Od listopadu probíhají ve Francii protesty proti novému bezpečnostnímu zákonu, který předložila vláda Emmanuela Macrona. Rozsáhlé demonstrace vyvolal zákon, jehož hlavním cílem je prý posílit „bezpečnost“, spolu s ní však také pravomoci policejních složek.
Na sérii demonstrací proti novele bezpečnostního zákona, v jejichž čele stály novinářské odbory a jež vrcholily krátce před loňskými Vánoci, vláda Emmanuela Macrona zareagovala řešením-neřešením. Návrh nechala v dolní komoře parlamentu, kde má většinu, schválit a pak slíbila „stažení“ článku 24 – tedy nejkontroverznější části zákona –, k němuž by mělo dojít v senátu, kde má ovšem většinu opoziční pravice. Právě článek 24 vybudil k aktivitě novinářské odbory a část tištěných médií, například list Le Monde. Dotýká se totiž přímo novinářské práce, neboť zakazuje zveřejňování fotografií a záběrů, z nichž je možné identifikovat příslušníky policejních sil.
Zdrženlivý tisk
Demonstrace se ale neomezily pouze na novináře a aktivisty za svobodu tisku, kteří protestní vlnu spustili. Na organizaci protestů se postupně začaly podílet skupiny, jichž se policejní zvůle přímo dotýká, například obyvatelé předměstí nebo „žluté vesty“. Nejmohutnější byly protesty v polovině prosince, kdy se podle organizátorů sešlo v ulicích až půl milionu lidí. Mediální krytí demonstrací mimochodem ukázalo, že tisk je ve velké míře zdrženlivý a nechce se vzdát vlastních stereotypů. Některé střety hned vyvolaly obvyklé komentáře o řádění výtržníků a žlutých vest. Až úsměvně zněla zpráva, že se policii podařilo zadržet „šéfku black bloku“. Údajně šlo o padesátiletou ženu, která prý dirigovala útoky mládeže otevíráním a zavíráním duhového deštníku.
Pokud by článek 24 vstoupil v platnost, demonstrace by fakticky mohly být dokumentovány už jen policejními snímky. Počet případů, kdy novinářské fotografie vedly k usvědčení policistů z násilností během protestů, je přitom už nyní dost nízký. Jedna taková kauza se ovšem dotkla přímo Elysejského paláce. Jedná se o snímky zveřejněné deníkem Le Monde, které ukazovaly, jak prezidentův oblíbený bodyguard Alexandre Benalla v roli policisty v civilu bije účastníky demonstrací na prvního máje 2018.
Obrácení reality
Bezpečnostní zákon lze bez nadsázky označit za „zákon reality obrácené vzhůru nohama“. Při jeho přípravě ministerstvo vnitra vycházelo z premisy, že v posledních letech se policie stala cílem takřka bezprecedentního násilí a pohrdání, kterému je nutné učinit přítrž. To je narativ, jejž dlouhodobě razí reakcionářská většinová část policejních odborů, podle níž jsou policejní síly předmětem ústrků a mají málo pravomocí. Ministerstvo vnitra tuto perspektivu bez výhrad přijalo a poukazuje především na loňské protesty hnutí žlutých vest, při nichž prý policisté museli čelit mimořádné míře násilí ze strany demonstrantů.
Jenže skutečnost je jiná. Právě účastníci demonstrací jsou totiž často vystaveni bezhlavému násilí ze strany policie, včetně případů zabití nebo ublížení na zdraví s těžkými či doživotními následky, zatímco francouzské policejní síly zaznamenaly největší ztráty před nedávnem při střetu se šíleným střelcem. Jen naprosté obrácení reality mohlo vést k zákonu, který stanovuje přísnější tresty za trestné činy proti policistům, dovoluje daleko širší využití dronů a dalších prostředků pro sběr dat o demonstrujících občanech a zvyšuje „ochranu policistů“, jež bude nejspíše fakticky znamenat beztrestnost policie. Nelze se pak divit, když ministr vnitra Gérald Darmanin v dolní komoře s vážnou tváří prohlásí, že je „fetišista ochrany policie“.
Jak oslovit voliče
Jak je patrné, závěr prvního prezidentského mandátu Emmanuela Macrona je poznamenán sázkou na téma bezpečnosti, čímž se chce prezident zalíbit pravicovému elektorátu. Vedle bezpečnostního zákona jde především o zákon proti „islámskému separatismu“, s jehož pomocí Macron hodlá vpustit do mešit závan osvícenství. To je však cíl hodný spíše náboženské reformy než zákonné iniciativy. Duší tohoto obratu napravo je přitom bývalý člen republikánů, již zmíněný ministr vnitra Darmanin.
Středolevé voliče se Macron naopak pokouší oslovit ekologickými tématy, která však musí zohledňovat i ekonomické a sociální dopady. Proto prezident zadal vládě úkol včlenit do ústavy zmínku o boji proti klimatické změně. Aby se tak stalo, bude nutné absolvovat náročný legislativní proces zakončený referendem. Jde o vysoce symbolický akt, jenže ochrana klimatu si v současné době vyžaduje spíš maximální efektivitu a konkrétnost (Macron zatím přišel s ideou poukázek na biopotraviny).
Když současný prezident vstupoval do Elysejského paláce, v očích mnohých měl auru Jupitera a zosobňoval naděje na obnovu velikosti a síly francouzského státu. Dnes z toho zbyla ochrana policejních mlátiček a vylepšené třídění plastů.
Autor je dopisovatelem deníku Il Manifesto.