Americká zpěvačka vydala mixtape Demidevil a ve své streamované show ukázala zábavnou tvář emancipovaného popu, který odkazuje k estetice anime, ale také k současnému trapu. Podobně jako Princess Nokia, Brooke Candy a další feministicky orientované rapperky se i Ashnikko staví proti genderovým stereotypům.
Na potemnělé scéně vidíme gigantické kapradiny, stromy a houby s neonovými klobouky. Při zemi se plazí mlha a z ní vystupuje silueta zpěvačky. Se dvěma modrými culíky, ofinou, školní uniformou a vysokými šněrovacími botami vypadá, jako by se sem zatoulala z anime. Když pak Ashnikko začne rapovat text skladby Tantrum, objevují se za ní růžoví medvídci z gumy a celý výjev působí jako divoký mix instagramových filtrů a trendy grafiky. „Vítám vás na houbičkovém tripu do mého pohádkového lesa,“ oslovuje Ashnikko diváky u počítačových obrazovek.
Show streamovaná na konci dubna byla prvním „živým“ představením jejího mixtapu Demidevil, který vyšel letos v únoru. Kromě nových písní však Ashnikko uvedla i starší tvorbu, kterou většina jejích fanoušků nikdy neslyšela naživo. Strmý nárůst její popularity totiž nastal až po začátku pandemie – v prostředí sociálních sítí. Ostatně i virtuální koncert je důkazem toho, že extravagantní zpěvačka se na internetu cítí jako doma, a také její debut je tak současný a „postinternetový“, jak jen může být: trap, který aktuálně ovládá hudební žebříčky, se tu potkává s ženskou emancipací a explicitně vyjádřenou sexuální tematikou, spojenou s hravou nadsázkou. Energický projev umělkyně, k jejíž oblibě výrazně přispěla i sociální síť TikTok, zkrátka přináší zábavnou kombinaci všeho možného, co současná internetová kultura nabízí.
Hvězda z TikToku
„Z nějakého důvodu ani v roce 2021 spousta lidí pořád nechápe, co to je souhlas. Že mám na sobě tohle? Kašlete na to. To není žádná zkurvená pozvánka,“ uvedla Ashnikko během streamu píseň Invitation z roku 2018. Razantní prohlášení jsou pro její tvorbu typická, ironické a provokativní komentáře ji provázejí celou kariéru. Ta se rozjela poté, co se na podzim 2019 staly na TikToku virálními skladby Stupid a Working Bitch. Jejich odlehčený tón i srozumitelnost („Vím, že na mě myslíš ve sprše/ s Pornhubem v prohlížeči/ sníš o pussy power/ myslíš na mě s rukou v kalhotách“) perfektně sedly ke krátkým videoskečům, na kterých zmíněná sociální síť stojí.
Schopnost nebrat se moc vážně a zároveň trefně pojmenovat realitu, se kterou se mladé ženy denně setkávají, z Ashnikko brzy udělaly hvězdu. „Myslím, že největší koncert, který měla před lockdownem, byl ve skladištní hale a bylo na něm asi dvě stě lidí. Teď má 1,7 miliardy streamů,“ komentuje zpěvaččin úspěch Mark Mitchell, jeden z ředitelů labelu Parlophone, u kterého Ashnikko vydává. Zpěvačka je podle něj nejen talentovaná, ale také „úplně šílená“. „A právě takoví umělci mi přijdou zajímaví: ti, kteří se nestarají o pravidla a překračují hranice.“ Ashnikko se hranicím skutečně vymyká: „Jsem ze severní Karolíny, ale vyrůstala jsem ve východní Evropě a dospěla v Londýně,“ popisuje svou neukotvenost v rozhovoru pro Billboard. „Ve své tvorbě ráda míchám různé žánry. Asi je to tím, že mě baví různé druhy hudby, a stejně jako si nemůžu vybrat za svůj domov jednu zemi, nedokážu zůstat u jediného žánru.“
Ashnikko dospívala v lotyšské Rize, kam se její rodiče z pracovních důvodů z USA přestěhovali. Začala tam psát své první texty a na sociální síti Tumblr objevila queer svět. V osmnácti pak odešla do Londýna, kde se chtěla živit hudbou. Obarvila si vlasy na modro a podle vzoru Hatsune Miku, japonského hologramu šestnáctileté popové zpěvačky, začala nosit dva dlouhé culíky. Vydala EP Sass Pancakes (2017), ale proslavil ji až zmíněný hit Stupid o dva roky později.
Klitoris! Muzikál
„Obvykle zpívám o kundách a pérech, co chutnají jako vonná svíčka, ale tentokrát to bude hlubší, protože je na řadě píseň Good While It Lasted…“ V půlce své streamované show se Ashnikko na chvíli mění v citlivého andílka, sedá si na umělou skálu uprostřed kapradí a zpívá o konci svého milostného vztahu. Najednou působí až nečekaně zranitelně, přiznává vlastní chyby – a vlastně tak narušuje nejen rapová klišé, ale i svou suverénní, drze feministickou stylizaci. Její síla je však především v lehkosti a všudypřítomné nadsázce, jakkoli se často vydává za hranu toho, na co je publikum zvyklé. Na svém tiktokovém a instagramovém účtu zveřejňuje videa, jak se obléká do latexových kostýmů, které se jí lepí k tělu a vypadají spíš komicky než přitažlivě. Navzdory silné vizuální stylizaci zpěvačka působí bezprostředně, dokonce upřímně.
Ashnikko zkrátka dovede víc než jen rapovat o sexu s muži a ženami. Nebojí se nicméně trapnosti a v tělesnosti se až vyžívá. Ke konci své show se mezi písněmi a výbuchy smíchu najednou přizná, že „si právě učůrla“ a že bez něčeho takového by to ani nebylo pořádné vystoupení. Jako poslední zazní píseň nazvaná Clitoris! The Musical. V teatrálně pojatém popěvku se zpěvačka – která se postupně charakterizovala jako bisexuální, pansexuální a genderově fluidní – mimo jiné ptá: „Proč se můj orgasmus v televizi cenzuruje, zatímco cis heterosexuální muži mohou svobodně ejakulovat?“ Nakonec si s nevinným úsměvem postěžuje, jak moc ji muži nudí. Houbičková výprava je u konce.
Emancipovaný hyperpop
Ashnikko se svým rapem, často zkresleným autotunem, hlásí k surreálnému hyperpopu a zároveň rozšiřuje hranice toho, o čem je v mainstreamové hudbě běžné mluvit. V jejím podání je „umělý“ (populární hudbu parodující, ale i opěvující) žánr něčím víc než jen zábavným spektáklem. V pozadí jejích přímočarých, provokativních textů stojí angažovanost za emancipaci a lepší postavení žen. Podobně otevřeně mluví o ženské sexualitě americká rapperka Brooke Candy, na jejímž debutu Sexorcism (2019) se Ashnikko výrazně podílela. Princess Nokia, newyorská rapperka s portorikánsko-afroamerickými kořeny, která hostuje na nahrávce Demidevil, se zase hlásí k intersekcionálnímu feminismu, jenž zohledňuje kromě genderu i další faktory diskriminace, jako jsou věk nebo barva pleti. Ostatně i Ashnikko se v jednom tweetu vyjádřila, že „pokud feminismus není intersekcionální, není to feminismus“.
Sebeuvědomění artikulované v popové tvorbě se ovšem nemusí vztahovat pouze k ženské emancipaci, ale i k překonávání dalších stereotypů. Například britská hudebnice Charli XCX, k níž se Ashnikko občas odkazuje, na svých albech spolupracovala s nejrůznějšími umělci z LGBTQ+ komunity, od brazilských drag queen po nedávno zesnulou Sophie. Populární hudba nám tak pomáhá přijímat jinakost, a jakkoli může leccos zjednodušovat, rozhodně má značný dosah. Ashnikko v psychedelických kulisách neonových hub vytvořila na poměry streamované hudby živelnou podívanou a znovu ukázala, že se témata spojená s ženskou a queer identitou v současnosti rychle šíří.
Autorka je publicistka.
Ashnikko: Demidevil. Parlophone 2021.