Jednou z bolestí českého školství je to, že se nemůže rozhodnout, zda chce být centralizované, nebo decentralizované. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) už dávno rezignovalo na snahu nějak rozumně řídit chod škol během epidemie: nad aktuální situací si myje ruce a nechává vše na zřizovatelích – často městech a obcích. Není to ovšem vstřícnost, ale naprostý amatérismus úřadu, který si očividně neumí představit, jak „funguje terén“. Zvykli jsme si tak na to, že se neustále mění rozvrh hodin a počet žáků ve třídě – ti se už trasují a posílají na testy sami, protože hygiena stále nestíhá. Ministerstvo nepomyslelo ani na to, že někteří žáci zkrátka odmítají nosit roušku, tudíž by bylo dobré dát škole do ruky nějaké legislativní nástroje, jak danou situaci řešit. A testování, na které prý učitelé kašlou? Jeho logiku i logistiku vláda opět zfušovala, ale MŠMT přišlo s řešením: pozvalo učitele na online přednášku o výhodách antigenního testování, která se konala v pátek v půl osmé ráno. Tuším, že to s ní dopadlo jako s tím testováním. Tvrdí se, že učitelů se připojilo málo, protože prý nemají zájem se dále vzdělávat. Variantu, že tou dobou jsou na cestě do práce, učí nebo vedou do školy své děti, si MŠMT asi nepřipouští.