Provázet čtenáře po jeho paměti

Jste vyučený knihkupec. Dá se ale knihkupectví vůbec považovat za řemeslo? A co toto povolání vlastně obnáší?

Připomněla jste mi jedno úsloví ze středního odborného učiliště knihkupeckého v Luhačovicích: „Jste knihkupci, ne knihpodavači!“ Knihkupec doprovází čtenáře, svého zákazníka. Někdy po jeho vlastní paměti, což je dnes lehčí díky vydatné pomoci internetu. A jindy ho provází po různých knižních světech, které oba mohou, ale nemusí mít společné.

Z původní luhačovické střední školy, která byla zaměřená na vzdělávání knihkupců, se stala škola víceoborová. Obor specialista v oblasti knižní kultury je už pouze jedním ze zaměření, vedle například marketingové komunikace, designu keramiky nebo třeba kuchaře. Musí dnes být vůbec knihkupec specialistou?

Knihkupec nemusí být specialista, ale je to pro něj velká výhoda. Pokud nemá speciální nebo příbuzné humanitní vzdělání, musí to dohnat praxí a lety zkušenosti. Jistě, roky zkušenosti potřebuje tak jako tak, ale pokud se zájem a zápal spojí se speciálním nebo příbuzným vzděláním, je to pro něj velmi dobré. Dodnes rád vzpomínám na pedagogy z Luhačovic, ale i z vysokých škol, byť většinou, pravda, nedokončených. Díky nim mám trochu přehled o světové literatuře a různých oborech – a nesmírně mi to pomáhá.

Co všechno bychom podle vás měli zahrnout do knižní kultury?

Netroufám si definovat pojem knižní kultury. Já osobně zkrátka skrze knihy vnímám a prožívám pohled na svět, na lidi, na různá témata, na každodennost, na problémy kolem nás, na politiku a aktivní občanství. Knižní kultura, to je pro mě hlavně čtenářství, přesněji řečeno zážitek z čtení a jeho sdílení. Kniha jako brána ke světu.

Dlouhodobě provozujete velmi úspěšné rodinné knihkupectví, které před třemi desetiletími založil váš otec. Jak odoláváte tlaku velkých řetězců a e­-shopů?

Jsme velké knihkupectví s osobitou atmosférou. Snažíme se o individuální přístup k zákazníkům – poradit jim, něco jim doporučit, anebo naopak, pokud chtějí, jim dopřát klid a poskytnout příjemné a originální prostředí pro výběr vhodné knihy. Oporou nám je i regionální literatura a místní nakladatelé. Sami podporujeme lokální kulturní a občanské akce, pouliční umění a podobně. A především – mám štěstí na dobrý tým kolegyň a kolegů, jak v knihkupectví, tak v antikvariátu.

Jak se změnil knižní trh po nástupu Amazonu a dalších internetových obchodů?

Mrzí mě, že ubývá tradičních kamenných knihkupectví. Doufám, že aspoň ta, která převzal Kosmas, si zachovají svou originalitu a osobitost. Cenový tlak predátorských e­-shopů je ovšem nepříjemný a na knižní kulturu může mít špatný vliv. Chápu ale, že objednání „dvěma kliky“ je trend, se kterým se musí malí knihkupci popasovat – ostatně svůj e­-shop a go­-pay už dnes může mít každý. Navíc menší knihkupci mohou i v internetovém prostředí nabídnout něco navíc.

Součástí vašeho knihkupectví je také antikvariát, který si řada čtenářů spojuje s tradičními knižními událostmi, jako jsou pražský či plzeňský Svět knihy nebo festival malých nakladatelů Knihex. V čem je podle vás smysl konfrontace novinek a antikvárních knih?

Jsou to propojené, a přitom odlišné knižní světy. Bratranec a sestřenice. Knihkupectví voní jinak než antikvariát. Oba obchody nabízejí trochu jiné zážitky, přitahují trochu jiné lidi – ty množiny se překrývají, ovšem, ale jsem nesmírně rád, že v Liberci najdete pod jednou střechou jedno z největších knihkupectví i jeden z největších českých antikvariátů.

Myslíte si, že jsou liberecký knižní trh a kulturní sféra v něčem specifické?

Určitě, protože každý kraj je jiný. Nevím ale, nakolik jsou ty rozdíly hodné pozornosti a jestli jsou pro českou knižní kulturu vůbec důležité. Navíc nemám velký přehled o krajových zvláštnostech jinde v Čechách a na Moravě. Mrzí mě to a rád bych poznal kolegu či kolegy, kteří tuto hlubší znalost mají. Někoho, kdo má přehled v kategorii regionální literatury, která je pro knihkupce podstatná. Pro nás jsou novinky z regionu stejně důležité jako nový Jo Nesbø nebo Alena Mornštajnová.

Regionální literární produkce Liberecka je velmi pestrá a některé knihy místních autorů jsou pozoruhodné a inspirativní i bez ohledu na region či místní téma, o kterém pojednávají – k takovým případům rozhodně patří Kniha o Jizerských horách a další tituly od Miloslava Nevrlého, práce místních památkářů a odborníků na industriál nebo knihy o historických osobnostech, včetně těch z pověstí, jako je doktor Kittel. Ostatně liberecký germanista a básník Pavel Novotný byl letos oceněn Magnesií Literou a Václavu Dvořákovi unikla Litera v kategorii Kniha pro děti a mládež jen o vlásek a jeho kniha Já, Finis pak získala cenu čtenářů. Pokud se nemýlím, jen Liberecký kraj má svou knižní soutěž a tituly oceněné v některé kategorii ceny Kniha roku Libereckého kraje mohu jen doporučit.

Měl by knihkupec milovat knihy a číst je? Nebo stačí povšechná obeznámenost s knižní produkcí a trhem? A jsou nějací autoři nebo žánry, kterými se ve svém knihkupectví obklopujete raději a které nabízíte čtenářům radši než jiné tituly? Nebo naopak autoři a knihy, jimž se vyhýbáte?

Obecně vzato, povšechná obeznámenost je nutná a nevyhneme se jí, když se každý týden probíráme stovkou až dvěma sty novinek a dotisků.

Já osobně nemám rád knihy, které skrze lži ohrožují svobodu a napadají druhé, šíří strach a nepřátelství. Ale těch naštěstí moc není. Měl jsem i kolegy a kolegyně, kteří nesnášeli knihy některých kategorií – ezo literaturu například. Vyvažovali to tím, že jiné kategorie milovali. Každá z mých kolegyň a každý z mých kolegů má pochopitelně své oblíbené žánry a autory, stejně tak já. Jedním z velkých umění knihkupce a antikváře je nicméně právě z těchto svých knižních světů vycházet do těch méně známých, méně blízkých, a ty pak umět představit, nabídnout, sdílet.