Skrytí vládci života

„Houby jsou všude, přesto je snadno přehlédnete. Jsou ve vás i okolo vás. Vyživují vás i všechno to, díky čemu jste naživu. Zatímco čtete tato slova, houby čile dávají životu směr, jako to dělají už více než miliardu let.“ Těmito slovy začíná úvod knižní prvotiny biologa a mykologa Merlina Sheldrakea Propletený život (Entangled life, 2020). Už z nich je dostatečně zřejmé, že houby jsou pro naši planetu naprosto klíčové organismy. Autor provádí čtenáře fascinujícím světem hub na základě nejnovějších vědeckých i amatérských výzkumů, odkazuje na dějiny kultury a vědy, používá poznatky z ostatních vědních oborů, metodu reportáže, vlastní zážitky i rozhovory s vědci – a kniha je dokonce opatřena ilustracemi inkoustem vyrobeným z plodnic hnojníku obecného. Český překlad byl pořízen krátce po vydání originálu, takže můžeme sledovat čerstvé trendy v mykologickém či ekologickém výzkumu i v praktických odvětvích, která s houbami různými způsoby pracují.

V závratných hlubinách tlení

O důležitosti hub se v poslední době hodně mluví (zmiňme například povedený filmový dokument Louise Schwartzberga Fantastic Fungi z roku 2019), ovšem ze Sheldrakeovy knihy se záhy dozvíme, že jejich výzkum je stále na počátku a že finance investované do bádání jsou oproti ostatním oborům zanedbatelné. To je velmi krátkozraké, protože jak se ukazuje, houby mají (nebo mohou mít) zásadní význam pro ekologii, zemědělství, potravinářskou výrobu, farmakologii, psychiatrii nebo třeba rozkládání odpadů a výrobu umělých hmot. S jejich přehlížením ostatně souvisí i fakt, že mykologie na univerzitách dodnes není vedena jako samostatný studijní obor – je nutné se k ní propracovat přes studium biologie. Jedním z důvodů tohoto vytěsňování je i to, že houby jsou organismy proměnlivé, přizpůsobivé a především skryté, tudíž velmi těžko zkoumatelné. A právě dobrodružné příběhy pronikání do závratných hlubin těchto pozoruhodných forem života kniha srozumitelně a fundovaně tlumočí.

Autor v souvislosti s většinou prezentovaných výzkumů pravidelně opakuje spojení jako „nevíme“, „není jasné“, „nezbývá než spekulovat“. Ačkoli se totiž v posledních letech obory zabývající se houbami začínají dobírat pozoruhodných objevů, stále se jedná o začátek dlouhé cesty. A tyto výzkumy často útočí na hierarchie stojící v jádru moderní vědy a myšlení vůbec. Při bližším pohledu na mycelium je podle Sheldrakea totiž možné zpochybnit nejen tradiční pohled na inteligenci a strategické uvažování (protože obojím houby vládnou), ale také na zdánlivě jasný koncept hranic jedince a jeho autonomie.

Propletený život se snaží jít k jádru poznávání světa, k jeho uchopení bez redukce na svět věcí a strojových dějů, zároveň se mu však daří oprostit se od přílišné antropomorfizace popisovaných jevů, která by je mohla zkreslovat z druhé strany. A k tomu autorovi pomáhá fantazie, která obvykle ve vědeckých studiích působí nedůvěryhodně, ovšem žádný skutečný objev se bez ní nikdy neobešel. Přestože se tu tedy často jedná o přiznané spekulace o jevech, které si dosud věda nedokáže vysvětlit, Sheldrake se navzdory srozumitelnému popularizačnímu stylu opírá o nejnovější poznatky a pohybuje se v mantinelech exaktního přístupu, o čemž svědčí i čtyřicetistránkový poznámkový aparát a stejně dlouhá bibliografie.

Prvotní strom poznání

V knize se v osmi kapitolách dočteme o roztodivných a mnohdy těžko uvěřitelných schopnostech, vlastnostech a možnostech myceliálních organismů i jejich symbiontů. Do hloubky je tu například rozveden dnes už všeobecně rozšířený fakt, že rostliny jsou skrze mykorhizní houby připojeny na jakýsi „lesní internet“ a spolu dokážou nejen komunikovat, ale také se navzájem vyživovat. Tento vztah je oboustranný – rostliny do systému dodávají uhlíkaté sloučeniny bohaté na živiny, které vytvářejí pomocí fotosyntézy, houby jim za to z hlubin země posílají minerály. V kapitole Radikální mykologie nám Sheldrake přibližuje poznatky a snahy, které jsou dílem rozsáhlé sítě amatérských nadšenců, ale zároveň se tu dostáváme do tovární haly, v níž se z podhoubí vyrábí třeba umělá kůže nebo obalové a stavební materiály budoucnosti – lokální, ekologické a odbouratelné. Houby skýtají s ohledem na svou přizpůsobivost i neuvěřitelný ekologický potenciál v rozkládání odpadu – a jak se dozvíme, jsou schopné rozložit nejen plasty nebo surovou ropu, ale dokonce i herbicid glyfosát či bojové plyny. Dostane se samozřejmě i na léky nebo na kvasinky, jejichž symbióza s člověkem odstartovala jednu z nejzásadnějších kulturních změn v lidské historii: přechod lovců a sběračů k zemědělství. A pokud se ptáte, jestli byl dřív chleba, nebo pivo, autor odpovídá, že pravděpodobně pivo.

V kapitole Myceliální mysl se Sheldrake zabývá také schopností hub manipulovat s živočišnou myslí a uvádí tu dva modelové příklady, které celkem překvapivě srovnává. Nejprve popíše mechanismus, jímž houba ovládne zombie mravence, kterého proroste a donutí vylézt na stonek trávy, kde na něm vyroste plodnice, z níž padají výtrusy na další mravence. Dalším příkladem jsou pochopitelně houby, které už od dávnověku mění lidskou mysl intoxikací. Sem patří i nejdramatičtější příběh dlouhé historie vztahů mezi houbami a lidmi, za nějž autor považuje rozšíření psychoaktivních hub, které se z naprosté bezvýznamnosti během pár desítek let dvacátého století dostaly do centra celosvětové pozornosti. Znovuobjevení tohoto „kamene mudrců“, ať už ve formě psilocybinu nebo LSD, je víceméně souběžné se začátkem výrazných změn pojetí světa, o nichž například díky psychiatrickým výzkumům zmíněných látek ještě jistě uslyšíme. Setkáme se zde samozřejmě i s těžko ověřitelnou (a tím pádem i těžko vyvratitelnou) teorií Terence McKenny, že psychedelické zážitky našich opičích předků stály za vznikem myšlení, náboženství a jazyka – tedy za stvořením rodu Homo sapiens, jemuž sloužily jako „prvotní strom poznání“.

Všichni jsme lišejníky

Asi nejdůležitějším pojmem všech kapitol Propleteného života je symbióza. Ta nekončí jen u řasy a houby, ale účastní se jí i další organismy, které by bez ní ztratily identitu i schopnosti. A nejedná se tu jen o modelové lišejníky, jimž je věnována kapitola Blízkost cizinců. Studium symbiózy totiž odhaluje, že hybridních forem života je příroda plná. Do určité míry lze za smíšené formy života považovat všechny rostliny, houby i živočichy – včetně člověka. Lidské tělo sdílíme se zástupy bakterií a hub, na nichž závisí náš růst, chování i rozmnožování. Řečeno s autory citované studie o lišejnících: „Žádní jednotlivci nikdy neexistovali. Všichni jsme lišejníky.“

Dále se tu píše o houbách jako trávicím organismu naší planety, zrodu říše rostlin za pomoci hub, bojích mezi sběrači lanýžů, pohlavním životě hub nebo lišejníkové panspermii, která je schopná přežít ve vesmíru. Sheldrake nepovažuje houby za řešení všech světových problémů, jak to můžeme vidět například u jiného významného mykologa Paula Stametse, ani neusiluje o osvícení „houbovou myslí“ jako etnobotanik a filosof Terence McKenna. Střízlivě se při svém výkladu probírá argumenty pro a proti a pohybuje se na hranici mezi teoretickou hutností a popularizační lehkostí, přičemž ovládá schopnost přetlumočit komplexní jevy jednoduchým jazykem, literární zkratkou a srozumitelnými obrazy. Objekt jeho výzkumu i fascinace mu nicméně poskytuje způsob, jak nabourat zkostnatělé koncepce a falešné dichotomie, jichž jsou naše životy plné, a uvědomit si křehkost světa, v kterém žijeme a jemuž domněle vládneme. Houby tak mohou změnit lidské myšlení nejen svými psychedelickými účinky, ale i tím, že nám ukazují provázanost zdánlivě oddělených kategorií. Protože „mycelium je přírodní pojivová tkáň, živoucí šev, který látá většinu světa dohromady“.