pochází z obce Porjus za polárním kruhem, v současnosti žije ve Stockholmu. V roce 2018 vydala téměř osmisetstránkový „epos“ Ædnan (název ve staré severní sámštině znamená „země“), v němž se prostřednictvím střípků ze života dvou rodin snaží postihnout historii sámské menšiny ve 20. století a také její současnou situaci. Upozorňuje přitom na skutečnost, že ač se severské země považují za velice progresivní v otázkách lidských práv, k Sámům se jejich vlády donedávna chovaly ostudně a Sámové se stále potýkají s následky někdejšího útlaku, asimilačních snah a bezohledných zásahů do životního prostředí.