Golden Dog 2021, 278 s.
Výbory z české poezie 19. století jsou v současných edičních plánech raritou. Petr Boček, který společně s Honzou Vojtíškem sestavil soubor převážně epických hororových balad Umrlčí věnec, v předmluvě konstatuje, že se při výběru básní z poloviny předminulého století drželi spíše méně známých autorů. Když se řekne hororová balada, každého asi napadne Kytice, jejíž básně pro několik generací čtenářů představovaly iniciační čtivo. Karel Jaromír Erben je ve výboru jednou krátkou básní opravdu zastoupen a mezi autory nalezneme i další známá jména: jsou zde například Svatopluk Čech, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický a jediná žena – Božena Němcová. Některé z básní jsou poněkud klopotné a pro současného čtenáře, který není bohemista ani staromilec, mluví příliš tuhým jazykem. Jindy však narazíme na bizarní imaginaci, komické momenty a podivuhodné novotvary, například u Josefa Jaroslava Kaliny: „Nedej se svésti Ochechulím,/ tu zůstaň, ať tě k srdci tulím!“ Patrný je vliv ohlasové poezie, která básně zabydluje lidovými motivy, zvyky a fantastickými bytostmi: vodníky, démony, kostlivci, vílami nebo upíry. Častým motivem je noční návštěva hřbitova, kostela nebo prokletého místa. Morbidní fascinace mrtvolami, narušováním věčného spánku nebožtíků či přehazováním a odcizováním kostí, za něž musí smrtelník pykat, je pozoruhodná. Mnohdy se ale jedná o horory sociální, v nichž lidé z okraje společnosti trpí za svá pochybení vlastně jen proto, že měli hlad a neměli na výběr.