Zatím nepravomocný soudní verdikt, jenž zamítl vydání internetového aktivisty Juliana Assange do USA, není důvodem k oslavě. Soud totiž spíše než k argumentaci ve prospěch svobodného šíření informací přihlédl ke zdravotnímu stavu obviněného. Takřka desetiletá Assangeova perzekuce a izolace tak zatím nekončí.
V Británii se začátkem roku konalo rozhodující soudní řízení s australským občanem Julianem Assangem, jenž je zakladatelem mediální skupiny WikiLeaks. Londýnský soud měl totiž 4. ledna vynést finální verdikt ve věci jeho vydání do Spojených států amerických. Utajené informace, které WikiLeaks zveřejňovaly, vrhaly špatné světlo na mnoho světových vlád a režimů včetně USA. Mezi inkriminovanými materiály byly i nejrůznější vládní depeše, které diskreditovaly vrcholné politiky. Assange byl nejdříve v roce 2010 zatčen a obžalován britskou justicí na žádost Švédska v případech dvou znásilnění. Zakladatel WikiLeaks od začátku tvrdí, že obvinění jsou politicky motivovaná. Renomovaný lidskoprávní advokát Geoffrey Robertson, který Assange zastupoval v roce 2010, ve svých pamětech píše, že jeho klient je absolutně nevinný, přestože se o jeho lidských vlastnostech v knize nevyjadřuje příliš lichotivě.
V létě 2012 se Assange uchýlil na ekvádorskou ambasádu, kde získal politický azyl od tehdejšího prezidenta Rafaela Correy. O podporu této latinskoamerické země přišel v dubnu 2019 a byl britskou policií z budovy ambasády vyveden. Od té doby je ve věznici Belmarsh v Londýně, což je zařízení s maximální ostrahou, někdy přezdívané jako „britské Guantánamo“.
Bojovník nepřítele
Soudkyně Vanessa Baraitser po celou dobu soudního řízení zjevně nenaslouchala argumentům obhajoby, která zmiňovala politickou perzekuci obviněného, a proto nakonec Assangeův tým změnil strategii. Poslední den soudního řízení se obhajoba pokusila přesvědčit porotu o tom, že Assangeův zdravotní stav je velmi špatný a jeho vydání do amerických věznic by se mohlo rovnat rozsudku smrti. Tato strategie se vyplatila a tribunál skutečně uznal, že extradikce do Spojených států je vzhledem k psychickému i fyzickému stavu obviněného příliš velkým rizikem. Verdikt britského soudu je na jedné straně nepřiznaným potvrzením, že Assangeův špatný stav byl způsoben dlouhotrvající perzekucí, na druhé straně se v žádném případě nejedná o výhru v boji za svobodu slova, s níž si mnoho novinářů a aktivistů tuto kauzu ztotožňuje.
V případě vydání do USA by Assange čelil obvinění ze špionáže před vojenským tribunálem, stejně jako tomu bylo v případě americké vojínky Chelsea Manning (dříve vojína Bradleyho Manninga), která byla při výsleších podrobena mučení, což ostatně přiznala i britská soudkyně. Kdyby byl Assange v USA usvědčen, hrozilo by mu 175 let odnětí svobody, tedy doživotí. Navíc by stanul před vojenským soudem, který probíhá v utajení a při němž si obžaloba může libovolně vybírat, kterými důkazy se může obviněný obhajovat a kterými nikoli. Takový soud ani v nejmenším nesplňuje podmínky demokratického justičního procesu podle evropských měřítek. Assange by byl v podstatě souzen jako „nepřátelský bojovník“, podobně jako domnělí nebo skuteční teroristé na Guantánamu.
Není vyhráno
Pokud je řeč o mučení, nejde o záležitost pouze hypotetickou. Podle Nilse Melzera, zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, už nyní vypovídají symptomy vězněného Australana o stopách psychického mučení. Expert OSN dokonce na adresu aktivisty prohlásil: „Nikdy za svou dvacetiletou praxi, kdy jsem pracoval s oběťmi válek a politického násilí, jsem se nesetkal s tím, že by skupina demokratických zemí určitého člověka takto účelově izolovala, démonizovala a šikanovala po tak dlouhou dobu a s tak malým respektem k lidské důstojnosti a právnímu státu.“
V očích široké veřejnosti i mnoha západních intelektuálů nepůsobí Julian Assange jako jednoznačně kladný hrdina. Z jeho života se často vypichuje jeho manipulativní chování v rámci pracovního kolektivu a nejspíše se jedná o velmi egocentrického člověka. U západního establishmentu mu navíc na sympatiích nepřidává, že v době svého domácího vězení na ekvádorské ambasádě měl vlastní pořad na televizním kanále Russia Today. Nutno nicméně zároveň dodat, že všechna obvinění z proruské špionáže stojí na pouhých domněnkách. Neměli bychom navíc zapomínat, že WikiLeaks pustily do světa informace, které diskreditovaly i ruskou vládu.
Uvěznění Juliana Assange, který se zasloužil o zveřejnění mnoha důležitých informací včetně důkazů o válečných zločinech západních mocností v Iráku a Afghánistánu, nechává tedy řadu osobností světového významu v ledovém klidu. Jako by se potvrzovala kritika z úst amerického lingvisty, myslitele a aktivisty Noama Chomského, podle nějž se západní intelektuálové nedostatečně věnují zločinům vlastních států. K Assangeovu osvobození naopak vyzývají důležité lidskoprávní organizace včetně Amnesty International nebo Reportérů bez hranic.
Přestože Assange v klíčovém rozhodování o svém osudu uspěl, nemá ještě vyhráno. Spojené státy se odvolaly a Assangeovi byla zamítnuta možnost propuštění na kauci či alespoň přeložení do mírnějšího zařízení. Australan se tudíž vrátil zpět do vězení, v němž tráví 23 hodin denně na samotce a kde může zůstat další dlouhé měsíce, než proběhne odvolací řízení.
Autor studuje arabistiku na FF UK.