Švédská spisovatelka se sámskými kořeny Linnea Axelsson ve svém téměř osmisetstránkovém eposu zachytila nedávné dějiny národa Sámů. Úsečně vyprávěné příběhy zachycují příkoří a traumata plynoucí z asimilační politiky většinové společnosti.
1/XI
Dápmotjávri. Aslatův hrob. Karesuandský hřbitov. Počátek zimy 1920
(Ber-Joná)
Ten podzim přišel
zmocněnec
-
Zkropila nás
řeč vládců
nevyslovitelná
švédská slova
-
Prosákla
šaty
ulpěla na kůži
-
jehly pohledů
déšť pronikající
vším milovaným
-
Že jsme špinaví
žijeme se psy
polokočovníci
táhnoucí s dobytkem
-
Chléb tvrdý tak
až vyláme zuby
pečou prý ženy
-
S mračny s lijákem
dorazil až
do země páření
Tam mezi našimi
kravami v říji
zdlouha k nám promlouval
-
Nesl zprávu
od mužů
tří říší:
Švédů Norů
a Finů
-
Daleko
od světa sobů
zvolili několik rodů
My proto měli
stádům svým vnutit
hranice cizí
Z lesů z hor
od jezer
vykázáni
Trasy a písně
opustit
vypudit z paměti
-
Z paměti sobího stáda
z nohou telat
jež nás pokaždé
dovedly domů
-
Teď ať se rodí
na jiné půdě
Ten podzim jsme se
na každém kroku
loučili
se svými životy
-
Bratr i ostatní
dávali sbohem pěšinám
a potůčkům
-
Nikdy už
neusednout na svahy
kde moře leští
kameny
ostrova kde se Aslat
kdysi učil chodit
V břiše se stáhly
temné uzly
-
A zima zatím jen
jako jindy
vybělovala
barvy
kolem nás
-
A my se snažili
odhánět vlky
na cestách
mrazivými lesy
(…)
1/XII
Osada Karesuando. Zima 1920
(Ristin)
Švédovy prsty
plní mi ústa
šaty rozházené
po zemi
-
Myslela jsem že to
kvůli mým
zkaženým zubům
přijel sem doktor
-
Přeměřoval
tvrdými nástroji
učení pánové
v každém koutě
škrábáním
nabroušených per
postupně mě
zpracovávali
-
Pochopila jsem že se
na papírech
rýsuje
drobné stvoření
Královským inkoustem
zakreslovali
čistokrevný exemplář
-
Okovy
naší poslušnosti
rozepjaly
ručně šitý opasek
-
Moje prsa povislá
jejich znechucení zřetelné
-
Viděla jsem
jak vraští
malé nosy
a jak se
smějí
-
Přítelkyně
mi rychle
přehodila gákti
Pak tiše přeložila
jejich otázku
jak to děláme
při menstruaci
-
Doktorovi přes rameno
hleděl farář
-
Slyšela jsem ho
finsky říkat:
Jejich muži pijí
až Bůh pláče a
ďábel se směje
A zakořenil
ve mně stud
za tmavé vlasy
a za
tmavé oči
-
Za stodolou
se třásly
dcery mé přítelkyně
i je čekalo
vyšetření
-
A vytáhli i
chudáka Nilu
nevím odkud
Na zrůzněnou tvář
namířili
fotoaparát
pak se
propadl do země
(…)
2/XII
Podél údolí řeky Stora Lule. 1970–1974
(Lise)
(…)
Řeka tiše
šplhala po stráních
jen Vattenfall
zapískal
už se připlazila
-
Proudila pozpátku
hlubokou brázdou
a zalívala zemi
Když se nesmírná
Suorvská přehrada
do třetice rozšiřovala
Naléhavá prosba
zářila matce
z očí
-
Vysvětlovala
Švédům zřetelně
že když voda stoupne
nenaloví ryby
-
Nikdo ale nejspíš
nechápal
co říká
-
Čelisti zaťaté
Zatímco ruce
nakonec překousnou vše
pustily se
do práce
-
Stalo se mi ve třídě
v Malmbergetu
-
Slyšela jsem jednou
učitelku vyprávět
o všelidovém domově
a o známé
švédské solidaritě
-
Zatímco máma
s tátou
šplhali po stráních
Snažili se uhodnout
jak vysoko řeka
vystoupá
a pak začali
bourat dům
-
A proudy se valí
odnášejí hlínu
rvou kořeny
a splachují stezky
-
Ale dole
u dna
se to
nejstarší a nejkalnější
možná
drží dál
(…)
3/IV
První den procesu. V sobí ohradě. Květen 2015
(Sandra)
Dřív
tu svítilo
chladnější slunce
slunce
starých zim
-
V posledních letech
bojujeme
s oblevou
s táním
-
Pak přijde mráz
a sněhová pokrývka
teplem
rozmáčená
zkamení
Andreasovi nezbývá
než znova vyrazit
zmrzlým lesem
neproniknutelným
a tvrdým
-
Za šedými
pátrajícími
sobími pysky
aby je
dokrmil
-
Kopýtka se smýkají
kloužou a
škrábou na ledě
zvířata
hladovějí
Na žádné ze starých
tchánových zimních pastvišť
se nedá spolehnout
Za těchhle mírných a
náhle tak mrazivých zim
matoucích všechno živé
-
A já musím znova
s dcerou sem
do nové ohrady
mezi loňská telata
připomínající stíny
-
Své vlastní stíny
v počasí zapomnění
kdy nemají co jíst
Andreas právě volal
Odvádějí samice
na nové místo
snad míň zasněžené
říká že musejí hledat
dál směrem na východ
-
A možná už
se tam usadila jiná
stáda
Ale co můžou dělat
-
Pak se budou muset otočit
a vydat se asi
zpátky na západ
Představ si že dědeček
viděl tolik sobů
zmizet v jezeře
povídá Ella-Susanna
když se stádo
propadlo ledem
-
Tehdy na konci zimy
u Kutjauri
-
Unavené se vracíme
domů
z ohrady
Ella-Susanna
a já
(…)
Skleslá a malátná
jdu napřed
lesem podél cesty
a znova telefon
-
A vezmu to
a slyším mámu
která hned
začíná mluvit
-
Je příjemné
jenom poslouchat
chvíli
-
Cítit myšlenky
jak se vzdalují
rozřeďují
-
Myšlenkami
jiného
-
Po nějakém
čase
mě napadá
otázka
jak se vlastně
jmenoval tchán
-
Při psaní
úmrtního oznámení
byl Andreas hrozně nejistý
Mně jednou říkal
že se jmenuje Nils-Ola
povídám
-
Jenže Andreas tvrdí
že byl Nils-Olov
A máma na to
že neví
Vždycky mu říkala
jenom Nille
Neměli jsme napsat
příjmení
podle finančního úřadu
pokračuju
I když to tam mají špatně
-
Nebo bylo v pořádku
napsat tchánovo
jméno
správně sámsky
-
A podle mámy
by bylo jistější
použít
verzi úřadů
Pak dlouho sedíme v kuchyni
probíráme den
-
Ella-Susanna chystá
u linky obložené chleby
a já zapínám
sámský rozhlas
-
Začal soudní proces
sámská vesnice Girjas
žaluje švédský stát
-
Někdo tam prohlašuje
že otázka etnicity
není relevantní
Existují kočovníci
a Laponci
zní u soudu
-
To mluví obhájce
státu
-
Znova a znova
nám říká
Laponci
A já si uvědomuju
že jsem zapomněla
-
Už tak dlouho
jsem to slovo
neslyšela
Přemýšlím jestli
poslouchá i Per
-
Často zapíná
rádio v autě
když přespává
na cestách
-
Sedím tiše
v kuchyni na lavici a
chvíli čekám
uvažuju
sbírám se
-
Pak říkám
Elle-Susanně která
všechno slyšela:
Pojď
oblíkni si gákti
-
Musíme k tomu soudu
jet
(…)
Ze švédského originálu Ædnan (Albert Bonniers, Stockholm 2018) přeložila Marie Voslářová.
Švédská spisovatelka a kunsthistorička Linnea Axelsson (nar. 1980) pochází z obce Porjus za polárním kruhem, v současnosti žije ve Stockholmu. V roce 2018 vydala téměř osmisetstránkový „epos“ Ædnan (název ve staré severní sámštině znamená „země“), v němž se prostřednictvím střípků ze života dvou rodin snaží postihnout historii sámské menšiny ve 20. století a také její současnou situaci. Upozorňuje přitom na skutečnost, že ač se severské země považují za velice progresivní v otázkách lidských práv, k Sámům se jejich vlády donedávna chovaly ostudně a Sámové se stále potýkají s následky někdejšího útlaku, asimilačních snah a bezohledných zásahů do životního prostředí.