Jako by se Praha a její politické vedení nedokázaly osvobodit z kletby. Vinou epidemie covidu-19 se počty zahraničních turistů v roce 2020 výrazně zredukovaly a letos se jen obtížně vracejí k předchozímu stavu. Město, které podobně jako další metropole turismem dříve trpělo, to mohlo pojmout jako restart, vedení pražského magistrátu to však vidí zřejmě jinak. Na začátku října se radní pochlubili novou online kampaní na nalákání zahraničních turistů za čtyřicet milionů korun. Vedle toho se snaží i agentura CzechTourism a Letiště Praha obnovuje nízkonákladové lety. Magistrát se zaklíná tím, že chce nalákat movité cestující, žádné socky. Rozdíl mezi skupinkou britských mladíků a movitých párů v důchodovém věku však centrum Prahy asi nezaznamená. Nová vláda slíbila rušit úřady se zbytečnou agendou. Úřady na podporu cestovního ruchu si svou škodlivou náplní o likvidaci přímo říkají.
O. Sojka
Velký zájem světové veřejnosti i médií budí konference OSN o změně klimatu, která začne v neděli 31. října ve skotském Glasgow. Minimálně v Česku si však málokdo všiml, že 15. října v jihočínském Kchun-mingu skončila podobně významná konference OSN, věnovaná ztrátě biologické rozmanitosti. Závazky, které státy v této oblasti přijaly před deseti lety, zůstaly podle odborníků z velké části jen na papíře. Ochrana biodiverzity je přitom pro planetu stejně důležitá jako boj proti klimatické změně a vědci zdůrazňují, že oba problémy musíme řešit společně. Bez funkčního ekosystému lidstvo nepřežije. Mizení celých druhů živočichů i rostlin přitom rozhodně nezpůsobuje jenom klimatická krize. Místa jejich výskytu ničí lidé zemědělstvím, těžbou surovin a kácením. Roli hraje i znečištění a šíření invazních druhů. Na jaře příštího roku v Číně proběhne další etapa setkání, kde by státy měly přistoupit na konkrétní opatření proti pokračující ztrátě biologické rozmanitosti. Cílem je přijmout úmluvu, která by byla obdobou Pařížské klimatické dohody. „Pokud máte dvě souběžné existenční krize, nemůžete si vybrat jen jednu, na niž se soustředíte,“ citují New York Times Briana O’Donnella, ředitele celosvětové akční skupiny Campaign for Nature. „Představte si auto, které má prázdnou pneumatiku a vybitou baterku. I když jedno z toho opravíte, stejně se nehnete z místa.“
M. Tomek
Napsala mi kamarádka: „Koho volí anarchista?“ Sám bych se tak neoznačil, nadto tu panuje přesvědčení, že anarchisté a anarchistky nevolí. Přes jistou nechuť jsem se k volbám jít uvolil a chtěl hlasovat pro stranu, která nakonec skončila předposlední ze všech, Levici. Podařilo se jí alespoň předstihnout volebního matadora Cibulku, jenž mě nezaujal ani tak varováním před údajně všudypřítomnými ruskými agenty, jako spíš svým doporučením „nastudovat základní manuál, který vede k vševědoucnosti“. V pozadí Cibulkovy mánie je však zrnko pravdy: nedůvěra ke státním institucím. Sám k nim ostatně chovám velkou a čím dál hlubší nedůvěru, k těm českým zvláště. Prezidentský úřad bych zrušil, policii omezil, byrokracii polidštil. A co pošta? Pošta – nikoli rodina – je přece základ státu. A právě pošta mi nedodala voličský průkaz. Jeden by v tom viděl spiknutí a volební machinaci, já však mohu jen konstatovat, že je bohužel všechno při starém: anarchista nevolí nikoho, i kdyby chtěl.
O. Bureš
Hvězdný hokejista NHL Evander Kane se nechal načapat s falešným dokladem o očkování a vedení soutěže ho potrestalo zákazem startu v jednadvaceti zápasech. Nejlepší loňský hráč San Jose Sharks ale není z nejhoršího venku. Kauza připomínající pokus výrostka, který při nákupu piva mává před prodavačem falešnou občankou, totiž může mít i soudní dohru s pětiletým pobytem ve vězení. A to si třicetiletý útočník mohl zrovna nedávno oddychnout, když mu nebylo prokázáno ani ilegální sázení na zápasy NHL, ani násilí vůči manželce. Přesto dopadl lépe než basketbalista Kyrie Irving z Brooklyn Nets. Ten totiž podle pravidel města New York nesmí nastupovat jako neočkovaný v domácích zápasech a platit mu za těchto okolností pětatřicet milionů dolarů ročně se zdálo klubu příliš. Irvinga sice může hřát, že díky tomu získal masivní popularitu amerického antivax hnutí, životní úroveň si ale bez místa na výsluní nejspíš neudrží.
V. Ondráček
Když jsem měl před více než deseti lety v ruce poprvé magazín Legalizace, hned mě napadlo, že tu někdo nechce jen vytvářet fanzin pro partu zhulenců, jehož nejúspěšnější rubrikou budou čtenářské fotky ženských ňader ve společnosti rostlin konopí (ano, i takové noviny v Česku vycházely). A když jsem se v průběhu let občasně ke čtení Legalizace dostával, na stránkách ubývalo stylistických i gramatických chyb a původně tak trochu lifestylový časopis na křídovém papíře začalo stále více definovat publicistické psaní na odborná témata, které většinou mapovalo vědecké a zdravotní využití nejrůznějších přírodních drog, ale stále častěji se obracelo i k umění a kultuře. Nyní je šéfredaktor Legalizace Robert Veverka před soudem kvůli šíření toxikomanie a propagaci drog. Opakuje se tak situace z roku 1995, kdy byla za vydání kuchařky Vaříme s konopím souzena trojice spolumajitelů nakladatelství Votobia. Spouštěčem procesu s Legalizací má být jeden čtenář, jehož textová inspirace dovedla až k vypěstování a zpracování rostliny se zakázaným THC. Tou samou látkou, která má být podle české legislativy už pár let dostupná potřebným, jenže spíše není, takže se můj bratr s roztroušenou sklerózou nedostal ani do experimentálního programu s marihuanou, neboť ještě není „katatonický“, což by zcela jistě byl, kdyby si ji už roky tajně neordinoval sám. O podobných paradoxech Legalizace informovala pravidelně a možná to bude ten pravý důvod, proč se dnes musí zpovídat ze zločinu konopné žurnalistiky.
P. Chodec