Všechno se stane dnes v noci

Začátek minulé dekády v klubovém main­streamu s odstupem času připomíná závody ve zbrojení. Za oceánem se obří open air festivaly oháněly taneční pospolitostí a raveovým revivalem, jejich lineupům ovšem vévodil docela jiný zvuk, než jaký si pod slovem rave vybaví pamětníci druhého léta lásky zkraje devadesátých let. Klubový hybrid na steroi­dech, který akcentoval masivní drop a enormní basu, do sebe vstřebal prvky atlantského trapu, komercializovaného dubstepu i barevného wonky soundu a začal být souhrnně označován zkratkou EDM, což znamená jednoduše electronic dance music. K původcům tohoto napumpovaného zvuku, který postupně zmutoval v machistickou sebeparodii, patří kromě jmen jako Flosstradamus, RL ­Grime a Baauer také duo TNGHT neboli Hudson Mohawke a Lunice. A dost možná, že horečku EDM rozpoutalo právě jejich první společné EP z roku 2012.

LuckyMe

Pro skotského producenta Hudsona Mohaw­ka a jeho montrealského kolegu Lunice se přitom od počátku jednalo o boční projekt, který oběma tvůrcům již etablovaným na klubové scéně sloužil čistě pro zábavu. Původně turntablistický ekvilibrista a finalista DJského šampionátu DMC Hudson Mohawke měl v té době za sebou debutovou desku Butter (2009) na labelu Warp a čerstvě se upsal producentskému týmu G.O.O.D. Music Kanyeho Westa. Lunice se z talentovaného b­-boye vypracoval ve schopného beatmakera, kterého si vyhlédl Diplo pro spolupráci na oficiálním remixu pro Deerhunter a který během dvou let zvládl vydat dvě slibná EP na skotské značce LuckyMe, tedy na značce, u jejíhož zrodu stál právě Mohawke.

Společná tvůrčí trajektorie obou producentů ostatně do značné míry kopíruje právě historii a vzestup kultovního glasgowského labelu LuckyMe. Poprvé se potkali v roce 2008 na prvním severoamerickém turné vydavatelství, kde Lunice předskakoval Mohaw­keovi na festivalu Pop Montreal. Když se Lunice vydal o čtyři roky později na tour do Evropy, bydlel už na gauči v Hudsonově londýnském bytě, který tehdy sloužil jako předsunutá základna skotského kolektivu. Mohawke si v té době najímal malé studio od legendy UK garage MJ Colea – a právě zde společně s Lunicem nahráli během dvou dnů první EP TNGHT, nahrávku vzešlou z čiré improvizace a sdílené vášně pro geniálně stupidní bangery. Rozhodně netušili, jakou díru do klubového světa tím udělají.

Černá díra

Eponymní debut TNGHT, který vyšel v ro­­ce 2012 na LuckyMe pod patronací Warpu, způsobil na scéně prahnoucí po nové klubové munici zemětřesení. Pětice tracků měla společný rukopis – trapový zvuk dosahující monstrózních proporcí, kolosální dropy, kaskády hajtek a frenetické samply ve velmi funkčním poměru. Navzdory tomu, jak hutně a neprostupně zvuk TNGHT působil, šlo nicméně o poměrně strohé, až minimalistické cvičení s omezeným počtem výrazových prostředků – každá ze skladeb se točila kolem jednoho nosného prvku, kterým byla jednou kolovrátková melodie, jindy bublající basa místo perkuse. Účinky této jednoduché kombinace na tanečním parketu však byly mimořádné. „Velká noční hudba“ TNGHT působila v klubovém kosmu jako černá díra – vtahovala do sebe ostatní produkci napříč žánry a v dobových DJských setech tvořila klimax. Zahrát libovolný track z desky mělo podobně kataklyzmatický efekt jako o něco později Baauerův Harlem Shake, který mimochodem Hudson s Lunicem hráli mezi vůbec prvními. Instrumentálku Buggn’ si pro svou skladbu Shake Weight vypůjčil tehdy ještě maskovaný rapper Captain Murphy, ze kterého se vyklubal Flying Lotus, a nevydaný track R U Ready zase využil Kanye West jako základ skladby Blood on the Leaves, pro mnohé vrcholného tracku alba Yeezus (2013).

TNGHT tak byli svého času slyšet všude – nakonec ale jako správná černá díra spolkli i sami sebe. V prosinci 2013 oznámili odchod ze scény, která mezitím získala nechvalně proslulou nálepku EDM coby testosteronová atrakce letních festivalů pro univerzitní pařmeny. Hudson Mohawke i Lunice, oba s kořeny v původních pilířích hip hopu, jimiž jsou turntablismus a breakdance, se od kolotočářského spektáklu, který se začal brát moc vážně, distancovali a dál se věnovali své sólové tvorbě – až do loňského roku.

Ketaminový brass band

Ohlásit návrat po šesti letech by mohlo znít jako promyšlený kalkul, už proto, že EDM z line­-upu velkých festivalů ani zdaleka ne­zmizela. Nad zvukem druhého EP TNGHT, nazvaného prostě II, by ale většině festivalových návštěvníků dost možná zůstal stát rozum. Mohawke s Lunicem podruhé rozhodně nevstoupili do stejné řeky. Jejich sonický rukopis je stále rozpoznatelný, nyní se však vydali docela jiným směrem, anebo spíše docela jinými směry, protože nová deska je rozkročená přes řadu neslučitelných stylových oblastí. Osm nových tracků má tendenci uvést posluchače do stavu blízkého lehčí formě disociativní poruchy osobnosti.

Úvodní track Serpent zní zpočátku jako tanec dervišů, pak ale uvolní nahromaděnou energii v erupci, která nejvíce upomene na charakteristický zvuk debutu. Jedná se však jen o odrazový můstek. Následující skladba Dollaz repetitivně krouží kolem ústředního samplu a navzdory očekávání se od něj nikdy nevzdálí. First Body zařazuje do repertoáru dechy a čistě perkusivní tribální třeštění tak povyšuje na úroveň ketaminového brass bandu. Track Club Finger představuje dementní dialog tranceových minivyhrávek. Skladba What It Is už svým názvem napovídá, že půjde o nedefinovatelné defilé skřeků, plné skřípání a skrytého humoru. Jedním z vrcholů nahrávky je pak kousek nazvaný I’m in a Hole – těžko říct, jak se tvůrcům podařilo do tak vyšinutého útvaru dostat tolik vzletných emocí. A konečně Gimme Summn může spolu s nádherně renderovaným klipem s Mohaw­kem a Lunicem v hlavních rolích ­posloužit jako autodiagnóza, zpracovaná ovšem na­prosto bezchybně.

Pokud se z předešlého, poněkud medicínského popisu zdá, že se Hudson Mohawke a Lunice při nahrávání nového EP zbláznili, je to jenom dobře. II je šílená nahrávka v tom nejlepším slova smyslu – je to geniálně stupidní statement v době, kdy se „raw“ stalo synonymem nové sterility a být „­weird“ znamená dobře zapadnout. TNGHT díky absenci hlubšího sdělení vytvořili manifest digitální diverzity a klubové odlišnosti, která ve výsledku nechce být ničím jiným než zábavou. Z jejich výplodu čiší čirá radost a bezstarostnost. Těžko si představit lepší setting pro hudební experiment.

Autor je publicista.