Před třiceti lety fungovalo v Praze přes sto knihkupectví. Dnes jich existuje sotva třetina. Jejich postupné mizení přitom do značné míry odráží celkovou proměnu knižního trhu, podob knihkupectví a role knihkupců vůbec. Jaká je budoucnost kamenných prodejen?
Když v roce 1992 vyšel první Almanach Labyrint, napsal v úvodníku jeho editor Joachim Dvořák: „Urodilo se však takové množství knih, že přehled ztratili nejen všichni čtenáři, ale i knihkupci a knihovníci. Proto jsme se rozhodli vnést do tohoto labyrintu trochu světla.“ Současný majitel nakladatelství Labyrint tak výstižně shrnul chaotickou situaci, která na českém knižním trhu nastala po roce 1989. Neregulovaný obchod s knihami neměl nouzi o zákazníky, hladové po současné české i světové literatuře, včetně děl dříve zakázaných nebo z ideologických důvodů opomíjených, zejména z ranku takzvané brakové literatury. V té době se náklady úspěšných knih pohybovaly ve statisících – a i proto nová nakladatelství a knihkupectví vznikala jako houby po dešti. Podle Almanachu v té době jen v Praze existovalo přes sto knihkupectví. Dnes jich funguje zhruba třetina.
A zrodil se knižní trh…
Sám jsem se ve zdánlivě nepřehledném světě pražských knihkupectví začal pohybovat o rok později, když jsem v roce 1993 nastoupil na čtyřletý obor knihkupec na Integrované střední škole v Náhorní ulici. Škola spolupracovala s nakladatelstvím Pavla Primuse, jenž v té době těžil zejména z vydávání autorů, jako byl Zdeněk Mahler nebo Zdeněk Svěrák, a od prvního ročníku byla součástí studia i praxe v některém z mnoha knihkupectví. První, v němž jsem vypomáhal, se jmenovalo Rozmluvy a sídlilo na Vinohradské třídě. Založil je Alexander Tomský, který v něm doprodával zásoby ze svého stejnojmenného exilového nakladatelství v Londýně. V té době byl ještě samozřejmou součástí knihkupectví pult s hromadou nařezaných papírů, do nichž se zakoupené knihy balily.
V období před Vánoci nastávalo šílenství, během nějž uprázdněné místo rozprodaných bestsellerů zaplňovaly ležáky, do té doby zapadlé v hůře dostupných policích. Zároveň to byla doba, kdy knihkupci čile spolupracovali s knihovnami, jejichž zástupci si chodili vybírat knihy pro své čtenáře. Skvěle to fungovalo třeba v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, kde nakupovala i Národní knihovna. Tehdy v knihkupectví, které se proslavilo ve filmu Vrchní, prchni!, pracoval mladík Jiří Padevět, obutý v nezbytných kanadách, jimiž dával najevo svou náklonnost k punkovým ideálům.
Dobře fungovala solidarita mezi knihkupci, z nichž někteří se začali specializovat na určitý typ literatury, a když požadovaný titul neměli, poslali zákazníka ke konkurenci: k Hatlemu do Palackého ulice pro učebnice, do Winstona Smithe ve Svatoplukově pro sci-fi, k Fišerovi pro filosofickou a společenskovědní literaturu, do Lipové pro zdravotní literaturu, k Seidlovi pro literaturu ve francouzštině nebo k Dobře do Celetné pro literaturu duchovní. Některá knihkupectví těžila i ze své polohy. Fišer měl klientelu mezi studenty a profesory z blízké Filozofické fakulty a díky různým kontaktům se tu často pořádaly knižní autogramiády, na něž se stály dlouhé fronty. Jeden čas měl dokonce svou pobočku přímo v přízemí fakulty. Seidl ve Štěpánské sídlil zase vedle Francouzského institutu, takže tu byly kromě knih ve francouzštině k sehnání i učebnice francouzštiny. Poměrně brzy však ve většině knihkupectví nastal problém s místem. Knih bylo čím dál víc a nebylo kde je skladovat. Proto si například Jiří Seidl najal sklepní prostory v Žitné ulici, kde pak skladoval tituly, které měly potenciál dlouhodobého prodeje a které po čase nabízel jen on. Nicméně právě množství knih, které bylo třeba někde skladovat, bylo jedním z důvodů, proč knihkupectví na konci devadesátých let pocítila první větší krizi.
Levná kniha z palety
Krize přišla s nápadem Jana Maivalda skupovat od nakladatelů zásoby knih, které jim ležely na skladě a už se příliš neprodávaly. Ve velkém, takže levně. V té době začala vznikat síť knihkupectví Levných knih, které řekněme diskontní formou, tedy na paletách, nabízely poměrně velké množství knih za zlomek jejich původní ceny. Sám jsem začínal v prodejně v Jungmannově ulici, kterou vedla Maivaldova matka, a později jsem prošel i velkými prodejnami na Václavském náměstí a Národní třídě. Brzy se ale začaly otevírat pobočky i v jiných českých městech – a jedna vznikla i v Bratislavě. O zlevněné knihy byl obrovský zájem, zejména o ty dětské nebo o bývalé bestsellery, jako v případě titulu Sedm týdnů, které otřásly Hradem (1998), v němž Přemysl Svora bulvárním způsobem popisoval vztah mezi Václavem Havlem a Dagmar Veškrnovou. Kniha byla tuším za desetikorunu.
Na tuto nabídku musela knihkupectví reagovat, protože knihy nakoupené do zásoby mohly kdykoli změnit svou cenu. Opatrnější začaly být samozřejmě i distribuční společnosti. Někteří zákazníci přitom své nákupy odkládali s tím, že když si počkají, možná se jim podaří daný titul sehnat za nižší cenu v Levných knihách. Rozmáhal se tedy prodej do komise, kdy knihkupci platili jen za ty knihy, které se opravdu prodaly, a nakladatelé si tak museli na peníze za vydané knihy počkat. Podobný efekt měly i různé knižní akce, zejména Svět knihy, který se v té době odehrával v Kongresovém centu na Vyšehradě, případně v malých pavilonech na pražském Výstavišti. I sem si lidé chodili pro knihy se slevou, a obcházeli tak zhruba třicetiprocentní marže, které si k ceně přidávali knihkupci. Tahle velkolepá jarní akce ale přinesla ještě jednu novinku, která přetrvala dodnes: kromě směřování titulů s očekávanou vysokou prodejností do měsíců před Vánocemi začali nakladatelé vydávat množství knih určených pro prodej na jejich stánku na jarním veletrhu.
Internet a síťování
Po roce 2000 přišla další, ještě těžší rána. Nastoupil internet a s ním i první e-shopy, které nabízely knihy levněji než v kamenných obchodech. Jednou z prvních firem, jež virtuální prostředí využila, byla distribuční společnost Kosmas, kterou v devadesátých letech založili malí nakladatelé, protože jim připadalo, že marže distribučních firem (asi 20 procent) je příliš vysoká. Nástup e-shopů nebyl nijak rychlý, přesto se mu ale postupem času podařilo velkou část knihkupectví z trhu vytlačit. Mezitím se u nás jak nakladatelství, tak knihkupectví začala vydávat na západní cestu, když se objevilo několik silných knihkupeckých sítí. Ta první začala vznikat na počátku devadesátých let pod rukama Jana Kanzelsbergera, původně vedoucího knihkupectví Orbis na Václavském náměstí, následovaly sítě knihkupectví Kniha Dobrovský nebo Luxor. Určitou raritu představují knihkupectví nakladatelství Academia, případně knihkupecká síť e-shopu Kosmas, kde jednotlivé pobočky fungují především jako výdejny objednaných knih.
Spolu s velkými firmami zmizel důvěrný vztah mezi knihkupcem a zákazníkem, založený na tom, že sečtělý knihkupec většinou dokázal dobře poradit. Dnešní velká knihkupectví jsou plná zaměstnanců, kteří v nich pracují spíše jako hlídači knih. Dokážou sice najít, na které pobočce se dá konkrétní titul ještě pořídit, dobře doporučit knihu ale umí jen hrstka z nich. Naopak apokalyptická proroctví o tom, že papírovou knihu vytlačí její elektronická verze, se zatím nenaplnila, i když počet prodejů elektronických knih dlouhodobě roste. To je samozřejmě další způsob, jak z prodejního řetězce vyřadit knihkupectví…
Současná situace přesto není tak strašná, jak by se mohlo zdát poté, co zanikla oblíbená knihkupectví milovníků kvalitní literatury, jako byl Fišer nebo Seidl. Minimálně v Praze zůstalo několik menších knihkupectví, která nadále stavějí na schopnosti svých zaměstnanců poradit, ale také sehnat těžko dostupný titul. Existují i přímí následníci obou jmenovaných obchodů – knihkupectví Ostrov v Ostrovní ulici založil bývalý zaměstnanec od Seidla, karlínský Přístav zase zaměstnankyně od Fišera. Navíc se objevilo hned několik knihkupectví, která jako svou výkladní skříň provozují samotní nakladatelé. V Praze to je například nuselské knihkupectví Baobabu, na Vyšehradě má svou prodejnu Meander, na Žižkově Volvox Globator a na Vltavské Trigon. K menším podnikům patří třeba galerie a knihkupectví ArtMap ve Vojtěšské ulici, kde se zaměřují na výtvarné publikace. A občas se vynoří knihkupectví nové. Pokud však chceme i dál navštěvovat voňavé krámky plné tajuplných předmětů skýtajících nejedno dobrodružství, je třeba je podporovat nákupy i za cenu, že vyjdou dráž než na Megaknihách. Vždy bude příjemnější si jednotlivé knihy prolistovat a ohmatat než brouzdat nekonečnou nabídkou internetového obchodu a naklikávat položky do virtuálního košíku.