Mezi 17. a 19. zářím se v Rusku uskutečnily další parlamentní volby. České zpravodajské servery o nich psaly stejně jako před pěti lety: o podvodech a celkově beznadějné situaci. Letos se proti výsledkům nejhlasitěji ohradili ruští komunisté. Naposledy tato strana hrála roli vážného konkurenta v prezidentských volbách v roce 1996. Dnes se po násilném umlčení Alexeje Navalného komunistická strana překvapivě stala hlavním vyzyvatelem režimu, který sama zplodila. Dokonce část moskevských anarchistů na sociálních sítích aktivně agitovala za Michaila Lobanova, nestranického kandidáta podporovaného komunisty. Označovali tohoto matematika, zakladatele odborové organizace Univerzitní solidarita a podporovatele politického vězně Azata Miftachova, za opravdového veřejného aktivistu. Agitační kampaň, která se rozvinula kolem jeho osobnosti, byla nepřehlédnutelná. Vyfotila se s ním dokonce i členka skupiny Pussy Riot Marija Aljochina. Vyvstává otázka, jestli je taktické znovu se spojovat s komunistickou stranou a zda ruská hra na demokratické volby ještě vůbec působí na někoho přesvědčivě. Proč dnešním opozičním kandidátům nevadí, že je podporuje strana, která zavinila desetiletí státního teroru a legalizovala síť státních agentů, kteří vyšlechtili dnešního prezidenta a režim? Odpověď na tyto otázky zůstane pohřbena spolu s volebními lístky, které se ztratily při nově zavedeném elektronickém hlasování.
O. Pavlova
Sněmovna schválila povinný odstup metr a půl od předjížděných cyklistů a pokračuje to jako vždycky. Místo věcné debaty o novele silničního zákona přicházejí odpůrci ohleduplného předjíždění s modelovými příklady její nesmyslnosti. Co se stane na desetikilometrové horské silnici s babičkou s nákupem na řídítkách, ptají se. No, i kdybychom ji opravdu potkali, nestane se nic. Maximálně dojedeme o čtvrt hodiny později a cestou můžeme přemýšlet, jestli musíme jezdit autem tam, kam vyjede na kole babička s nákupem. Se stejnými argumenty přitom příznivci ničím neomezované jízdy přicházeli v roce 1997, kdy se povolená rychlost v obcích snížila na padesát kilometrů v hodině. Ještě ten rok klesl počet nehod s účastí chodců oproti předchozímu roku o tisíc. Stejně tak aktuální novela zákona, následující německé, francouzské a španělské vzory, ochrání další slabší účastníky provozu na silnicích, ať už budeme míjet babičky v serpentinách, nebo nebudeme.
D. Levíček
Přišlo mi to naprosto skandální. V době, kdy se po covidové krizi počítá každá koruna, vymyslela česká vláda finanční harakiri v podobě konání mezinárodního tenisového superturnaje v Praze. Na turnaj Billie Jean Kingové se z fondu státních rezerv vydá šedesát pět milionů korun. Jenže potom oko sporťákovo zabrouzdá do zpráv mezinárodní politiky a zjistí, že ministerstvo obrany koupí od Izraele protiletadlový raketový systém za téměř čtrnáct miliard korun a bez výběrového řízení. O zbytnosti se není třeba šířeji rozepisovat. A asi ani o tom, že jednou z nejdražších zakázek v historii české armády, při níž byly obejity principy výběru nejvhodnější nabídky, se zavazujeme k vynaložení dalších deseti miliard za údržbu. V tomto světle nakonec válka tenisových raket působí jako vcelku smysluplná a hlavně levná kratochvíle.
V. Ondráček
Stařešina českého národovectví, nepraktikující herec a člověk, který ukradl odkaz Karla Kryla mladším generacím, se vytasil s další snahou burcovat národ. Týká se covidové situace. Výzva, původně pod názvem Žlutý špendlík, opět kopíruje veškeré pokusy Daniela Landy zaujmout výraznější pozici ve veřejném prostoru. Vybere si nějaký kulturní prvek či historickou událost. Obalí je rádoby tajemným balastem a pak… se vlastně nic nestane. Stejně jako když zakládal templářský řád nebo když runami zachraňoval Afghánistán. Mezi popírači pandemie nemá výzva valnou odezvu, ale odpověď přišla přímo ze Stínadel, od tvůrců komiksu Rváčov: „Projdi se v temných uličkách, v mlčení, a možná pochopíš, že žlutý špendlík patří jiným. Klukům a holkám, kteří dál hledají. Není to naše vlastenectví a už vůbec ne tvoje, kmete. (…) Symboly se nedají ukrást, dají se přebarvit a znevážit. A to je to, co právě činíš.“ Snad v reakci na to přišel Landa před pár dny s další kejklí. „Dnes je totiž Mezinárodní den demokracie,“ uvedl na 15. září na tiskové konferenci a iniciativu Žlutý špendlík posunul na vyšší úroveň – na Zlatý špendlík. Landa zkrátka dokáže přebarvit cokoli.
T. Čada
Do poštovních schránek pojištěnců měla nedávno spadnout obsahově kvalitně zpracovaná brožura o prevenci onkologických onemocnění. Jenže premiér Babiš se rozhodl ze slova „prevence“ vypíchnout první dvě písmena a za silného lobbingu svých markeťáků do materiálu s plánovanou expedicí před parlamentními volbami nechal otisknout své PR – fotku a komentář. Tento pokus následovala oprávněná kritika, že je eticky problematické míchat osvětu o závažných onemocněních s politickým marketingem. Rozhodně je. České zdravotnictví během covidového náporu nedokázalo plnit svou preventivní funkci a nejen z hlediska onkologických onemocnění bude muset nést ekonomické i humanitární následky tohoto výpadku způsobeného tragikomickým řízením státu během epidemie. Srdečné pozdravy nejen do Strakovy akademie, ale i do svědomí některých opozičních politických mluvících hlav. On by se totiž premiérův nechutný pokus o reklamu v brožuře o rakovině hned z etického hlediska kritizoval snáze, kdyby někteří jeho oponenti nevolali po zahazování roušek, rezignaci na plošnou ochranu obyvatel a odemykání lockdownů.
V. Lukavec