Latinská Amerika je nechvalně proslulá zločiny drogových kartelů. V Brazílii se kriminální sféra profesionalizovala natolik, že dokáže krátkodobě zcela ovládnout dvousettisícové město, jako se to nedávno stalo v Araçatubě. Jak vypadá současný brazilský banditismus a jaké má kořeny?
Když se v noci na pondělí 30. srpna rozlehly městem Araçatuba první výstřely, málokdo z rozespalých obyvatel čekal, že bude svědkem několikahodinového dramatu připomínajícího hollywoodský akční film. Ve skutečnosti se – podobně jako obyvatelé dalších menších měst – právě setkali s fenoménem, pro který se v posledních letech v Brazílii vžil výraz „novo cangaço“.
Historie banditů
Cangaço bylo původně hnutí sociálního banditismu, které v posledních dekádách 19. století a v první polovině 20. století terorizovalo zapadlé oblasti brazilského severovýchodu. Spojovalo v sobě bezútěšnou chudobu této velké divočiny, která vždy ležela na periferii zájmu státu, s legitimní vzpourou proti místním autoritám, korupci, nespravedlnosti a agrárním oligarchům. Bandy cangaçeirů napadaly usedlosti, ranče, ale i celé vesnice a města, kde vraždily, loupily a znásilňovaly. Ve značně zromantizované podobě se pak jejich vůdci stali součástí místního folkloru a skrze legendy, písně, romány a filmy i součástí národní popkultury. Bezesporu nejznámějším banditou byl „kapitán“ Virgulino Ferreira da Silva, známější pod přezdívkou Lampião (Petrolejka), který se svou milenkou „Krásnou Marií“ ovládal skupinu asi stovky banditů, již se úřadům podařilo rozprášit až v roce 1938. Jejich uřezané hlavy se pak na více než třicet let staly oblíbeným muzejním exponátem, než nalezly klid na hřbitově Quinta dos Lázaros v bahijském Salvadoru.
Dnešní cangaços mají se svými vzory společnou především troufalost, s níž si berou za rukojmí celá města a otevřeně útočí na státní instituce. Spíše než o nahodilé útoky loupeživých band nebo formu boje proti sociální nespravedlnosti však jde o důkladně naplánované, sofistikované kriminální akce. Zárodky tohoto zločineckého odvětví najdeme v devadesátých letech 20. století na severovýchodě země, v takzvaném Marihuanovém polygonu, což je území zhruba deseti okresů mezi státy Pernambuco a Bahía, které jsou hlavními nelegálními producenty konopí v zemi. Zde probíhala téměř desetiletá válka o moc nad místním obchodem s drogami mezi znepřátelenými rodinami Benvindos a Araquans, které začaly zisky z narkotik investovat do ozbrojených loupeží bank, bankovních vozů a bankomatů. Přirovnání k tradičním banditům zůstalo i poté, co se na počátku nového tisíciletí tento modus operandi přesunul na jihovýchod, především do vnitrozemí státu São Paulo, které zločincům vzhledem k svému bohatství slibovalo nepoměrně vyšší zisky.
Industrializace zločinu
Města jako dvousettisícová Araçatuba, která leží 521 kilometrů od metropole, představují ideální cíl novodobých banditů. Jejich banky musí mít dostatek hotovosti pro město i přilehlé okolí, ale místní bezpečnostní sbory nedisponují dostatečným výcvikem a prostředky, aby mohly eliminovat zločiny takového rozsahu, a také nemají zkušenost s vedením městské války. Oblastní centra také obvykle leží na křižovatce několika větších silnic, po kterých se do nich dá nepozorovaně vstoupit a stejně tak i zmizet.
Akce, která v Araçatubě začala kolem půlnoci a skončila o pár hodin později, se zúčastnilo něco přes dvacet zločinců ozbrojených útočnými puškami, v neprůstřelných vestách a obrněných autech, kteří obsadili centrum města a vyloupili zde tři banky, včetně té, která sloužila jako trezor hotovosti pro celý region. Aby ztížili přístup policie k místu činu, zablokovali vybrané ulice zapálenými auty, monitorovali pohyb policie pomocí dronů a zaminovali některé ulice. Po městě se zločinci pohybovali obklopeni skupinami civilistů, které používali jako živé štíty. Brazílii obletěly fotografie nešťastníků přivázaných na kapotách a střechách aut, v nichž lupiči prchali. Zločin si vyžádal tři oběti a neznámý počet zraněných. Mezi mrtvými je i místní obyvatel, který vyšel na ulici, aby probíhající akci sdílel na sociálních sítích, mezi zraněnými skončil cyklista, kterého připravila o nohy nástražná výbušnina aktivovaná detektorem pohybu.
Naplánovat a provést operaci takového rozsahu není jednoduchá záležitost – už jen s ohledem na množství obrněných aut, výbušnin, rozbušek, zbraní, munice či personálu, který je během podobných akcí potřeba. V této souvislosti je třeba zmínit širší fenomén současné Brazílie, jímž je profesionalizace, ne-li industrializace organizovaného zločinu. Stejně jako v případě obchodu s narkotiky, pašování zbraní nebo cílených únosů se i na přípravách velkých loupeží zpravidla podílí několik desítek osob, které řeší celou řadu úkolů, od shromažďování informací přes logistiku až po financování. A podobně jako v Marihuovaném polygonu i v případě přepadení Araçatuby platí, že za vším je třeba hledat drogy. Podle bezpečnostních expertů za operací stál s největší pravděpodobností nejvýznamnější brazilský gang Primeiro Comando da Capital (PCC), který zločincům výměnou za podíl na zisku poskytl kontakty, zbraně, finance i logistiku. To ovšem jen potvrzuje status PCC coby největšího bezpečnostního rizika v zemi. Zároveň z toho vyplývá, že můžeme očekávat další podobné útoky.
Autor je spolupracovník redakce.