Povstala iniciativa #ZeroCovid-Kampagne. Vládám se nedaří pandemii koronaviru zastavit, a proto je třeba absolutní lockdown. Čím méně práce a jakýchkoli činností, tím lépe. Ve vydání ze 14. ledna zveřejnila fejetonistka Hengameh Yaghoobifarah v deníku die taz plamenný článek obhajující tuto iniciativu. Protože nemá cenu dělat věci polovičatě, je třeba do toho jít teď už opravdu naplno a prostě zakázat vše: nejen zavřít školy, obchody a úřady, ale i utlumit veškerou další aktivitu. Podle Yaghoobifarah je nepochopitelné, proč je lidem dovoleno chodit do práce, ale školky jsou zavřené. Autobusy přece také nemusí jezdit, vlaky jakbysmet. Sama Yaghoobifarah o iniciativě #ZeroCovid-Kampagne prohlašuje, že jde o levicovou kritiku vládních protipandemických opatření. Nejvíce autorce vadí nutnost chodit do práce a možnost nakupovat. Potřebujeme prý „solidární přestávku“, která „opravdu něco přinese“, přičemž není jasné – a vlastně to ani není nutné vědět –, jak dlouho bude trvat. Cíl je totiž zřejmý: dosáhnout úplné bezinfekčnosti. Vše bude samozřejmě financováno ze státního rozpočtu. Fejeton v sobě obsahuje náznak sociálního manifestu, když v samém závěru tvrdí, že to, co nás ničí, je kapitalismus: „nikdy nebyl součástí řešení, nýbrž problému“.
Grémium etiků Evangelické církve Německa zveřejnilo 11. ledna článek v konzervativně-liberálním deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, ve kterém nevylučují umožnění asistované sebevraždy, respektive eutanazie v církevních zařízeních. To je skutečně novum, protože vyslovit podobnou myšlenku bylo donedávna považováno za nepřípustné. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a 14. ledna se ozval předseda církevní rady a luteránský biskup, profesor Heinrich Bedford-Strohm, aby obhajoval klasické církevní učení. Autoři apelu jsou sice na hony vzdáleni od toho, aby k eutanazii nabádali, ale „rozhodně jsou pro to, aby církev byla schopna kvalifikovaně pomoci se sebeurčením lidí, kteří se nacházejí ve zvláštních situacích“. Proti tomu biskup Bedford-Strohm namítá, že „chápe páté biblické přikázání ‚Nezabiješ‘ jako jasný pokyn, abychom se za každých podmínek zasazovali o ochranu života“. Diskuse ohledně definice života, respektive jeho kvality, bude jistě pokračovat i nadále, nicméně nelze přehlédnout, že evangelíci zde udělali významný krok kupředu.
Komentátor Nikolaus Doll zveřejnil v deníku Die Welt z 13. ledna podobně ohnivý komentář, nicméně v něm poukázal spíše na slabou stranu německého politického systému, přesněji řečeno německého federalismu. Je jasné, že při vypuknutí krize takového rozměru nikdo nemůže mít v šuplíku připravené hotové řešení. Nicméně pokud se pod předsednictvím kancléřky Merkelové šéfové všech šestnácti německých spolkových zemí na něčem dohodnou, rozjedou se do svých domovů a pak si stejně dělají, co chtějí, a často si i vyloženě protiřečí, vypadají nakonec „blbě“ všichni. A co je horší, takové vlády zpravidla ztrácejí na důvěryhodnosti, což by mohlo mít fatální dopady na stabilitu systému. Regionální knížata si sice musí budovat svou identitu „doma“, ale nesmí to být ke škodě celku, zvlášť když se jedná o tak zásadní věci, jako jsou zdraví a životy lidí. Jak uvádí Doll, v Německu centrální vláda nezasahuje „do posledního koutu země“, jak to funguje například ve Francii. Každá spolková země má ovšem v současnosti trochu jiný typ ochranných opatření. A tyto odchylky jsou přesně to, co způsobuje největší problémy. Rozdíly existují i mezi jednotlivými kraji a tyto „maličkosti“ přivádějí v denní praxi občany k šílenství. A bez solidarity lidí se nad pandemií nedá zvítězit.