Rodíme se nazí a zbytek je drag

Co dělat na Nový rok, jsem věděla hned. Prvního ledna totiž začala třináctá série pořadu RuPaul’s Drag Race (od 2009), která výrazně přispěla k diskusím o genderu, sexualitě a sebevyjádření vůbec. Drag se díky ní definitivně přesunul do mainstreamu, kde ve stále okázalejším stylu pokračuje v zábavě i osvětě. Za více než deset let vysílání se z Drag Race stal kulturní fenomén, který napomohl normalizaci jiné než heterosexuální orientace a široké veřejnosti zprostředkoval pohled do šatny profesionálních drag queens. Není náhodou, že jeden z opakujících se výroků, které zaznívaly během finálového večera loňské série, zněl: „RuPaul’s Drag Race už dvanáct let spojuje rodiny dohromady.“ Opakovaně se totiž stává, že v sále sedí příbuzní účinkujících, kteří předtím roky nepromluvili se svým synem, protože se jim zdál moc zženštilý. Nebo se naopak přes videohovor připojí babička, která od dětství svého vnuka podporovala a věřila v jeho talent.

RuPaul’s Drag Race je soutěžní reality série, v níž nejlepší americké drag queens bojují o titul „příští americké drag superstar“. Struktura dílů je pokaždé stejná: nejprve „minivýzva“, poté hlavní výzva, přehlídka na mole a hodnocení porotců. Nakonec přichází na řadu zásadní disciplína, kterou je „lipsyncová bitva“, tedy vystoupení, kdy dvě soutěžící, které byly v plnění výzev nejslabší, musí dokonale napodobit interpretaci vybrané písně. Ta horší pak odchází domů za zvuku nepřeložitelné ikonické hlášky „sashay away“.

Glamazon

Drag v podání Drag Race výrazně přesahuje do současné módy a kultury. V posledních letech už není velký rozdíl mezi kostýmy účinkujících a vysokou módou. Některé drag queens navíc spolupracují přímo s návrháři: Naomi Smalls a Shea Couleé dělají modelky pro Rihanninu značku prádla SavagexFenty, Nina Bo’nina Brown nafotila kampaň pro Gypsy Sport. Také mnoho výrazů ze slovníku drag queens přešlo do obecného užívání – příkladem je novotvar „body­-ody­-ody“ (výraz pro skvělou postavu), který ve svém posledním hitu používá Meghan Thee Stallion. Díky Drag Race si mohli i čeští diváci obohatit slovník o výrazy jako „sissy“ (citlivka), „death drop“ (taneční figura spočívající ve skoku vzad a pádu na zem) nebo „reading“ (trefná urážka).

Supermodelka a hlavní porotkyně Mama Ru, což je RuPaulovo ženské alter ego, je s výškou 193 centimetrů, obrovskou blond parukou a dvaceticentimetrovými podpatky opravdu nepřehlédnutelnou osobností. Nejvýstižnější je pro ni asi pojmenování „Glamazon“, tvořící název jednoho z RuPaulových největších hudebních hitů. Glamazon (neologismus vytvořený ze slov glamorous a amazing a zároveň odkazující na řecké Amazonky) je krásná vysoká žena, obvykle modelka na přehlídkovém mole, tedy figura, kterou se RuPaul proslavil a díky níž se stal ztělesněním amerického snu. Narodil se do chudé černošské rodiny (jméno Ru je odvozeno od názvu pro základ kreolské omáčky) a v patnácti letech se přestěhoval do Atlanty, kde začal vystupovat jako performer a brzy se zaměřil na drag produkci. Od konce osmdesátých let se věnoval budování své kariéry světově nejznámější drag queen a dnes se dá její Drag Race považovat za kulturní mezník. RuPaul se mimo to stal mluvčím kosmetické značky MAC a v rámci její nadace se angažoval v boji proti AIDS, vydal čtrnáct hudebních alb a zahrál si v několika filmech a seriálech. V roce 2017 ho časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí na světě a ve stejném roce získal hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.

V uplynulé dekádě RuPaul pracoval na vzniku a následně rozrůstání svého zábavního impéria. Kromě původní RuPaul’s Drag Race vzniklo několik spin­-off sérií, jako jsou ­RuPaul’s Drag Race All Stars (od roku 2012) nebo Canada’s Drag Race (2020). Vedle toho vznikají i speciály u příležitosti Vánoc či Halloweenu. Samotná soutěž byla devětatřicetkrát nominována a devatenáctkrát oceněna cenou Emmy (například za vynikající hairstyling, za moderování nebo obsazení). V posledních letech nicméně na adresu soutěže zaznívá také kritika, a to i ze strany některých bývalých soutěžících, kteří obviňují pořad z misogynie, nebo dokonce transfobie, a také ze zpronevěření se původním ideálům. Ženy jsou v soutěži zastoupeny pouze jako postavy k napodobování, jež v některých případech může vyznívat negativně, jako pitvoření nebo zesměšňování. Převažuje ovšem nepopiratelně pozitivní vyznění celé show.

Královny a matky

V novějších řadách Drag Race se v ­šatně během líčení vystupujících stále častěji otvírají náročná témata. Soutěžící se vracejí k traumatům z minulosti a v jejich příbězích se obvykle opakují podobné momenty: kluk z malého města se od dětství rád převléká nebo tancuje, ale od okolí za to sklízí posměch, následuje šikana ve škole kvůli „zženštilosti“, zavržení rodinou, někdy pokusy o „vyléčení“ konverzní terapií, jindy pokusy o sebevraždu. V posledních dílech mají soutěžící možnost vyslovit veřejně svá přání a vzkazy. Jsou to slova podpory, ve kterých je ale často slyšet i prožitá bolest spojená s odmítnutím a traumatickými zážitky spojenými s trans­- a homofobií.

Drag tradičně fungoval jako velká inkluzivní rodina pro lidi, kteří kvůli své orientaci o původní zázemí leckdy přijdou. To je patrné například ze snímku Paris Is Burning (1990), který dokumentuje newyorskou ballroom scénu, jejíž součástí byl i drag. Film patřící k proudu New Queer Cinema zobrazuje syrovým způsobem osmdesátá léta, kdy transsexualita a LGBT hnutí ještě zdaleka nebyly tak viditelné jako dnes. Legendy dragu v dokumentu popisují, co jim dala jejich nová „rodina“ (house) a mluví o svých nových „matkách“ (mother of the house). Například Pepper LaBeija se představuje jako „legendární matka domu LaBeija“, která má mnoho dětí, o něž se musí starat. Pro její „děti“ to znamená jednak zázemí a určitou ochranu, jednak povinnost reprezentovat svůj dům a matku, být loajální a hlavně dobře vypadat.

Tuck and tape

Gender se v dragu jeví jako výsostně performativní kategorie. Jak píše Judith Butler v knize Závažná těla (1995, česky 2016), je nepřehlédnutelný a okázalý. Drag queens si ­přivlastňují femininní, obvykle heterosexuál­ní roli v její extrémní podobě. Tělo a jeho proměna zde slouží jako prostředek dokonalé iluze. Tělo se v dragu stává tím, co se předvádí. V záběrech ze šatny vidíme měnící se těla soutěžících – před přeměnou a po vstupu do nové role, do jiné identity. Sami soutěžící často komentují vzhled ostatních a konstatují, že by je rozhodně nepoznali. Specifické zacházení s tělem v dragu se odráží i v nových slovech – například pro nežádoucí pivní pupek, který se může objevit, pokud účinkující nepoužije korzet (hog body). Také je třeba zamaskovat (tuck and tape) mužské genitálie, aby iluze ženského těla byla dokonalá i v legínách nebo kalhotkách. V dragu je navíc zásadní fyzická kondice, protože jedině silné tělo dokáže odtančit celé vystoupení na podpatcích, dělat splity a death dropy – a hlavně bojovat za svá práva.

Drag Race obsahuje také disciplínu zvanou Rodinná podoba, v níž soutěžící převlékají do dragu běžné lidi (členy natáčecího štábu pořadu, fanynky, ale třeba i válečné veterány). Když se figuranti poprvé spatří v převleku, v jejich výrazech je vidět údiv a překvapení. V některých případech se změní i postavení jejich těla, nebo i jiné projevy jejich osobností, což jen potvrzuje, jak je gender nestálý a těžko uchopitelný.

Drag queens ukazují veřejnosti, že jinakost spojená s neznámým a neobvyklým není nebezpečná, naopak může být velmi obohacující. I na mě, jako heterosexuální ženu, mělo sledování soutěže pozitivní vliv, co se týče vztahu k vlastnímu tělu, ženskosti a sexualitě obecně. Stejně jako pro další divačky a diváky, kteří v dospívání slýchali, že jsou „moc“ takoví či onací, bylo i pro mě osvobozující vidět, že se naopak dá ještě přidat a že je v pořádku být viděni a slyšeni takoví, jací jsme nebo chceme být. Drag Race bojuje proti předsudkům, stereotypům a omezenosti odvahou a drzostí. Zbraně, kterými drag queens posunují hranice toho, na co jsme zvyklí, jsou hlučnost a kýč, za které není třeba se stydět ani omlouvat.

Autorka je psycholožka.