Vláda České republiky se bude podle všeho ucházet o členství v mezinárodní Arktické radě. Proč jde o důležitý diplomatický úspěch a jak dění u severního pólu souvisí s naší zemí? Nejen o tom jsme hovořili s Barborou Padrtovou, přední tuzemskou odbornicí na oblast Arktidy.
Arktida je v centru pozornosti řady států včetně velmocí. Jaké jsou důvody tohoto zájmu?
Hlavní aktéři vycházejí především ze samotného vymezení regionu Arktidy. Politologická definice ohraničuje tuto oblast severním polárním kruhem a patří do ní veškeré území severně od něj. Arktida je tak tvořena Severním ledovým oceánem a částmi území osmi suverénních států – Kanady, USA, Norska, Ruska, Finska, Švédska, Islandu a Dánska. Severní ledový oceán je z velké části trvale zamrzlý a z hlediska mezinárodního práva představuje prostor nespadající pod suverenitu žádného státu. Nicméně zmíněné státy mají nárok na využívání nerostného bohatství, které jim region nabízí. Dohromady tvoří osm klíčových hráčů, kteří mají hlavní slovo při rozhodování o budoucím vývoji regionu.
Jak funguje Arktická rada a jaké zastoupení v ní mají původní obyvatelé?
Zmíněných osm zemí se pravidelně schází na zasedání Arktické rady, což je mezinárodní fórum a hlavní platforma pro spolupráci v Arktidě, která se zabývá širokou škálou výzev, jimž region čelí. Kromě těchto osmi arktických zemí ovšem projevují zájem o region i státy od Arktidy relativně vzdálené – jedná se například o Čínu, Indii, Japonsko, Koreu, Španělsko nebo Velkou Británii. To jsou státy, které mají v Arktické radě takzvaný pozorovatelský status, ale také se zde snaží prosadit své zájmy. Nyní jich je třináct. Díky zmíněnému statusu mají tyto země přístup k informacím a do určité míry mohou ovlivňovat rozhodování Rady svými příspěvky, nicméně hlavní rozhodovací pravomoci má stále pouze oněch zmíněných osm arktických zemí. Kromě pozorovatelů jsou v Arktické radě přítomni také zástupci šesti nevládních organizací, které reprezentují zájmy původních obyvatel včetně například Inuitů nebo Sámů.
Proč by v Arktické radě podle vás mělo zasednout i Česko?
Česká republika má možnost ucházet se o pozorovatelský status, který by významně posílil prestiž českého státu i vědy. Zapojení Česka do mezinárodní spolupráce v této oblasti je důležitým faktorem pozitivně ovlivňujícím národní bezpečnost i naše postavení v rámci struktur Evropské unie a NATO. Ačkoli by bylo nerealistické oddělovat Arktidu od vývoje globálního bezpečnostního prostředí, může tento region sloužit jako jakási laboratoř spolupráce. Pozitivním aspektem spolupráce v Arktidě je, že není třeba zakládat nové komunikační kanály. Klíčovou a zatím nejlépe fungující platformou pro spolupráci v regionu je právě Arktická rada, díky níž už došlo k realizaci několika úspěšných iniciativ, například k založení Arktické ekonomické rady pro spolupráci v oblasti byznysu. Mezi klíčové zájmy Česka v Arktidě patří především zachování této oblasti jako zóny míru a mezinárodní spolupráce. A pak také omezení negativních dopadů změn klimatu, které v Arktidě probíhají. Důležité je přitom pro Českou republiku posílení prestiže státu na mezinárodní scéně. Mimo jiné jde o prohloubení bilaterální spolupráce s partnery v Arktidě, zejména v oblasti výzkumu a byznysu, ale také o rozvíjení činnosti mezinárodních organizací působících na místě a o využití již existujících možností, které vycházejí z arktické politiky Evropské unie.
Podílíte se na projektu ARCTOS, v němž zkoumáte mimo jiné vliv klimatické změny na Arktidu. Jak by se podle vás dal její dopad zmírnit?
Projekt ARCTOS MU začal letos na jaře a bude trvat další dva roky. Jako lídr projektu spatřuji největší přínos v tom, že se nám podařilo dát dohromady interdisciplinární tým, složený z osmi vědců pokrývajících různé obory, jako jsou přírodověda, mezinárodní vztahy nebo právo. Cílem je formulovat doporučení a podklady pro odpovědné politické rozhodování, které povede ke zmírnění dopadů klimatické změny. Prvním krokem pro vytvoření doporučení je vědecký výzkum, který zmapuje situaci a odhalí potenciální oblasti, v nichž by mohlo dojít ke zlepšení, nebo alespoň nalezne vhodnější postup při adaptaci na klimatickou změnu. Vývoj v Arktidě má totiž dopad i na nás ve střední Evropě, počínaje změnami teplot, které pozorujeme v posledních letech, a konče výzvami spojenými s různými dopady globálního oteplování, například s nárůstem migrace.
Studujete i vliv fosilního průmyslu na obyvatele Arktidy včetně přírodních národů…
To je velmi kontroverzní téma. Na jednu stranu se s táním ledovců a oteplováním objevují nové možnosti těžby nerostných surovin, nové námořní trasy a podobně, zkrátka výhled na nové ekonomické možnosti rozvoje regionu, včetně zaměstnanosti původních obyvatel v průmyslu. Na druhou stranu ekonomický rozvoj – včetně turismu – narušuje a negativně ovlivňuje život původních obyvatel.
V roce 2018 jste se účastnila setkání Arktické rady, kde se připravovala doporučení pro politiky arktických zemí. Jak zněla?
Kromě ministerských setkání probíhají jednou za rok také společná setkání politiků a vědecké komunity. Právě před dvěma lety se takové setkání konalo v říjnu v Berlíně. Spolu s kolegy jsme se snažili přispět do odborné debaty a tvorby doporučení pro vládní představitele osmi arktických zemí. Díky zájmu politiků z těchto států byli přizváni ke konzultaci zástupci vědecké komunity jak z arktických, tak i nearktických zemí, ale také původní obyvatelé Arktidy, kteří se podílejí na polárním výzkumu. Česká republika tak měla možnost zapojit se do debaty. Hlavním tématem bylo globální oteplování a jeho dopady na společnost a ekosystém. Cílem vědecké části setkání bylo připravit soubor doporučení pro politiky, aby se mohli kvalifikovaně rozhodovat v otázkách Arktidy a jejího budoucího rozvoje.
Zasáhla nějakým způsobem do života obyvatel Arktidy nemoc covid-19?
Téma pandemie koronaviru je nyní hlavním předmětem diskusí. Řeší se zejména komplikace, které s sebou nemoc a s ní spojená opatření přinášejí. Přestože je Arktida do určité míry izolovaná a některá odlehlá místa a komunity byly schopné se před pandemií uchránit, většina oblastí – především v Rusku – dopadla velice špatně, i vzhledem k nízké úrovni zdravotního systému. Covid je výzvou jak pro původní obyvatele, tak pro místní komunity, které jsou často závislé na získávání obživy prostřednictvím cestování – například pro chovatele sobů, s nimiž migrují na velké vzdálenosti.
Mohla byste nám říct něco o původní literatuře inuitských, sámských a jupických komunit?
O konkrétní literatuře by vám dokázal povědět víc diplomat Zdeněk Lyčka, náš bývalý velvyslanec v Dánsku, který se věnuje i překladům z grónštiny. Každopádně kromě práce na vědeckých projektech se čeští odborníci dlouhodobě věnují také zprostředkování kultury původních obyvatel Arktidy české odborné i laické veřejnosti prostřednictvím překladů původní literatury a také zajištěním vystoupení sámských, inuitských, jupických a dalších umělců na každoročním Arktickém festivalu konaném v Česku. Tyto akce významně přispívají ke zlepšování povědomí české veřejnosti o arktické vědě a kultuře, k propojování českých arktických vědců a institucí s jejich kolegy v Arktidě a k navázání vztahů mezi českými umělci a tvůrci žijícími v Arktidě, včetně původních obyvatel.
Barbora Padrtová (nar. 1987) působí na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V minulosti pracovala v prestižních zahraničních výzkumných centrech ve Vídni, Londýně a Bratislavě. V současnosti vede výzkumný projekt ARCTOS MU, který zkoumá dopady klimatické změny na přírodní prostředí Arktidy a na její geopolitický, právní a bezpečnostní vývoj. Je členkou Mezinárodního arktického vědeckého výboru (IASC), který sdružuje vědce studující oblast Arktidy z třiadvaceti zemí světa.