Nové poezii Jana Machonina jsou vlastní subtilní obrazy, atmosférické skici, hrátky s jazykem i ironická práce s veršem. Mimo to autor zúročuje ruskou inspiraci a zkušenost života v zahraničí: „když jsme příliš blízko/ nic vidět/ nemůžeme/ odcházíme“.
*
každý den
může být lepší
než ten předchozí
nebo horší
běžím vyzkoušet
zdali
či
*
pojď, půjdem k řece, abys
viděl bys
kdy bys viděl
kdybys viděl
ty borovice
*
poezie je
když na jednu stranu
jezdí vlaky
a na druhou
taky
když mraky táhnou
je to poetický
vždycky
*
A s podzimem nás něžně kouše jíní
A léto tiše ustoupí krok za krokem
(Ausonius v překladu M. C. Putny)
15. 1. 2020
*
vlastní pochybnosti
uviděl jsem
v cizím oku
v pohledu dívky
která ani neměla čas sklopit oči
protože jsem spěchal
vstříc svým pochybnostem
13. 2. 2020
*
dvě fotky pozdně večerní Moskvy
dvě fotky Moskvy časně ranní
s lhaním anebo beze lhaní
projdu den
městem
schouleným v mé dlani
15. 2. 2020
*
už sis v životě položil otázku
máš-li po ruce někoho
kdo uprostřed sychravé letní noci
přikrytý celtou proti mžení
a taky aby jiskry autogenu
nebylo vidět z nedalekého paneláku
svářeče který naplní tichou noc
jiskrami a zatajeným hlukem
prorazí mříže a vpustí tě tam kde
dva staří rybáři na břehu průplavu
to už probrali
jeden vede tři psy
na jednom vodítku
a druhý
už se vymočil na strom
kde na jedné noze
uprostřed obrovské louže
stojí osamocený racek
i všechno ostatní
18. 7. 2020
*
jedna čerstvá jako ranní pečivo na rohu
v Sochařské (či jaké)
pro tebe návod
Š.
vzdalování anděla
a přibližování
živého nejdřív
žije ve finském zálivu
u obce komarovo
obsluhuje hosty
jako by nic
k tomu pak
co je dál
po prašné cestě
na vršku
stojí kircha
v ní na stěně
nad kůrem
bíle bílý
do ztracena
anděl virus
co je třeba
a co je třeba
třeba je
abych nezabil
v životě omylem
ani omylem
anděl virus
od blízkého živého
v komarovu
nyní vzdáleného
k sobě vzdálenému
nyní blízkému
bílému na bílém
ztracenému
natáhne tětivu
po tětivě
sklouzne ta slza
o to vlastně jde
a pak po prkenné podlaze
vypouklé jako zeměkoule
když jsme příliš blízko
nic vidět
nemůžeme
odcházíme
31. 7. 2020
*
revoluční poetika:
pravidelné opakovaní
nepravidelných vzorů
proměňuje se v linii vzdoru, což se mě týká
31. 1. 2021
*
Na terase, až sejdeme se zase…
ne, znova
Na terase, až sejdeme se znova…
všechno je intonace
ne slova
jak říkal
ale ne
ne Mandelštam
*
krásně nasněžilo
nasněžily básně
všechno je vláčné
začnem
22. 3. 2021
Balada L2
(verše v próze)
Napoleon v kavárně na Elbě
táhnul koněm na L dvě
ocitnul se mimo šachovnici
nasadil si rohatou čepici
nasedl na koně
a vytáhl do boje
1. porazil armády u Waterloo
2. stavil se znova
u Slavkova
navštívit ztraceného syna
kdo to asi je?
3. znova spálil Moskvu
tentokrát pořádně
popel smetl do kyblíku
vysypal Moskvu do řeky Moskvy
a prázdné místo nazval Paříž:
Martovo pole
bylo mu dobře stejně
jako mu bylo zle
tehdy ráno když si nandal šle
vyhodil z pokoje tu ruskou husu
kterou asi?
a zavelel na ústup
tak to bychom měli
řekl si
a už chtěl vytáhnout na Petrohrad
chystal se zavelet mocným hlasem
ale někde se zasekl nějaký drát
nastal zkrat
a ocitl se zase
v kavárně na Elbě
kouknul na šachovnici
a vidí že prohrál partii
kterou hrál sám se sebou
dopil kávu
a vyšel na ulici
poslechnout si
jak řinčí tramvaje
1. 4. 2021
*
krást významy
kvas zadělat
hrst něčeho
dej to sem
natřu si čelo
tím červeným
tinkturou léta běží
zpocen a zbrocen
ne krví ne
těmi bodláky
teď a tady
na louce
zdá se daleko
jako miocén
11. 4. 2021
*
kam smím
a kam nesmím
tímto a tamtím
zacházet
slunce
slzet
zhasni
měsíc
zvící biskvitu
ten smím
ten sním
po pás ve sněhu stvol
snad vykvete
snad se smiluje
v té závěji
když vyjmenuji
všechna slova
slunce
slzet
zhasni
znova
11. 4. 2021
*
přivykám tomu slovu
pomalu
není moje
nevzpomínám si na něj
nemůžu si na něj vzpomenout
ani když chci
to není moje hra
mám pro něj vymyšlené
vlastní pole
táhnu po něm vymyšlenými pěšci
třeba židlemi
které už někdo zvedl na stoly
na terase
v takovém vlahém dni
kdy sejdeme se zase
a jindy zase táhnu jinou figurou
asfaltkou
kterou roztrhaly mrazy
a která mi slouží
pro vzdalování a přibližování významů
když je potřeba
přiblížit nebo vzdálit
se tomu slovu
na které si nevzpomínám
na které si nesmím vzpomenout
protože když si vzpomenu
přestane platit
a nezbyde
než začít hledat znovu
vrátit se tam
odkud jsem přišel
a tak chodím okolo
a našlapuji
velmi opatrně
a tiše
14. 4. 2021
*
čas je čas
zkušenost je čas
vzdálenost je čas a zkušenost
17. 4. 2021
*
začalo jaro
natřeli plůtek
na kole jedu
proti větru
do oka mi potvora
vletěla
mnu si koutek
třu to místo
kde skončila její
pozemská pouť
jarní bytování
pálí
pálí environmentální smutek
3. 5. 2021
Hymnus o maličkých těchto
už jsme tu
a pupence už zase
lepkavé jsou pro nás
zas už nám servírují
tu trochu moskevského muškátu
kterou můžeme proměňovat v slova
na tvých něžných asfaltech
přistáli jsme znova
budem je smýčit
sbírat blahodárná smítka
co se zachytí na podrážkách
a z nichž jde utkat
to po čem baží
naše chodidla ústa
i svaly
které jsme tak málo namáhali
když čekali jsme na tvé
mnohaposchoďové bály
komíny stojí
loupe se omítka
okna na tom náměstí
jsou vypouklá dost
abyste nás nevyhnali
bývalé koleje
se městem táhnou
jako vlečka
tečka
důkazní materiál
je předložen
přísně posouzen
moskevskými konšely
aby diváci
ušetřeni byli klamu
a opravdu došlo
k návratu mandelštamů
z našich krků
náchylných k chladu
dubněnské spadly šály
stojíme tu prokřehlí a holí
a ze zákona žádáme
aby nám bylo navráceno
všechno co jsme znali
zašuměly větve
v soudní síni –
pak všechno ztichlo
a padl rozsudek
jsme chudí
naše ruce zůstaly prázdné
jsme chudí
ale už jsme zase tady
8. 5. 2021
*
tak vidíš,
ty kameny se nejdřív sbíraj
a pak rozhazujou
a já myslel
ale
no jo no
nějaká logika by v tom byla
pojďme se tomu věnovat
hodit to tam
tak aby z toho byly
ty rychlý obraty hejna ptáků
no znáš to ne
ty rybičky jak se v jedný chvíli všechny
oni jsou to teda automaty
ve skutečnosti
a jestli to jde s kameny
v tý skutečnosti
to nevím
ale asi jo
když jsou v tom lidi
za to
zapojený
s těmi kameny
pojďme to tam hodit
a počkáme
jestli zaberou
ty buněčný principy
myslím
jestli se to začne hýbat
myslím tedy
nejsem
si jistej ale
vyjít by to mělo
11. 5. 2021
Jan Machonin (nar. 1976) je rusista. Žije mezi Moskvou a Dubnou. Zabývá se poezií druhé poloviny 20. století a lágrovou literaturou. Byl redaktorem časopisu Babylon a A2, pravidelně přispívá do Židovské ročenky a časopisu Trojickij variant. Vydal básnickou sbírku Psi v Davosu (2003). S Alenou Machoninovou připravil antologii poezie básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (2015). Přeložil a editoval pětidílný cyklus Kolymských povídek Varlama Šalamova (2011–2019). V poslední době se věnuje dílu Nikolaje Leskova, jehož kroniku Až se hnou vody přeložil (vydání připravuje nakladatelství Academia).