Temná zákoutí internetu

Jak funguje dark web, prohlížeč Tor nebo kryptoměna bitcoin, tedy nejznámější anonymizační nástroje, s jejichž pomocí můžete skrýt svou identitu a udržet online obsah stranou vyhledávačů? Právě toto téma nemůže minout téměř žádného obezřetného – ani lehce paranoidního – uživatele internetu, jenž usiluje o větší digitální soukromí. Kniha Dominika Stroukala Dark Web. Sex, drogy a bitcoiny však hned v úvodu sděluje, že dark web není pouze virtuální houština plná ilegálních tržišť, na nichž seženete vše od tvrdých drog a zbraní přes dětské porno až po možnost objednat si únos nebo nájemnou vraždu.

Temné příběhy

Vše výše zmíněné samozřejmě lze na dark webu při určité snaze nalézt, i když nájemné vraždy patří spíše do sféry mýtů a po jejich objednání a zaplacení se pravděpodobně dodavatel už nikdy neozve, natož aby měl v úmyslu zakázku realizovat (a zadavatel ho za nesplnění závazku žalovat zřejmě nebude). S dětským pornem je to už bohužel horší a skrytá zákoutí internetu k němu vedou, přestože to jeho běžní uživatelé neradi vidí.

Nejde nicméně zdaleka jen o tyto stereotypizované fenomény odvrácené strany internetu, nazývané také darknet či deep web. Prostředí šifrované komunikace a decentralizované technologie blockchain přináší i bezpečnější místo pro komunikaci novinářů, ale i opatrnějších uživatelů internetu, kteří zpozorněli po mediální kauze okolo whistleblowera Edwarda Snowdena, jež rozkryla špehovací praktiky amerických zpravodajských služeb. Dnes si totiž skutečně už nikdo nemůže být zcela jistý, zda není monitorován jeho e­-mail nebo jestli zrovna vyhledávací roboti neanalyzují jeho pohyb po síti. V lepším případě se tak děje pro účely kontextové reklamy, v tom horším pro databázi tajných služeb. Velké Sauronovo oko je tudíž všudypřítomné. Kromě kryptografie existuje asi jediná možnost, jak zmizet z jeho dosahu, a sice offline mód. Ten z vás ovšem udělá „internetového primitiva“, což se dnes rovná téměř sociální sebevraždě.

V první části knihy, nazvané Temné příběhy, Stroukal vykresluje dramatické osudy lidí, kteří beze strachu z litery zákona založili na dark webu svá ilegální tržiště, na nichž zázračně zbohatli, ale většinou za to nakonec zaplatili vězením, či dokonce smrtí. Ikonickou postavou dark webu je Ross Ulbricht, zakladatel legendárního tržiště Silk Road, který si momentálně odpykává doživotní trest, přestože je v jeho případě mnoho nejasností a v zásadě nikdy nepodporoval prodej zboží, které někoho primárně ohrožuje (vyjma zbraní). FBI ho však chtěla dostat do kriminálu jako exemplární případ. A tak ho má, i když jeho propuštění žádalo nemálo známých osobností. Pozornosti neujde ani příběh Juliana Assange a jeho WikiLeaks, nejznámějšího proroka cypherpunku a kryptoanarchie, který se rovněž stal nepohodlným pro americkou vládu. V jeho případě šlo nicméně o zveřejňování tajných vládních dokumentů.

Temná teorie

Druhá část publikace Dark Web. Sex, drogy a bitcoiny se nazývá Temná teorie a autor se v ní snaží monitorovat technologie, které se na dark webu používají: kryptoměny neregulované žádnou centrální institucí (ani bankou, ani vládou), jež jsou plně ve vlastnictví uživatelů. Dnes jde ovšem bohužel spíše o nejrůznější spekulanty než počítačové nerdy, kteří stáli v počátcích kryproměn. Koneckonců pod vynálezem bitcoinu v roce 2008 je podepsána dosud anonymní osoba či parta vývojářů – Satoši Nakamoto. V původním záměru přitom šlo o mimosystémovou, kyberanarchistickou utopii, v níž se lidé obejdou bez zásahu státních orgánů, přičemž roli policie měli na dark netu suplovat hackeři z Anonymous, kteří jsou schopni vyhledat a vyřadit stránky se společensky nebezpečným obsahem, jako je islámský terorismus, dětské porno či fingované vraždy. Jak píše Stroukal, dark web může být i chytrým nástrojem proti establishmentu.

Nejdůležitějším a nejznámějším nástrojem spojovaným s dark webem je prozatím prohlížeč Tor (Cibule), jenž byl původně paradoxně vyvinut pro vojenské účely stejně jako samotný internet. To samo o sobě může vzbuzovat jisté pochybnosti a jitřit již tak bujnou fantazii konspirátorů. Z oblasti demokratizace informací stojí jistě za pozornost aplikace Freenet. Nástroj pro novináře z autokratických zemí, jako je Čína, kde si uživatelé mohou anonymně předávat důležité údaje, aniž by byli sledováni tajnými službami a někdo odhalil jejich pravou identitu. Rozrůstá se i aplikace pro anonymní mailovou komunikaci Protomail či šifrovaná alternativa instantních messengerů pod názvem Signal. Komunikace na nich by neměla být vysledovatelná žádnou třetí stranou, což u podobných komunikačních aplikací ani zdaleka neplatí.

Problémem stále zůstává etický rozměr dark webu, který si žije po svém a řídí se „zákony džungle“. Mnozí jeho uživatelé jej považují za naplnění libertariánské vize, v níž je kriminalita jedním z průvodních jevů svobodného fungování. Dnes samozřejmě kryptografie funguje i na surface webu v podobě VPN či SSL technologií, nicméně ty plnou anonymitu zatím nezaručují. Dark web může být díky svým neustálým inovacím experimentálním předobrazem nové epochy internetu pro 21. století. Možná i na něm časem dojde k regulacím a dost možná ho nakonec pohltí globální korporace, tak jak se stalo už mnohokrát s jinými subverzními aktivitami. Alternativní svět internetu si pak bude muset znovu hledat nová utajená místa pro svou existenci.

Autor je publicista.