Český komiks jako by v posledních letech věřil na magickou moc vánoční nákupní sezóny. Přes rok přicházejí na knihkupecké pulty maximálně banální didaktická převyprávění encyklopedických hesel (to aby se stihlo dotyčné výročí; letos to padlo třeba na Jana Amose Komenského či Miladu Horákovou), zato v říjnu, listopadu a prosinci (a když se něco nestihne, tak ještě i v lednu) aby zájemce o kvalitní původní komiks rozbíjel i rezervní prasátka a rozhodoval se, který z kolegů z práce si už letos nezaslouží ani obligátní vonnou svíčku. Porotcům cen Muriel, které jsme jako Česká akademie komiksu převzali od roku 2018 do správy, to pravidelně způsobuje silvestrovský čtecí přetlak, když se snaží prostudovat všechny novinky do lednové uzávěrky nominací.
Zejména ale hrozí, že v té tlačenici zapadnou tituly, které by jinak v jarních či letních měsících komiksového úhoru právem sklízely zájem médií i publika. A ve dnech povinně uzavřených knihkupectví (na rozdíl od luxusních čajů Kusmi či hrnců Tescoma přece kniha pro českou společnost není „základní potřebou“) hrozí zmíněné nebezpečí dvojnásob. Přitom právě letošní podzimní komiksová úroda slibuje jednu z nejplodnějších sklizní posledních let. Se dvěma pracemi mladých autorek jako by se v domácím prostředí konečně zabydloval ve světě tak populární a produktivní žánr komiksové autobiografie: debutující scenáristka Tereza Drahoňovská ve spolupráci s kreslířkou Štěpánkou Jislovou v knize Bez vlasů (vydala Paseka) zábavně a autenticky líčí vlastní zkušenosti s autoimunitním onemocněním alopecií a Monika Baudišová zase v komiksu Bezdětná (vydal Labyrint) vypráví o neplodnosti.
Svého druhu rehabilitace se dočkaly komiksové adaptace literární klasiky – především monumentální R.U.R. v podání Kateřiny Čupové (vydalo Argo; viz A2 č. 24/2020). Tento komiks zase jednou přesvědčivě připomíná, že sekvenční obrazoslovní adaptace nemusí být jen banálním překreslením, cílícím na čtenáře, který si do maturitního seznamu prostě musel napsat „něco od Čapka“, ale může představovat dílo, jež plně obstojí samo o sobě. Žánrem, který naopak v posledních letech v domácím prostředí jen vzkvétá, jsou komiksové romány a románky historické, kvantita se zde však jen zřídka potkává s kvalitou. Trilogie Návrat krále Šumavy, kterou s bolestně vydřeným pravidelným dávkováním „jeden svazek ročně“ připravuje kreslíř Karel Osoha na libreto Ondřeje Kavalíra a Vojtěcha Maška, rozhodně patří mezi nejzajímavější díla svého druhu. Epicky vyklenutý příběh o převaděči Josefu Hasilovi završuje objemný svazek Opona se zatahuje (vydávají Labyrint a Euromedia). Pozornost si jistě zaslouží i historická biografie Jana Nováka a Jaromíra 99 Čáslavská (vydalo Argo), kterou zkušený kreslíř Zátopka (2018; letošní anglické vydání této knihy legendární londýnský komiksový obchod Gosh! vyhlásil za jeden z nejlepších komiksů roku) vyvedl v pestrých olympijských barvách.
V neposlední řadě pak dvojici původních projektů nachystalo nakladatelství Lipnik. První svazek dvoudílného Rváčova od Richarda Fischera a Džiana Babana slibuje originální vyprávění o skutečných Vontech a nepředvídatelné realitě zrozené z fikce, zasazené do osmdesátých let 20. století a vyvedené v kresleně-vyřezávaných kompozicích. Zcela mimo mantinely tradičně pojímané komiksové kresby je vyprávěn druhý lipnikovský titul roku 2020, Spiritistky, které na scénář Kláry Vlasákové výtvarně realizovala Juliána Chomová. Příběh o dvou přítelkyních pořádajících spiritistické semináře nejspíš neosloví čtenáře toužící po sošném pseudorealismu mainstreamového komiksu, zájemcům o alternativnější odnože komiksového média se ale dostane originální knihy, jaká v domácím prostoru nevznikla už dlouho – pokud vůbec kdy.
Všech sedm zmíněných komiksů by vás mělo vyjít nejvýše na 3500 korun. Přepočteno na bylinný čaj Aquafrutti to vychází zhruba na osm set gramů tohoto „organického bezkofeinového superčaje“, se kterým „budete mít jistotu, že ráno vykročíte tou pravou nohou“.
Kam byste chodili? Čtěte si doma.
Autor je teoretik komiksu a literární kritik.