Pražští zastupitelé 23. ledna zrušili odmítavé stanovisko k umístění repliky pražského Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Znovu se tak dává do pohybu jedna z mála plnokrevných českých kulturních válek. Jako každá správná kulturní válka je čistě symbolická, její problematika je prezentována jako komplexní a nejednoznačná, ale dělení na jednotlivé „strany“ přesto zpravidla odpovídá velmi jednoduchému demografickému klíči. A nenabízí možnost smíření – přinejmenším od chvíle, kdy sochař Petr Váňa vytvořil svou repliku sloupu. Jeho výtvor na náměstí buď stát bude, anebo ne, a obě tyto možnosti jsou gestem, projevem dominance. Loňský pokus na vlastní pěst vytrhat dlažbu a sloup na Staroměstské náměstí bez povolení umístit se dobře rýmoval s ničitelským činem Franty Sauera i faktem, že memorandum proti umístění Váňovy repliky podepsalo právě dvacet šest předních kunsthistoriků a kunsthistoriček (představuji si, že sedmadvacátého odmítli s tím, že se to nehodí). Třeba to ještě celé dobře dopadne – ze sporů o umístění řeporyjského pomníku vlasovcům ostatně nedávno vzešla vcelku úspěšná performance. Čekání na instalaci sloupu si zatím můžete zkrátit s aplikací, která jeho virtuální repliku už na náměstí umístila.