V kanadské provincii Britská Kolumbie probíhá od srpna 2020 nenásilná blokáda, která se snaží uchránit poslední oblast pralesů nezasažených těžbou dřeva. Spolupracují na ní ekologičtí aktivisté i příslušníci indiánských kmenů. O strategii a cílech blokády jsme hovořili se členem Rainforest Flying Squad, jenž si přál zůstat v anonymitě.
Můžete českému čtenáři krátce vysvětlit, co je „old-growth forest“ a proč je důležité takové lesy zachovat?
„Old-growth forest“ neboli prastarý les lze definovat různě, ale my v Britské Kolumbii bráníme takové lesy, v jakých se nikdy netěžilo, obvykle s více než 250 let starými stromy, jejichž kmeny mají průměr 1,5–4,5 metru. Jedná se o největší stromy na světě a ty mají nespočet užitečných, ekosystémových funkcí, jež lze shrnout do tří velkých kategorií. Za prvé jsou útočištěm pro nenahraditelnou biologickou rozmanitost. Když se lesy vytěží, téměř všechno umírá. Stromy a některé keře dorostou, ale trvá stovky let, než se všechny druhy do nového lesa navrátí. Těžba dřeva se však odehrává přibližně každých šedesát let, a tak je pro některé druhy návrat nemožný a vede to k jejich vyhynutí. Když v jakémkoli ekosystému ztratíme příliš mnoho druhů, může se celý úplně zhroutit do jednodušší formy, ze které již není cesty zpět. To je hlavní příčina tzv. dezertifikace, procesu, kdy se na celém světě krajina mění v poušť. Za druhé pralesy regulují průtok vody. Obří kořenové systémy těchto pralesů fungují jako houba, která zadržuje a pomalu uvolňuje vodu. Tím brání záplavám i suchu. Také vodu filtrují a vytvářejí déšť prostřednictvím evapotranspirace. Za třetí zadržují uhlík, což v případě starých stromů platí mnohem více než u těch mladších – nejvíce uhlíku kmeny stromů vstřebávají v druhé polovině svého života. Opětovná výsadba po vykácení starobylých lesů tak veškerý uvolněný uhlík nezadrží. Když se lesy promění v holiny, jejich kořenový systém a většina života v půdě zemře. Asi polovina veškerého uhlíku přítomného v těchto ekosystémech je přitom uložena v půdě.
Proč v oblastech, jako je Fairy Creek, vůbec k těžbě dřeva dochází?
V těchto oblastech se kácí, protože dřevo ze starých růstových stromů má velmi husté žilkování letokruhů, takže je velmi cenné pro stavební, ale i jiné obory. Je také bez suků a za relativně málo práce ho získáte velké množství. Vysoká cena dřeva dělá z těžby těchto stromů velmi výnosný byznys.
Kdy a jak současné protesty a blokády začaly a čeho se Rainforest Flying Squad [Pralesní zásahová jednotka] snaží dosáhnout?
Dne 10. srpna 2020 se skupina znepokojených obyvatel Britské Kolumbie rozhodla postavit ekologickému ničení a zablokovala stavbu silnic v horních tocích rozvodí řeky Fairy Creek na ostrově Vancouver poblíž vesničky Port Renfrew. Hned po zahájení stavby silnice se na vrcholu hřebene, kde to všechno začalo, totiž objevilo několik poražených prastarých stromů. Rainforest Flying Squad je organizace dobrovolníků, kteří se snaží zastavit ničení starověkých deštných pralesů v mírném pásmu. Konečné cíle hnutí lze shrnout do následujících požadavků: zastavení veškerého kácení starých porostů, dokud vláda, průmysl a národ Pacheedahtů nezahájí upřímný a otevřený dialog o budoucích krocích: respektování tradičních rozhodovacích systémů původních indiánských obyvatel; zapojení všech členů komunity; realizace 14. doporučení Strategického posudku ke starým porostům. Jde nám o nápravu těžařské praxe v Britské Kolumbii a upřednostnění ekologie před ekonomikou zavedením selektivních kvót pro těžbu.
Jak vypadá typický den či týden blokády? Jaké taktiky přímé akce používáte?
Přes noc obvykle stavíme blokády, ale policejní hlídky, které jsou často v různých táborech přítomné 24 hodin, naše stavební úsilí velmi ztěžují. Musíme před policií skrývat spoustu věcí a vyhýbat se místům, kde by nám mohli zabavit naše nástroje a stavební materiály.
Jsme přísně nenásilné hnutí, takže všechny naše taktiky přímé akce jsou založeny na našich tělech, kterými bráníme v cestě těžebním strojům – obvykle se připoutáme k předmětům, které policie nemůže snadno odstranit. Jednou z běžných strategií je „spící drak“. Vykopeme díru, vložíme do ní trubku s vodorovnou kovovou tyčí a zabetonujeme ji do země. Lesní ochránce si navlékne řetězový náramek s karabinou, paži vloží do trubky a karabinu zacvakne do kovové tyče dole. Někdy také postavíme vysoké trojnožky z poražených mladých stromů, které sbíráme mezi pokácenými zbytky dřeva. Lesní ochránce se posadí na vrchol této trojnožky uprostřed těžařské silnice, aby žádné vozidlo nemohlo projet, aniž by ho převrátilo a shodilo na zem. Dalším oblíbeným způsobem je sezení na stromě – v hnutí máme mnoho zkušených horolezců a jeden z nich namontuje ve výšce třiceti metrů vysokou plošinu na jeden nebo více stromů. Někdy policisté ve vrtulnících lidi ze stromů sundávají. Také jsme vytvořili konzole, na nichž jsou zavěšeni lidi nad roklemi. Zátěž, která drží osobu nahoře, je umístěna uprostřed vozovky.
Následkem chyb a hrubého zacházení ze strany policistů několik lidí utrpělo různá zranění. Když policie svrhla trojnožku, jeden muž spadl z více než čtyřmetrové výšky. Poranil si hlavu. Policie zranila i několik místních mladých Indiánů. Jedné ženě policista klekl na záda a škubal jí rukou, když ležela ve „spícím drakovi“. Skončila v nemocnici a musí denně užívat silné léky proti bolesti. Zřejmě si navíc zlomila žebra. Takové věci se dějí téměř každý den.
Oblast, kterou bráníte, leží na územích původních národů. Jaká je pozice místních Indiánů v této věci?
Komunity původních národů mají své hranice, stejně jako mnohé rodiny. Většina našeho boje se odehrává na území Pacheedahtů. Dědičný náčelník Victor Peter spolu s vládnoucí ženou Palli Whaletail a uznávaným stařešinou Billem Jonesem nejen plně podporují naše snažení, ale především vedou naše hnutí. Ničení zdrojů a půdy původních národů kvůli zisku kanadských společností a vlády má v zemi dlouhou historii. Poslední dobou jsou řeči o Indiánech a péči o ně v módě, ale provinční i federální vláda jim nabízejí malé finanční sumy výměnou za to, že budou zticha. Kmenová rada pacheedahtského národa byla tlačena k podpisu smlouvy, která by jí přinesla zhruba 350 tisíc dolarů, pokud by podpořila těžbu na svém území. Dřevařská společnost Teal Jones přitom podle odhadů v těchto místech dosud vydělala dvanáct milionů dolarů a její budoucí zisk se odhaduje na více než sto milionů. Věříme, že si původní národy zaslouží kompletní kontrolu nad vlastní půdou i místními přírodními zdroji.
Ve městech po celé provincii se konají protesty, a dokonce i v Torontu, na druhé straně země, lidé podepisují petice. Je problém v nedostatku pozornosti veřejnosti a médií?
Ve chvíli, kdy nahráváme tento rozhovor, bylo zatčeno už více než tři sta osob. Pozornost veřejnosti a médií ale upadla, protože British Columbia New Democratic Party [Nová demokratická strana Britské Kolumbie] ohlásila odklad těžby v části Fairy Creek. Toto odložení se nicméně týká většiny oblastí, které již byly chráněny, a ponechává většinu těch, o něž bojujeme, stále v ohrožení. Titulky ale uváděly: „Těžba dřeva ve Fairy Creek odložena“, a tak vznikl dojem, že jsme vyhráli. To je ale velmi daleko od skutečnosti. Proto je nyní velmi důležité, abychom veřejnosti aktuální stav objasnili.
Žádná blokáda nemůže trvat věčně. Jak dlouho jste v ní ochotni pokračovat?
Budeme pokračovat, dokud nebude chráněn každý jednotlivý starověký lesní obr.