Nová legislativa související se zavedením takzvaných covid pasů ve Francii vyvolala rozsáhlé protesty. Demonstrace sice rámuje rétorika krajní pravice, jeji účastníci jsou však názorově pestřejší a rozhodně je nelze ztotožňovat výhradně s odpůrci očkování. Podle některých představitelů levice není hlavním problémem vakcinace, ale sociální kontrola.
Nový zdravotnický zákon, který v druhé polovině července ohlásil prezident Emmanuel Macron, vyvolal ve Francii velké protesty. Mezi hlavní opatření patří covid pas, jímž se Francouzi musí od 9. srpna prokazovat při vstupu do barů, restaurací, kin či muzeí, a také povinné očkování personálu nemocnic, poliklinik a domovů pro seniory. Protestující byli ihned označeni za lidi, kteří nesouhlasí s očkováním proti nemoci covid-19. To je však zjednodušující pohled.
Černí pasažéři pandemie
Rozsah protestů, jež se uskutečnily na přelomu července a srpna, mnohé překvapil – do ulic opakovaně vyšlo přes dvě stě tisíc lidí. Za demonstranty přitom nestála žádná velká organizace. Většinou se jednalo o občanské výbory a v některých případech i spolky, které více či méně tíhnou ke krajní pravici. Té se ostatně covid pasy výborně hodí do narativu, podle něhož se vládní liberální elity pod záminkou pandemie snaží ještě více kontrolovat lidi. Někteří příznivci konspirací se dokonce domnívají, že je koronavirus smyšlená záležitost. Skladba lidí, kteří vyrazili na demonstrace, je však podstatně pestřejší. Samozřejmě, že se příznivci krajní pravice a odpůrci očkování snaží získat co největší mediální viditelnost. Jejich předchozí demonstrace však přitahovaly jen zanedbatelný počet účastníků. Odpor proti očkování tedy zřejmě není důvodem, proč vyšlo do ulic tolik lidí. To ostatně potvrzují i průzkumy, podle nichž se postoj k očkování mezi Francouzi výrazně nezměnil.
Na několik zajímavých okolností upozornila studie agentury IFOP z konce července, která ukázala, že protesty proti covid pasům podporovalo 35 procent a odmítalo 49 procent Francouzů. Překvapivý ale nebyl pouze rozsah podpory demonstracím, nýbrž i skladba podporovatelů. Z průzkumu totiž vyplynulo, že mezi nimi převažují lidé, kteří dříve podporovali hnutí žlutých vest. Tomu koneckonců odpovídá i charakter demonstrací, které neměly jednoznačné centrum, jímž obvykle bývá Paříž, a místo toho se rozprostřely do stovek středních a menších měst. I sociologická skladba sympatizantů obou protestů je podobná. Jedná se o lidi z menších a středních měst a z vrstev s nižšími výdělky a nižším stupněm vzdělání, kteří často podporují populistickou levici nebo Národní frontu Marine Le Pen. To by nahrávalo tezi, že extrémy se přitahují. Racionálnější vysvětlení ale bude, že obě strany mají sympatizanty z podobných sociálních vrstev, kteří nicméně dospěli ke zcela odlišným politickým závěrům.
Podobnosti mezi hnutím proti zdravotním pasům a žlutými vestami napovídají, že otázka očkování není pro aktuální demonstrace klíčová. V roce 2018 protest odstartovalo zvýšení spotřebních daní z nafty – z toho ovšem nelze odvozovat celkový charakter protestního hnutí. A podobně jako se tehdy nedalo tvrdit, že žluté vesty jsou protestem proti ekologii, nebylo by přesné říkat, že v nynějších protestech jde o očkování. Obě hnutí především demonstrují hlubokou nedůvěru ve vládu a instituce „zavedeného pořádku světa“, včetně těch, které z liberálního pohledu tvoří protiváhu vládě (jako například média a regulační úřady), nebo jsou na politické moci nezávislé (což o sobě rádi tvrdí vědci). Tuto nedůvěru pandemie posílila. Nejenže během ní politické elity ukázaly – a to prakticky ve všech evropských zemích – svou bezradnost a neschopnost, ale malou akceschopnost projevila i státní správa a její odborné struktury. Nehledě na to, že mnozí odborníci působili dojmem, že skrze epidemii usilují o větší moc.
Levice nenachází slova
Refrénem současných protestů je podezření, že covid pasy posilují sociální kontrolu. Tyto obavy ovšem často sdílejí lidé, kteří nejenže nejsou krajní pravičáci, ale stojí na opačné straně politického spektra. Jejich aktivizace pak reflektuje spíše způsob, jakým francouzský stát přistoupil k pandemii. Neschopnost a nerozhodnost totiž často vynahrazoval policejní silou a kontrolou. Nelze opomenout ani fakt, že Macronova vláda v posledních měsících napjala síly k prosazení různých bezpečnostních a protiteroristických zákonů, a to za vydatné podpory krajní pravice. Kdyby se vláda více angažovala v sociální problematice, tak velká část veřejnosti by si možná nevykládala zavedení covid pasů jako zpřísnění dohledu nad společností. Svou roli hraje i to, že nově zaváděná opatření dnes už tolik nelegitimuje první z lidských práv – právo na život. Díky rozsáhlému očkování rizikových skupin a seniorů smrtnost covidu v evropských státech prudce klesla. Hlavním cílem certifikátů je tudíž obnovení chodu ekonomiky a vyvarování se uzávěr a šoků způsobených například vysokým počtem lidí v karanténě. Části francouzské veřejnosti se zkrátka zdá, že vláda se více stará o majetky než o životy občanů.
Vedle protestujících odmítly covid pasy i levicové odbory CGT a Sud-Solidaires. Vadí jim, že zaměstnavatelé mohou v některých odvětvích poslat zaměstnance na neplacenou dovolenou v případě, že se neprokážou covid pasem. Podle CGT nový zdravotnický zákon „uděluje nové disciplinární pravomoci nad zaměstnanci a připouští jejich diskriminaci na základě zdravotního stavu“. Odbory přitom samozřejmě očkování proti covidu podporují, jsou ale zastánci jeho dobrovolnosti.
Protesty dále zvýraznily rozpolcení na levici. Technokraté zastávají tvrdý přístup a požadují vymáhání opatření a povinností. Na „lid zmítaný pověrami“ už prý nestačí osvěta, ale je potřeba mobilizovat donucovací aparát, díky němuž se každý hostinský stává zdravotnickým četníkem. Levicová hnutí a organizace zdola spolu s populistickou a krajní levicí mají ovšem na nová opatření daleko kritičtější názor a kladou větší důraz na jejich policejně-autoritářský podtext. „Hlavním problémem zdravotních pasů není očkování, ale sociální kontrola, shromažďování digitálních dat o populaci,“ píše aktivistický web Marseille Infos Autonomes v textu, jenž vystihuje názor mnoha levicových organizací. I publicisté z řad radikální levice však přiznávají, že levici chybějí přesvědčivá slova, kterými by mohla vyjádřit kritiku a oslovit společnost. Přitom právě v tomto prostředí existuje tradice mobilizací na podporu „lidí bez papírů“ a proti příliš důkladnému dohledu státu. Zatím však jednoznačně převažuje rétorika absolutní svobody, kterou zastává pravice a její krajní deriváty. Nic na tom nemění ani fakt, že tyto síly jsou v rámci protestů menšinové.
Autor je spolupracovník redakce.