Přeložila Kateřina Vinšová
Pistorius & Olšanská 2020, 352 s.
„Jak jsem tak hleděl na tu krajinu, na tu nicotu, uvědomil jsem si, že v přítomnosti není nic, co by zasluhovalo vyprávět. Přítomnost je hluk, miliony, miliardy hlasů, které křičí ,já‘ jeden přes druhý a všemi jazyky, ve snaze navzájem se přehlušit.“ Tak uzavírá italský spisovatel Sebastiano Vassalli prolog k jedné ze svých nejoceňovanějších knih. Chiméra se odehrává v Pádské nížině na počátku sedmnáctého století a sleduje osud dívky Antonie, která byla jako nalezenkyně osvojena bezdětným vesnickým párem, prožila relativně klidné dětství a ve dvaceti letech byla pro svou krásu, hrdost a neochotu přizpůsobit se tmářským současníkům nařčena z čarodějnictví. Vassalli pečlivě zpracoval archivní materiály a rozvinul je do působivého románového celku, který zachycuje církevní dogmatismus, politikaření a mamon i tíživé dopady protireformace a inkvizice. Konfrontuje nás s tehdejšími zvyklostmi, bídou, zotročováním lidí, ale komentuje i nenávist k ženám, odírání sedláků a archaický rituál lidské oběti. Čarodějnické procesy jsou zde interpretovány jako výron sexuální frustrace katolické církve, který byl důsledkem vytěsnění veškerého tělesna a strachu z žen coby nástrojů Ďábla. Autor se svým charakteristickým nadhledem proniká do mysli pozdně renesančního člověka a snaží se – využijeme-li titulu jedné z jeho knih – o archeologii přítomnosti. V době začínajícího novověku obnažuje podstatu lidského zla, nachází zde kořeny dnešního světa a zároveň zkoumá podstatu historického vyprávění a literatury obecně.