V Česku by se ministerstvo zemědělství mohlo jmenovat ministerstvo vysušování a betonu, protože hloupý sen o desítkách nových přehrad za stovky miliard, které žádné sucho nevyřeší, tento úřad dosud nepustil. Za totality bylo vysušování krajiny melioracemi státním plánem. Po roce 1989 se ale blýsklo na lepší časy. V roce 1995 dokonce vznikl – za podpory ministerstva – film Napojme prameny, v němž byl doložen drastický dopad meliorací i utužování půdy. Dnes sice všechno někomu patří, ale vztah vlastníků i nájemců k půdě orientovaný pouze na zisk se projevuje intenzivním zemědělstvím a chemizací půdy. Ohrožuje to výrobu potravin, retenci vody i její kvalitu a generuje další sucho.
Evropská unie v rámci restartu po koronavirové pandemii vyhlásila možnost čerpat dotace z Fondu obnovy – u Česka jde o 180 miliard korun směřujících na podporu reforem i investic. Říká se tomu Národní plán obnovy (NPO). Podmínky EU byly dopředu jasné: financovaná opatření jako celek musí splňovat z 37 procent tzv. klimatický tagging, aby nezhoršovala klimatickou změnu. Výstavba nových přehrad nicméně k opatřením šetrným k přírodě opravdu nepatří.
Vládní politici a úředníci nebyli schopni tagging dodržet, ale ani ho spočítat. Ve veřejných diskusích, které se často konaly pozdě a za zavřenými dveřmi, lhali, že nelze financovat reformy, ale jen investice, a vše „lakovali na zeleno“. Snažili se například vykázat stoprocentní tagging u investic do budování závlahových systémů (podle EU jde maximálně o čtyřicet procent), což je z pohledu adaptace na klima velmi sporný typ opatření. Namísto požadované systémové změny navrhlo ministerstvo zemědělství nalít do krajiny tisíce tun betonu. Ministerstva průmyslu a dopravy pak vymyslela, že si uspoří národní zdroje a šedesát procent financí z EU použijí na záplatování státního rozpočtu v oblasti dopravy. Tedy na další beton a asfalt. „Vícerychlostnímu“ ministru Havlíčkovi to nezabránilo veřejně lhát, že většina financí z NPO směřuje do „zelených řešení a reforem“.
Zatímco většina států měla své plány obnovy hotové a schválené, Česká republika se ostudně plácala na chvostu unijního pelotonu a zarputile třikrát za sebou odmítla dodržet pravidla. Vládní úředníci pomlouvali EU, že nerozumí české cestě. Jeden vysoký úředník z ministerstva průmyslu a obchodu mi po třítýdenním uhánění tajemně sdělil, že ČR bude ve věci NPO „držet pozice“. Vláda a zejména ministerstvo zemědělství tak klidně riskovaly, že o 180 miliard přijdeme. Přitom stačilo tak málo – poslechnout toho, kdo peníze nabízí.
Nutno poznamenat, ze NPO byl nakonec schválen v podobě, která se aspoň blíží tomu, co navrhovali ekologové a odborníci. O peníze jsme tentokrát nepřišli. Vláda se samozřejmě pochválila, jak vše dobře zařídila. A jak to bylo doopravdy? NPO zachránily ekologické nevládky, které se zkrátka nedaly a bojovaly se státem do posledního dechu. To je dobré zdůraznit pro případ, že by zase někdo chtěl tvrdit, že nevládní organizace jsou jen pijavice přisáté na státní rozpočet.