Novela Pásmo Alfa s podtitulem Mozaika z tekutých časů se noří do zdánlivě banálních a nezajímavých životů dnešních antihrdinů. Jde o postavy, které literatura většinou ignoruje: v prosklených kancelářích a openspacech vykonávají „práci na hovno“ a hroutí se pod tíhou marného hledání smyslu existence.
Začněme banálním faktem: česká literatura posledních let se často zaměřuje na osudy, které jsou něčím výjimečné. Ať už autorky a autoři zpracovávají traumata sběračky bylin a hub, popisují bizarní provizorium postavy žijící ve skříni nebo autobiograficky rozprávějí o vztazích či politické vyhrocenosti dneška, jejich texty si libují v exotice, překypují duchaplností a utápějí se ve více či méně uvěřitelné bolesti. Ne že by debutová novela Pásmo Alfa Ondřeje Jermana nebyla duchaplná. A existenciální trýzeň a ztracenost ve světě dokonce tvoří její ústřední téma. Osvěžující a nevšední je ale fakt, že si v ní otázky po smyslu bytí pokládají výsostně aktuální postavy, jimž se literatura spíše vyhýbá, protože jsou považovány za příliš všední a nezajímavé. Osudy různých happiness či account manažerů, marketérů, kreativců a reklamkářů jsou zde předestřeny jako každodenní boje s marností a prázdnotou korporátního kapitalismu.
Doživotní provizorium
Pásmo Alfa tvoří krátké kapitoly, které přinášejí momentky ze životů pěti příznačně pojmenovaných postav: Dárce je manažer, jehož životní náplní je nezávazné balení mladých holek a dárcovství spermatu; Šéfka fondu, stárnoucí svobodná žena z korporátu, nedokáže navázat vztah; Spolužačka se brodí v turbulentní nicotě mateřské dovolené; Panic je zoufale nedospělý vysokoškolák, který se utápí v depresích mimo jiné kvůli svému panictví; Kreativec dobrovolně dožívá v léčebně dlouhodobě nemocných. Tito typizovaní antihrdinové všedních dní jsou zpočátku vykreslení relativně povrchně, ovšem s postupujícím dějem – v němž se jejich osudy prolnou minimálně, ale v případě Dárce a Kreativce osudově – nám Jerman pomalu odhaluje jejich nitra a vnitřní zápasy se světem, který nedává smysl.
Je jasné, že lidé cepovaní koučingovými příručkami, kteří se s vlastními tísněmi nejčastěji svěřují Googlu, obvykle takové boje kvůli stárnutí, lásce, nespokojenosti a strachu ze smrti nesvádějí. Ale jistě jsou v každém z nich přítomné pochybnosti a právě ty kniha zhmotňuje a hyperbolizuje. Ideologii či náboženství nahradila všeprostupující prázdnota a modeloví příslušníci aspirační třídy se ji snaží zaplnit různě: příležitostným a nezávazným sexem, nakupováním značkových oděvů a designových doplňků, doktrínou bio a fair trade produktů nebo vykonáváním takzvaných prací na hovno. Snaží se tak přehlušit „obrovské anonymní síly, které působí jen tak, bez počátku, bez účelu, bez cíle a bez konce“, ale podle očekávání se jim to příliš nedaří; snad i proto, že to při přijetí pravidel této společnosti už prakticky není možné. Instantní emoce a vzrušení zažívané prostřednictvím sociálních sítí nahradily autentický prožitek a zdánlivá neomezenost možností dělá ze života provizorium, jež znemožňuje plnohodnotné bytí tady a teď.
Ke kořenům povrchnosti
Jedním z důvodů velkého odcizení, mizení tradičního mužství a ztráty víry v cokoli jsou podle Jermana sílící mezigenerační rozpory způsobené překotnými společenskými změnami a rychlým technologickým vývojem. Nejedná se přitom o prvoplánovou kritiku ani moralizování, ale spíš o snahu dostat se ke kořenům současné povrchnosti, pokus o definici problému.
Postavy se z příběhové mozaiky vytrácejí poté, co najdou jakési naplnění – v případě Spolužačky, která trpí svým mateřstvím, je to výroba domácí kosmetiky, u Panice to není anonymní soulož na privátu, nýbrž nedokonaná sebevražda, Dárce začne po nocích šířit děs mezi náhodně vybrané důchodce a pejskaře a Kreativce revitalizuje zosnování smrtícího žertu. Tyto snahy transcendovat a pocítit „vanutí“ života jsou sice směšné, až trapné, ale nepatrná změna a vytržení přece jen nastává.
Konec se snaží obrátit dosavadní poetiku zmaru a nalézt aspoň nějaké smíření, daří se to ovšem jen díky nahlédnutí nicotnosti a pošetilosti problémů a dějů, které nás poutají k životu: „Toto je ta znalost, nejpřísněji střežené tajemství hrstky mudrců, pravda, jíž se lidé snaží vzdorovat stálým proudem zábavy a rozvozem jídla až domů. Lidé se snaží bránit skutečnosti, protože by je osvobodila, stejně tak jako zničila.“
Ondřej Jerman: Pásmo Alfa. Mozaika z tekutých časů. Paper Jam, Hradec Králové 2020, 123 stran.