Western jako v pavoučí síti

Z hájemství klasického westernu vyděluje film Kelly Reichardtové První kráva už typ krajiny, ve které se odehrává. Divoký západ, jak ho známe z westernů, je především krajinou otevřených údolí, skalních masivů tyčících se na obzoru, vyprahlých stepí nebo nekonečné zalesněné divočiny. Westernová krajina je především snem o zemi, která je otevřená pohledu i pohybu a která nabízí své bohatství dobrodruhům. Pouze na jejich chování pak záleží, zda ono bohatství dokážou zúročit. Tomuto pojetí ovšem Reichardtová brání už zvoleným rámováním. Zatímco klasickým westernům svědčí širokoúhlé plátno, První kráva uzavírá své hrdiny do akademického formátu, v jehož centru se obvykle nachází lidská postava, kdežto okolí přichází zkrátka. To ovšem neznamená, že prostředí není v tomto snímku důležité. Americká režisérka si jen dává velmi záležet na tom, aby reinterpretovala jeho význam.

Spřádání přátelství

S hrdiny filmu se nikdy nekocháme pohledem z koňského sedla na majestátní přírodu. Většinu času naopak trávíme v neprostupných lesích nebo rozblácených nuzných osadách, jejichž nevlídnost je ještě posílená tlumeným, přirozeným svícením. Postavy krajinu neopěvují, ale naopak žehrají na nedostatek surovin. Kolem této nouze je ostatně vystavěný celý příběh. Kuchař Cookie a jeho asijský kamarád King­-Lu začnou vyrábět koláčky z mléka, které po nocích tajně dojí z krávy přivezené z Evropy pro zdejšího bohatého – a nebezpečného – obchodníka. Koláčky jsou podle nich sice připravené na základě starého čínského receptu, většina zákazníků v nich ale cítí chuť starého kontinentu.

Reichardtová omezuje horizont vizuálně, prostorově i z hlediska vyprávění. Úvodní citát Williama Blakea o tom, že lidé spřádají přátelství stejně jako pavouci sítě a ptáci hnízda, mluví o vztazích, které jsou velmi spletité, ale zároveň ukotvené na malém prostoru. Komorní ekosystém snímku přitom odkazuje na mnohem širší kontexty. O postavách a fikčním světě se mnohé dozvíme ve skvěle napsaných dialozích, které jsou úsporné, maximálně výmluvné a zároveň znějí přirozeně. První kráva vypráví o majetkových a třídních rozdílech, o vykořeněnosti a o tom, jak těžké je usadit se pro ty, kdo nejsou privilegovaní. Cookie a King­-Lu jsou na první pohled netypičtí westernoví hrdinové, protože si nemohou zjednat autoritu prostřednictvím násilí. Zároveň se ale pokoušejí o naplnění amerického snu, když se snaží rychle zbohatnout prostřednictvím podnikání, při němž jdou Cookieho dovednosti ruku v ruce s Luovou ochotou riskovat a porušovat pravidla.

Materialita světa

V jednotlivých situacích a dialozích Reichard­tová subtilně reviduje mnoho zažitých klišé o Divokém západu. Indiáni v jedné scéně vystupují jako partneři v dialogu, který má působit plynule, ale ve skutečnosti je plný bariér a nedorozumění a vůbec nevyznívá jako rozhovor rovných partnerů. King­-Lu zase reprezentuje rasu, která ve westernech zpravidla nebývá vůbec přítomná, přestože na americkém západě měla své zastoupení. Mnohem zásadnější je však důraz, který film klade na motiv obživy, a to především v primárním významu získávání a zpracování potravy. Amerika podle názoru hrdinů rozhodně není „zemí hojnosti“, naopak, některé zdroje potravy, zejména titulní „první krávu“, je sem potřeba dovézt odjinud. Cookieho vaření je zárukou velmi neuspokojivého přežívání (úvodní výprava do lesů), ale také symbolem luxusu (clafoutis, který Cookie připraví na hostinu u obchodníka) a nakonec i prostředkem rychlého zbohatnutí (obchod s koláčky). V primitivním světě filmu se potrava stává mnohovrstevnatým médiem vztahů mezi lidmi, ale i vztahování se k životnímu prostředí – a právě potrava je základem environmentalistického rozměru První krávy, o kterém recenzenti občas píší.

Přestože se První kráva důsledně vyhýbá vizuál­ním požitkům klasických westernů, je to také pastva pro oči. Reichardtová se noří do Divokého západu podobným způsobem, jako to dělala Andrea Arnoldová ve své adaptaci Bouřlivých výšin (Wuthering Heights, 2011). Maximální pozornost věnuje materialitě světa – hlíně, vegetaci, přirozeným světelným podmínkám, ale i způsobům, jimiž příroda kultivuje, upravuje a sama dostává nové významy v rámci lidské společnosti. I proto jde o mimořádně aktuální příspěvek k žánru, který jen zdánlivě nemá k současnosti co říct.