8smička, Humpolec, 29. 5. 2021 – 2. 1. 2022
Cestou po D1 mezi Prahou a Brnem se poslední roky vyplatí sjet na Humpolec a stavit se v galerii 8smička. Trochu kryptický název (Ruka na konci ramene) ani vizuál (hlava schovaná za listem kapusty) aktuální výstavy sice návštěvníka příliš nezorientují, pochopí ale, že se bude jednat o současné umění – a s tím pravidelný návštěvník 8smičky počítá. Kurátorský text Ondřeje Horáka a Anežky Chalupové je návodnější: vysvětluje, že jedinou pomoc, na kterou se můžeme spolehnout, nám poskytne vlastní ruka na konci ramene… O to překvapivější je pak samotná výstava, která představuje konceptuální, sociálně angažované projekty vzniklé s českou či slovenskou účastí. Setkáme se tu s poměrně podrobnou dokumentací diplomového projektu Kateřiny Šedé, ale také s méně známými projekty zahraničních umělců u nás a vice versa. Čekala jsem, že si tu cestou z prázdnin dám kafe, za hodinku si výstavu projdu a pojedu dál; prezentované projekty mě však uhranuly svou kreativitou, inovativností a především dopadem na životy konkrétních lidí, často sociálně znevýhodněných dětí, důchodců či handicapovaných. Ukazují totiž, jak málo je třeba k tomu, abychom v lidech zažehli zájem o umění, o svět kolem sebe, ale také o svět v sobě samých. Není zapotřebí ničeho velkého – stačí si všimnout toho, co je těší, nechat je tvořit, proměnit prostředí, ve kterém žijí, nebo třeba připravit slabikář v jazyce minority. Radost z tvůrčí činnosti a vědomí, že nám někdo naslouchá, nás všechny může posunout dál. A u lidí na okraji společnosti to platí dvojnásob.