Dva muži určili podobu Prahy víc, než by zasluhovala: David Černý a Patrik Kotas. Dva padesátníci, kteří nikdy nezradili své mládí, a tak nepřestávají zásobovat veřejný prostor reminiscencemi na devadesátá léta, kdy prostě stačilo mít nějaký zajímavý nápad a ukázat vztyčený prostředníček kontextu okolní zástavby. Mimina na Kampě, mimina na žižkovském vysílači. Bodce na barrandovské tramvajové trati, bodce na stanici metra Střížkov. A jelikož nám odvar z postmoderny zachutnal, zřejmě se s tím spokojíme i dnes: nejsou to jen tito dva doyeni, kdo se nedokázal nikam posunout. Pravda, Kotas je aspoň schopen sebereflexe a Barrandov uznává za svou prohru, zato Černý je rozjetý jako vlak: dva bytové a kancelářské domy ve Vysočanech chce v úrovni třetího patra propojit torzem parní lokomotivy s odkazem na ikonickou nehodu na nádraží Montparnasse. Proč? Prostě nápad, vždyť tam bývala lokomotivka ČKD. Top Tower, nejvyšší dům v Česku, má připomínat vrak lodi, jiný projekt v Berlíně zas letadlo. „Pohybuji se celoživotně v širším spektru, které je primárně založené na trojrozměrné kreativnosti a vizuálnosti,“ svěřil se Černý deníku Aktuálně, načež si posteskl, že bychom měli mít víc germánského genotypu: „Myslím si, že slovanská lenost a nedbalost je ve výsledku horší než germánská agresivita a preciznost,“ zamudroval si umělec o rasách. Davide, moc vás prosím, probuďte v sobě líného a nedbalého Slovana. Všem nám to pomůže.