„Šetrně k přírodě, prospěšně pro Vás,“ hlásá navoněná reklama na přípravek Stutox II, jed používaný k masovému hubení hrabošů. Jedna z hlavních rubrik webu výrobce, družstva Agrochema, se nazývá „výroba nástrah“. Kategorie „výroba jedů“ by totiž působila nevábně, natož výpis z živnosti ve znění „výroba a prodej nebezpečných chemických látek a směsí klasifikovaných jako toxické“.
Účinnou látkou Stutoxu II je fosfid zinečnatý. Jeho nebezpečné vlastnosti jsou popsány v takzvaných H větách (GHS Hazard Statements), které nám sdělují následující. H300: Při požití může způsobit smrt. H312: Zdraví škodlivý při styku s kůží. H400: Vysoce toxický pro vodní organismy. H410: Vysoce toxický pro vodní organismy (mj. pro pstruhy a kapry), s dlouhodobými účinky. Obzvlášť kuriózně pak zní doporučení při manipulaci s přípravkem: „Zabraňte uvolnění do životního prostředí.“ Nejen hraboši by jistě souhlasili. Ministerstvo zemědělství a průmyslovou agrární lobby ale zdravotní „detaily“ nezajímají, protože povolila jeho celoplošné použití.
Přemnožení hlodavců prý zavinilo jen sucho. Pravda je, že za přemnožením hrabošů stojí i zemědělci způsobená ztráta přírodní rozmanitosti, v tomto případě zejména dravců, kteří jinak populaci hrabošů korigují. Predátoři na širý lán moc nechodí ani nelétají. Draví ptáci nemají kde usednout. A když už hraboše uloví, hrozí jim otrava. Lišky jsou částí myslivců-zemědělců také často stříleny jako škodná, přestože jsou zdatnými lovci myšovitých. Berličky pro dravce na polích jsou v Evropě běžné, v Česku je ale neuvidíte.
Stutox se sice v těle uhynulého hlodavce postupně rozloží a nemusí zanechat zásadní rezidua, ale to se stane až v průběhu několika hodin po požití jedu – tedy až po uhynutí zasaženého hlodavce. Jenže dravci vždy přednostně loví pomalejší jedince, protože takový útok je úspěšnější. Nemohou poznat, že loví hlodavce, který právě pozřel jed. V ČR tak loni kvůli otravě Stutoxem zahynuly stovky dravců, zajíců, ale také čápů. Paradoxně i druhy, které hraboše v jen trochu lépe ustrojené krajině spolehlivě tlumí. Nejde přitom otrávit všechny hlodavce – jejich populace se bez dravců dokáže obnovit ve velmi krátkém čase. V dobrých podmínkách může samice vrhnout dvanáct mláďat osmkrát do roka.
Naopak populaci predátorů lze takto téměř vyhubit. Například poštolka mívá obvykle tři mláďata a hnízdí jednou ročně. Populační vztahy mezi dravcem a kořistí jsou zákonité. Přemnožení kořisti je následováno zesílením populace dravců, kteří následně přemnožení kořisti zmírní. Zasáhneme-li v době, kdy je populace hraboše na vrcholu a populace dravce začíná růst, pak prospějeme škůdci, protože jeho populace se obnovuje mnohem rychleji. Jed je tudíž příkladem strategie, kdy ztrácejí všichni – a příroda nejvíc.
I na drobné kauze hrabošů se jasně ukazuje, jak je průmyslové, konvenční zemědělství špatné a zastaralé. Přesto je koncept nestabilní, energeticky a chemicky dodatečně vyrovnávané krajiny stále silně a plošně dotován. Lidé, kteří vytvářejí českou zemědělskou politiku, by si měli konečně uvědomit, že čisté vody, zdravé půdy, a tím pádem i dobrého zdraví populace používáním jedů v zemědělství nedosáhnou.