Dvacet let stará soutěž Kdo přežije? je stálicí mezi americkými televizními reality pořady. Série o soutěžících, kteří se vzájemně vyřazují ze hry na odlehlém ostrově, si vybudovala vlastní systém celebrit a snaží se stát obrazem současné americké společnosti.
Reality game show Kdo přežije? (Survivor) se před dvaceti lety stala jednou z největších televizních událostí nového století. Nevyjádřit se k ní bylo ve své době mnohem trestuhodnější než nemít názor na poslední epizodu Hry o trůny (Game of Thrones, 2011–2019), a to ještě před rozkvětem sociálních sítí. Dnes má ovšem pořad vrchol slávy dávno za sebou, sledovanost se nikdy znovu nepřiblížila prvním třem řadám a za konec „zlaté éry“ lze považovat dvacátou sérii Hrdinové proti padouchům (Heroes vs. Villains), odvysílanou právě před deseti lety. Její epický rozmach se nyní snaží produkce evokovat v jubilejní čtyřicáté sezóně s podtitulem Winners at War (Vítězové ve válce), která se začala vysílat 12. února letošního roku. Vrací se v ní dvacet z předchozích osmatřiceti vítězů, aby svedli souboj o dva miliony dolarů – dvojnásobek tradiční výhry.
Věčný návrat Boston Roba
I přes ústup z diváckého výsluní cyklus Kdo přežije? stále patří mezi nejúspěšnější pořady stanice CBS, kde se s železnou pravidelností střídá s dalšími stálicemi Big Brother a Amazing Race: O milion kolem světa (The Amazing Race). Má oddanou komunitu fanoušků na sociálních sítích, a i když oproti moderním pořadům jako RuPaul’s Drag Race působí poněkud konzervativně a archaicky, jeho divácká skupina se věkově obměňuje. Základní premisa si evidentně drží svou atraktivitu. Soutěžící tráví s nedostatkem jídla a prostředků 39 dnů v izolované exotické lokalitě a přitom pravidelně hlasují o vyřazení jednoho z nich, takže účastníků postupně ubývá. Poslední tři pak postupují do finále, kde o vítězi rozhodnou hlasy vyřazených kolegů.
Na podobu série má zásadní vliv, že sestřih pro vysílání vzniká retrospektivně po ukončení natáčení. Střihači tak mohou budovat silné narativy a vyprávět takřka fikční příběhy vybraných postav, což je velká výhoda oproti reality shows vysílaným v průběhu natáčení. Díky komplexním dějovým obloukům se ze soutěžících stávají hrdinové a celebrity. Právě cyklus Kdo přežije? výrazně zpopularizoval koncept „all stars“ sérií, jež jsou dnes v žánru standardem – populární hráči se vracejí v rolích starých mazáků, kteří znovu přijímají výzvu a pokračují ve svých příbězích. Nejvýraznější „hvězdou“ série je v tomto ohledu Rob Mariano alias Boston Rob, původně stavební dělník, jenž bude ve čtyřicáté sezóně soutěžit celkem popáté a v rámci soutěže poznal svou ženu Amber, jíž pomohl k vítězství. Později se v živě vysílaném ceremoniálu oddali a společně ještě málem vyhráli sesterskou reality soutěž Amazing Race. Boston Rob je také jedním z dvojice „idolů“, kteří v 39. řadě radili nováčkům a kterým na pobřeží jednoho z ostrovů tvůrci nechali vystavět osmimetrovou sochu. Kdo přežije? se v tomto ohledu vlastně podobá komiksovým filmům od Marvelu, mezi nimiž se přelévají populární postavy a tvoří hustou síť příběhů a vzájemných vztahů.
Kdo přežije v postmoderní fázi
Poslední dobou si nicméně show vysloužila kritiku svých fanoušků za to, že už nedokáže produkovat nové „ikonické“ postavy a spoléhá na jejich recyklaci. Přibývají herní prvky, skryté výhody umožňující kradení hlasů, jejich mazání či vyměňování a v chystané řadě se představí i systém ostrovní měny. Zkomplikovat pravidla bylo nutné, aby pořad nezačal být nudný, ale i proto, že dnešní soutěžící jsou většinou fanoušci, kteří sledují pořad od dětství a znají všechny možné strategie a finty. Jde však o velkou výzvu pro střihače, kteří musí do čtyřiceti minut vtěsnat stále komplexnější hru, což odvádí pozornost od individualit. Formát Kdo přežije? se zkrátka dostal do postmoderní fáze. Plní se tak přání tvůrců vytvořit v soutěži mikrokosmos lidské společnosti po vzoru Goldingova románu Pán much (1954, česky 1968), jehož filmovou adaptaci soutěžící v jedné sezóně sledují. Zároveň by mělo jít o obraz současných Spojených států vystavěný na základě klíče, podle něhož se vybírají soutěžící. Kdo přežije? se účastní vysokoškolští studenti, právníci, politici, spisovatelé, hasiči, policisté i lidé z dělnických profesí. Na rozdíl od třeba Big Brothera se přitom tvůrci pokoušejí prezentovat účastníky pozitivně. Pokud je některá postava identifikována jako tupec vyvolávající konflikty, setká se produkce většinou s nevolí publika – takový výběr se neočekával.
Nenaplněným snem moderátora a dnes i producenta Jeffa Probsta bylo ostatně stát v čele vlastní talk show, a účinkování v Kdo přežije? mu tedy začalo sloužit k otevírání společenských témat, jež chce řešit se vší důstojností a důsledností. Už v první sérii vzniklo nepředpokládané přátelství mezi sedmdesátiletým válečným veteránem a latentním homofobem Rudym a gayem Richardem Hatchem, čímž se produkce často pyšní. Když se o více než patnáct let později pokoušel jeden ze soutěžících využít ve svůj prospěch „vyoutování“ svého protivníka coby transgender muže, Probst věnoval následující minuty debatě o tom, proč bylo takové chování naprosto nepřijatelné, a provinilec byl ze soutěže promptně vyhoštěn.
Upracovaní muži vítězí
Stále však jde o komerční reality TV, kde progrese byla mnohdy neohrabaná a zpětně až úsměvně krkolomná. Nejkontroverznějším aktem bylo rozdělení výchozích týmů podle jejich rasy v sérii Cookovy ostrovy (Cook Islands) z roku 2006. Tato řada, zprvu hanlivě přezdívaná „Rasová válka“, vedla ještě před premiérou ke ztrátě řady sponzorů. Při jejím sledování je však jasné, že režie chtěla vyprávět další příběh o smíření a spolupráci mezi různými vrstvami obyvatel. Šlo o nedomyšlenou reakci na kritiku za disproporcionální obsazování bělochů. Mnohem větší problém měl ovšem cyklus s genderem. Obsazován je sice vždy stejný počet mužů i žen, ale soutěž na mnoha rovinách favorizuje muže, což je problém, pokud je propagována jako „rovná šance pro každého“. Aktuálně je to tím patrnější, že šest posledních vítězů jsou právě muži.
Tento stav je důsledkem poptávky diváků po „zábavných vítězích“¨, v jejichž prospěch produkce posouvá pravidla. A právě muži se většinou soustředí na fyzické výkony a na dominanci v týmu, zatímco ženy budují pozitivní vztahy a snaží se manipulovat hlasy spoluhráčů, jakkoli v obou směrech existují výjimky. Střihači ale umějí jemnou sociální hru jen málokdy zajímavě zobrazit, takže se často zdá, jako by ženské vítězky celou dobu nic nedělaly, a nakonec jim porota z nepochopitelného důvodu dala milion dolarů a „okradla“ chudáky upracované muže. Jedinou dvojnásobnou vítězkou je ne náhodou Portoričanka Sandra Diaz-Twine, jež mistrně využila vlastní fyzické neohrabanosti k zamaskování svého potenciálu. Vítězka devatenácté série Natalie White se pak setkala s obrovskou vlnou nenávisti za to, že jednoznačně porazila okázalého antihrdinu Russela Hantze. Nic naplat, že každý ze soutěžících po odvysílání zdůrazňoval, že by muži, kterého vnímali jako bezmála sociopata, svůj hlas nikdy nedali. Natalie se setkala bez přehánění s kyberšikanou, v jejímž důsledku zcela opustila komunitu hráčů. V tomto případě se výrazně projevil fakt, že o vítězi Kdo přežije? nerozhodují diváci na základě sledování sestřihu, ale hráči podle svého zážitku.
Jinou kapitolou jsou zvěsti o fyzicky nevhodném chování některých mužů vůči ženám, jež ale bylo v sestřihu vynecháno. Teprve v 39. řadě byl tento problém zpřítomněn, když byl jeden z hráčů vyloučen produkcí za to, že nerespektoval osobní fyzický prostor spoluhráček a přes opětovné protesty se jich nepřestával „spontánně“ dotýkat. Příznačné je, že soutěžící Dan Spilo je relativně úspěšným hollywoodským filmovým producentem, a dokonce svým vzhledem připomíná Harveyho Weinsteina, což mnohé vedlo k domněnce, že celá věc byla naaranžovaná. S danou výtkou se každopádně Kdo přežije? potýká často. Je třeba si uvědomit, že se na natáčecím place nachází až stovka lidí, i když na obrazovce nikdy nevidíme nikoho kromě dvacítky soutěžících a moderátora Jeffa Probsta, a to ani ve velkých celcích a leteckých záběrech. Většina diváků si nejspíš ani neuvědomuje, kolik technické zručnosti musí být vkládáno do koordinace a provedení tak logisticky a fyzicky nákladného pořadu.
Kdo přežije? rozhodně není otiskem reality a není ani přesným záznamem toho, co se odehrálo během hry, z níž ostatně vidíme méně než procento. Je ale zajímavým dokladem vývoje médií i společnosti. Je sice pečlivě kontrolovaný, tím silněji se ale projevují věci, jež se pod kontrolou udržet nepodaří. A právě střet reality a její reprezentace, syrovosti a umělosti i ochoty se měnit je tím, co dělá tuto průkopnickou reality show relevantní i po dvaceti letech.
Autor je filmový publicista.