***

Do lesa vjíždí černý lexus –

symbol loučení a němého smutku…

Co bude dělat v lese? Sbírat březovou šťávu?

Tančit čardáš s dřevorubci­-gastarbeitery?

Copak je v tom lese? Katolický klášter?

Rock’n’roll pub? Ministerstvo práce?

Jaro přichází ve snech a chytá tě za jazyk.

Zdráháš se odpovědět – celková prostrace.

Jdeš po stopách lexusu, posloucháš hlasy,

divoká růže se ptá, jestli je všechno v pohodě.

Jasan shůry říká: Neboj!

Vybavuješ si modlitby, žalmy, koledy.

Z místa řidiče lexusu vystoupí jaro, je to žena,

sbírá roští, vyndá noviny a rozdělává oheň.

Na kozačkách má bláto, je veselá a smutná.

Padá mokrý sníh, stéká jí z temene.

Určitě se jí to nepovede – kolem je sníh a led.

Vidím její slzy a lexus ve sněhových závějích.

Volá policajtům a místním známým dealerům

a flóra i fauna ji soucitně objímají.

Jaro je jako vždycky ve vytuněném černém crossoveru.

S úložným prostorem universal a pětilitrovou nádrží v útrobách…

Vyjíždí z lesa, zvířata sedí na korbě a na kapotě

a měsíc svítí do oken za soundtracku koček.

Dívá se na ten sníh a šlape na plyn.

Mizí za obzorem, svítí neonem, vyzařuje do dálky teplo.

A ty rozumíš, že pocit jara je jen obyčejná křeč.

Kdesi uvnitř tebe, kdesi v noci…

Báseň v překladu Alexeje Sevruka vybral Elsa Aids