„Lidem z Ústecka jsem pomohl už v roce 2016, kdy se hnutí ANO podařilo po třiceti letech dokončit dálnici D8 Praha – Ústí nad Labem – Drážďany“ (Andrej Babiš). „Za ten nedávný den jsem se nejen na našem jarmarku potkal s několika tisícovkami lidí, podal jim ruku, promluvil s nimi“ (Tomio Okamura). Tyto dva výroky byly zveřejněny v jeden den (1. října) v jednom médiu (iDNES.cz). Spojuje je to, že z hlediska korespondenční teorie pravdivosti jako smysluplné výroky selhávají. V našem aktuálním světě se nenachází jediný doklad, že by členové hnutí ANO pod vedením svého majitele na stavbě dálnice D8 pracovali, natož že by výstavbu celé dálnice dokončili. ANO nestavělo ani neinvestovalo. Ředitelství silnic a dálnic investovalo peníze daňových poplatníků a stavbu dálnice zakoupilo. A promluvit si s několika tisíci lidmi za den? Jistě, lze mluvit třeba i ke statisícům lidí, ale výraz „promluvit s někým“ označuje individuální obousměrnou konverzaci. Kdyby trvala jen minutu, mohl náš vlastenec promluvit s šedesáti lidmi za hodinu, pokud by nikdo nezdržoval a stála se tam fronta. Ani po šestnácti hodinách by ale nebyl u tisícovky.
Oba výroky lze tedy interpretovat buď jako lživé, anebo jako výroky mluvčích trpících poruchou osobnosti, bludnými či umanutými představami atd. Rozhodně ale nejsou kompatibilní s významy, které naše civilizace připisuje označení „důvěryhodný politik“. Přesto oba mluvčí konvenují více než třetině elektorátu českých zemí natolik, že právě je (a strany, jimž dominují) volí.
Co z toho lze vyvodit? Buď jsme svědky civilizačního zlomu, kdy volič už nepotřebuje volenému zástupci důvěřovat, anebo zjišťujeme, že části obyvatel naší kotliny chybějí i zcela elementární základy vzdělanosti. Že systém školství v uplynulých letech a desetiletích vychoval nezanedbatelnou část populace, která nerozumí základním významům psaného textu, nechápe funkci těchto významů a není schopná přisoudit ani zcela evidentním významům jakékoli důsledky. Tento závěr není projevem umanutosti zastánce sémiotiky či humanitních věd obecně. Neschopnost chápat významy totiž není výsledkem nepozornosti nebo špatně vysvětleného pojmu v hodinách literatury, když se za trest zabrousilo do teorie. Víceméně všechny předměty vyučované ve škole totiž ve svém jádru pracují právě s kategorií významu, jeho funkce a důsledků, jež z daných významů plynou či plynout mohou. I když se při tom s pojmem význam nežongluje, je výklad živé i neživé přírody založen na zřeteli, co ten který živočich či rostlina znamená pro biosféru a pro nás coby pozorovatele (nebo uživatele nebo obyvatele biosféry). Špatně napjaté ruce při kotoulu poučí i nedůvtipného o tom, že konání má své důsledky. Žijeme prostě ve světě znaků generujících významy a školní výuka musí garantovat, že aspoň elementárním významovým vztahům každý rozumí.
Valná většina populace byla působení školy po léta setrvale vystavena. A přece lze na sítích pozorovat, kolik lidí volí „na just“, čistě emotivně či na základě hromadných mailů nebo trollích manipulací. Kolik lidí reaguje na poslední aféru s bučením na sparťanské Letné různými variacemi věty „Já žádný rasista nejsem, ale ať se ten černoch podívá do zrcadla, dyť on jak opice fakt vypadá“? Plyne z toho, že selhává jedna z funkcí státní správy. Ovšem v panoptiku, kde ministerstva neumějí vydat nařízení, jež by nebyla v rozporu se zákony, a úředník placený jako mluvčí v den náhlé hospitalizace toho, za něhož má mluvit, vytrvale tweetuje žalmy, se to ztrácí. Nicméně neposkytuje-li školní vzdělání alespoň elementární schopnost rozumět světu, v němž žijeme, mělo by se bít na poplach.
Namísto toho se ve školství odměňuje a reformuje. Platy byly opět navýšeny plošně, byť kořenem problému českého školství je letitý stav, kdy někdo učí excelentně a někdo tupě, ale oba berou stejně. A příprava budoucích učitelů byla právě ohlášena pod ministerským programem Strategie vzdělávání ČR 2030+. Dokument nazvaný Manažerské shrnutí Reformy přípravy učitelů a učitelek v ČR, který MŠMT na svém webu zveřejnilo v souvislosti s podpisem memoranda s fakultami, jež mají učitele vychovávat, vidí budoucnost v nejrůžovějších barvách: „Chceme, aby se do roku 2030 do České republiky jezdili učit experti ze zahraničí, jak připravovat nejlepší učitele a učitelky v Evropě.“ Na učitele se dostanou jen ti, kteří jsou „the best of the best“: „MŠMT se v rámci implementace strategie zapojí do koordinace PR fakult a podpoří snahy o zlepšení obrazu přípravy učitelů a učitelského studia.“ Budoucí učitelé budou v těch nejlepších rukách: „Na fakultách působí zahraniční akademici, všechna výběrová řízení jsou inzerována v zahraničí a otevřena zahraničním zájemcům,“ popisují ministerští věštci budoucnost roku 2024. Jádrem cesty k nejlepším učitelům v Evropě je plán, že ministerstvo udělá řadu šetření, zpracuje zprávy, zorganizuje pravidelná setkávání, dohlédne na sdílení příkladů dobré praxe a bude hodně implementovat.
Tentokrát už to prostě vyjde. A jestli ne, vysvětlí se, že zahraničním akademikům se ze záhadných důvodů nezdál plat ve výši třiceti tisíc hrubého a klíč od skříně s příklady dobré praxe se ztratil. A ve volbách zvítězí ten, kdo voličům hrdě oznámí, že jim postavil fungl nový Karlův most.
Autor je vysokoškolský pedagog a literární teoretik.