Vzhledem k tomu, že hospody a další obvyklá místa socializace kvůli koronaviru zejí prázdnotou, sociální sítě praskají ve švech. Chybějící kontakt v reálu si prostě vynahrazujeme intenzivnější aktivitou ve virtuálním prostoru. Před dvaceti či třiceti lety by současná opatření nepochybně působila daleko klaustrofobičtěji. Kromě běžné volnočasové socializace se na síti začíná v daleko větší míře odehrávat i běžný provoz mnoha firem a přesouvá se tam i vyučování. Je příliš brzy na odhady, jak současná pandemie změní svět, ale snad si mohu dovolit opatrný předpoklad, že bude impulsem pro další expanzi digitální revoluce. Ve světle problémů, které postihují řadu lidí hlavně v nestandardních pracovních úvazcích, bychom ale měli začít řešit i soustavně přehlížené postavení těchto pracujících. Prekarizace a nejistota jako společenská norma se možná dříve leckomu zdály únosné, dnešek ale ukazuje, že je to časovaná bomba čekající na jakoukoli krizi.