Z vězení do ulic

Brazílii dlouhodobě sužuje vysoká míra násilí, jež souvisí především s aktivitami drogových gangů a policejních represí. Dějištěm konfliktů se staly chudinské čtvrti (favely) velkoměst, aktéry pak mladí lidé, kteří tuto kulturní a společenskou periferii obývají. Tak dlouho zobrazovala brazilská média obyvatele favel jako hrozbu pro společnost, až skutečně část z nich přijala identitu drogových gangů a promítla ji do tváře měst.

Rudé velení a milice

K pochopení drogové kultury Ria de Janeira je třeba nejprve proniknout do pozadí tamního zločinu. Na konci sedmdesátých let tehdejší vojenská diktatura bojovala s početnými levicovými skupinami ve městech i na venkově. Vláda tehdy nepřipouštěla existenci politických vězňů a na základě nového zákona o národní bezpečnosti odsuzovala levicové militanty k mnohaletým trestům do nejtvrdších věznic. Mnohdy s představou, že mezi vrahy a násilníky radikální aktivisté shoří jako papír. Realita však byla přesně opačná. Schopnost organizovat se, disciplína, sociální étos a vzájemná solidarita odsouzených militantů zanechaly v obyčejných zločincích hluboký dojem.

Tak se zrodilo Comando Vermelho (CV) neboli Rudé velení, nejstarší riodejaneirský drogový gang, který se s heslem „mír, spravedlnost a svoboda“ a plánem vyplnit jakékoli vakuum, jež mu přenechá stát, v osmdesátých letech přesunul z vězení do ulic. Útočištěm se mu staly favely a motorem jejich aktivit nastupující obchod s drogami. Druhý největší gang, Terceiro Comando Puro (TCP), tedy Pravé třetí velení, se vyvinul z disidentských skupin, které se postupně oddělily od CV. Ani jedna z těchto organizací nemá pevnou vertikální hierarchii, spíše jde o horizontální alianci různých gangů. Jde o jakési franšízy, jež ovládají různé části města, používají stejnou značku, identitu a zdroje a bojují s rivaly o moc a území.

Třetím hráčem se v posledních dekádách staly samozvané milice. Opět jde o volná uskupení, složená z bývalých či současných policistů, vojáků, hasičů, ale i dealerů drog. Jádrem financování milic je výpalné, vydávané za ochranu obyvatel chudinských čtvrtí před těmi, „kteří dětem prodávají drogy“. Na rozdíl od drogových gangů milicionáři dlouhé roky specifickou kulturu favel potlačovali. Teď se naopak snaží do periferní kultury proniknout, a tak na večírcích ve favelách ovládaných milicemi můžete slyšet hity s texty jako „Půjdeš spát za časů Comanda Vermelho. A až se probudíš, všechno bude patřit milici.“

Hudba drogové války

Hudba je ostatně jedním z nejsilnějších výrazových prostředků, jež posilují a vytvářejí kulturu riodejaneirské periferie. V brazilské historii přitom nejde o nic nového. Dlouhé dekády oslavovali hudebníci jako Bezerra da Silva takzvaný malandragem – životní styl bohémů, zločinců a povalečů, který patří mezi tradice brazilského kulturního života a je spojen s oblíbeným motivem samby. Skutečnou hudbou drogové války se ale stal až baile funk, nezaměnitelný hudební styl vycházející z Miami Bass, hip hopu a brazilských kulturních vlivů. Charakteristický zvuk bicího automatu Roland TR­-808 s tempem mezi 96 a 150 BPM je základem hudby, které ve favele nelze uniknout. Na večírcích, jež jednotlivé gangy sponzorují, pak s pivem zdarma můžete pozorovat tanečníky se zlatými řetězy a útočnou puškou v ruce. Baile funk má bezpočet podob: může oslavovat promiskuitu, Ježíše Krista, životní styl drogových gangů, jednotlivé frakce a jejich lokální šéfy. Stejně jako mexické narcocorridy přináší i baile funk jeho interpretům slávu a přízeň zločinců, ale také je vystavuje mnohdy smrtelnému nebezpečí, pokud se ocitnou na špatné straně města. Interpreti čelí i represím ze strany státu. V půlce prosince byl zatčen MC Dido; aktuálně nejhledanější interpret MC Poze je v době vzniku tohoto článku stále na útěku.

Brazilský rap měl na rozdíl od rapu severoamerického s drogovými gangy vždy komplikovaný vztah. Spíše než o adoraci života gangů se pokoušel o reflexi sociálních problémů, kriminality, státních represí, násilí i jiných problémů městské periferie. To se však změnilo s nástupem trapu. Současní interpreti jako Meno Tody nebo Felp 22 opěvují život v gangu, kamarádství, ulici, peníze a nevyhýbají se jasným odkazům na CV. Zpěvačku Juju Rude a její píseň o třech pruzích zase uslyšíte výhradně ve favelách, jež ovládá TCP.

Kulturní válka se ovšem netýká jen hudby, ale i oblečení. Favelám dlouhou dobu dominovala brazilská surfařská značka Cyclone, oblíbená uniforma všech funkeiros, vyznavačů baile funku i drogových dealerů. Nikoli náhodou se v jedné populární písni zpívá: „Obleču si Cyclone od hlavy až po paty jen tak z marnivosti.“ Součástí společenského úspěchu se stává značkové oblečení Lacoste, Tommy Hilfiger a další. Dnes ale dominuje favelám především Nike a Adidas – první ze zmíněných firem, s logem připomínajícím V, je preferovaná na územích ovládaných CV. Tři pruhy, na nichž je založen vizuál Adidasu, zase zapadají do ikonografie TCP. Výjimkou jsou jen dresy fotbalových klubů, které stojí nad jinak dominantní identitou gangů.

Jazyk (narko)kultury

Drogová kultura se samozřejmě propsala i do jazyka. Naprosto běžná slova jako „lidé“ nebo „chlapi“ získala ve favelách nové konotace a významy. Teritoriální rivalita přenesla symboliku i do číselného označení, jež reprezentuje znepřátelenou stranu. Ve favelách kontrolovaných CV je běžné vynechávat trojku, protože je spjata s rivalským gangem TCP, takže se používá spojení „dvě a jedna“. Podobně je tomu v případě číslovky dvě ve favelách kontrolovaných jejich rivalem. Naopak pětka nebo 5,5 jsou vyhrazeny milicím.

Symbolika se promítá i do emotikonů na sociálních sítích – červená vlajka symbolizuje CV a odkazuje na původní název Rudá falanga. Černá vlajka, lebky, ruka s pěti prsty či CL symbolizují milice. Emotikon OK se třemi prsty nebo vlajka Izraele pak představují symboly TCP. Instagram a Twitter jsou ostatně zaplaveny účty, na nichž je glorifikován život v gangu a sdílí se vše od fotek zbraní po motivační citáty.

Drogový konflikt jako by pronikl i do toponymie města – dějiště konfliktů mezi znepřátelenými gangy se inspirují světovými konflikty. V Riu tak můžete narazit na Malvíny, Syrskou uličku, Pásmo Gazy, Bagdád nebo Vietnam. Znepřátelené favely Vigário Geral a Parada de Lucas zase na konci osmdesátých let získaly přezdívky Írán a Irák po vzoru tehdejšího světového konfliktu. Nezasvěcené pak často překvapí, proč se to na profilech napojených na gang TCP hemží vlajkami Rumunska, Izraele nebo Jižní Koreje.

K projevům kulturní identity nerozlučně patří i počítačové hry. V případě Ria de Janeira jde o populární Multi Theft Auto, verzi slavné GTA upravené do online modu pro více hráčů. Stovky hráčů se každý den utkávají v online týmech představujících jednotlivé gangy či milice, dobývají nepřátelská území nebo se naopak brání invazi policie či nepřátelských skupin. Během živých streamů, vysílaných na YouTube, se chvílemi ztrácí hranice mezi hrou a tím, jak se gangy či milice stávají součástí identit lidí, kteří k zločincům jinak nemají žádné osobní vazby a rekrutují se jak z favel, tak ze střední třídy obývající kondominia v bohatších čtvrtích města. Obzvlášť silný je tento herní trend u věkové skupiny patnáct až dvacet let, u níž je v Brazílii násilná smrt nejčastější příčinou úmrtí.

Organizovaný zločin vizuálně pracuje i s popkulturou či současným děním. Ve favelách kontrolovaných milicí narazíte na graffiti a nálepky odkazující na Ligu spravedlnosti či komiksové postavy typu Batmana nebo Punishera. Dnes již téměř zaniklý gang Amigos dos Amigos (ADA) používal s oblibou jako maskota postavu Chuckyho, zlověstné dětské loutky z hororu Dětská hra, nebo postavičku Bugse Bunnyho ze seriálu Looney Tunes. Tu po zániku ADA zdědil gang TCP, který si stejně tak oblíbil veverky z Rychlé roty nebo biblické výjevy. Na murálech ve favelách ovládaných CV pak můžete narazit na celou plejádu symbolů od Bin Ládina až po krokodýla značky Lacoste, což odráží identitu gangu spojenou s přezdívkami významných členů.

Po několika dekádách války v ulicích Ria je zřejmé, že represe ze strany policie, která je zodpovědná za třetinu všech násilných úmrtí ve městě, narkokulturu nezastaví – naopak ji pouze prohlubuje. Dokud stát nenabídne obyvatelům favel alternativu a snesitelnější životní podmínky, organizovaný zločin bude nadále obsazovat veškerý prostor, jejž mu brazilský stát a společnost přenechají.

Autor je spolupracovník redakce.