Pokud se dosud mělo za to, že hlavní kandidátkou krajní pravice ve francouzských prezidentských volbách v roce 2022 bude Marine Le Pen, nyní to vypadá, že by národovecké síly mohl roztříštit novinář Éric Zemmour. Jakýkoli kandidát, jenž by mohl porazit prezidenta současného, ale zatím vidět není.
Francouzské ultrapravicové političce Marine Le Pen, jež se chce stát v příštím roce hlavním vyzyvatelem stávajícího francouzského prezidenta ve volbách, začal růst vážný konkurent: národovecký novinář a publicista Éric Zemmour. Ten sice oficiálně kandidaturu na prezidenta nepotvrdil, nicméně začal objíždět Francii a na mítincích vypráví, co by jako prezident udělal.
Kulturní válečník
Zemmour patří ke stálicím francouzského mediálního provozu posledních let. Začínal v redakcích tradičních novin jako Le Figaro, opravdu se ale proslavil až na obrazovkách televize, kam byl často zván jako „obránce tradiční Francie“ a rozdmýchávač kulturních válek ve večerních diskusních pořadech. Svou popularitu zatím využíval pro prodej vlastních esejistických knih, které se zhruba v dvouročních intervalech objevují v regálech knihkupectví a z nichž má podle médií tučné příjmy.
Publicistovi zřejmě mediální sláva nestačí. V posledních měsících dal dohromady tým lidí, s nímž putuje po Francii. Na svých vystoupeních opakuje obvyklé argumenty krajně pravicové publicistiky. Lamentuje nad francouzskou justicí, která je údajně příliš mírná vůči těm, kdo nenávidí Francii, ve školách chce obnovit řád a pořádek, útočí na veřejnoprávní média a tak dále. Hlavním polemickým cílem jsou však migranti. Do této kategorie Zemmour zahrnuje i ty francouzské občany, jejichž předkové se nenarodili ve Francii. Jedním z jeho nejslavnějších výroků je, že „islám není slučitelný s Francií“ a že je to politické náboženství, které odporuje francouzským zákonům.
Právě vymezení se vůči islámu, migrantům a všemu netradičnímu je nejznepokojivější okolností jeho působení. „Zemmour nedělá nic pro to, aby zastavil občanskou válku, on ji vytváří,“ uvedl jeden z bývalých blízkých spolupracovníků pravicového prezidenta Jacquesa Chiraca Frédéric Salat-Baroux. Podle politologů a komentátorů je v jistých ohledech Zemmour radikálnější než Marine Le Pen, která ve snaze oslovit voliče mimo národovecký blok svou rétoriku částečně zmírnila.
Z rychlého nástupu nového potenciálního kandidáta mají Le Pen a její Národní sdružení těžkou hlavu. „Říct, že Le Pen nemůže vyhrát volby, znamená povědět lidem pravdu,“ prohlásil publicista, jenž se chce zaměřit na získání konzervativního elektorátu republikánské pravice, která sice láteří nad úpadkem Francie, ale zatím měla jistý ostych volit nástupkyni Národní fronty. Marine Le Pen Zemmourovi odvětila, že by byl dobrým premiérem, což je ve francouzské politice místo, kde nejsou vyžadovány oslňující schopnosti.
Macron bez vyzyvatele?
Zemmour sice dává najevo, že by mohl získat nové hlasy od konzervativců, zatím však jeho příspěvek národoveckému táboru, který podle odborníků představuje kolem třiceti procent elektorátu, není valný. V některých průzkumech sice lehce přeskočil Le Pen, oba kandidáti však mají kolem šestnácti procent. To ukazuje, že národovecký elektorát je ve své volbě rozpolcený a že mnoho nových potenciálních voličů zatím nezískal. Republikánská pravice je přitom v takovém rozkladu, že její voliči by mohli být poměrně snadnou kořistí.
To vnímají hlavně veteráni ze staré Národní fronty. Ta se ve francouzské politice prosadila, protože dokázala potlačit jakéhokoli potenciálního krajně pravicového konkurenta. Většinou se ostatně jednalo o odpadlíky ze strany. Zemmour však pro Národní sdružení představuje zcela nový případ showmana, který si přišel pro ultrapravicové hlasy. Le Pen ho sice vyzvala, aby netříštil krajní pravici, ovšem takové prohlášení je spíše projevem slabosti. Není divu, že mezi členy strany kolují zvěsti, že Zemmoura nastrčily do kampaně levicové a globalistické síly. K odstoupení kandidáta, který bude před volbami slabší, vyzval také krajně pravicový starosta města Béziers Robert Ménard. Ale i jeho prohlášení je přáním, které se obtížně přetaví v politickou realitu.
Vývoj ve francouzské politice zatím nasvědčuje tomu, že stávající prezident Emmanuel Macron nebude mít v příštím roce vážného vyzyvatele. Druhé kolo s kandidátem, který se identifikuje s krajní pravicí, by pro Macrona bylo výhodné. Republikánská pravice zatím bloudí mezi vícero kandidáty, z nichž ani jeden pravděpodobně nebude mít plnou a přesvědčivou podporu. Macron sám se v poslední době vyloženě orientuje na elektorát umírněné pravice.
Co se týče levice, kandidovat zajisté chce Jean-Luc Mélenchon, který se snaží být volbou nespokojené Francie, jež vyšla do ulic se žlutými vestami a částečně i při nedávných protestech proti covidovým pasům. To je významný elektorát, který se snaží národoveckou rétorikou oslovit i krajní pravice, a Mélenchon zatím patří k levicovým politikům, jež se proti těmto pokusům hlasitě vymezují. U umírněné levice se zatím zdá, že bude mít více kandidátů než argumentů. Socialisté nedávno rozhodli, že jejich barvy bude hájit pařížská primátorka Anne Hidalgo, svého kandidáta postaví i Zelení a možná také komunisté. Žádný z nich však nevypadá na to, že by měl sílu se dostat do druhého kola. Do voleb však zbývá ještě více než půl roku a to je dostatečná doba na nejeden politický zvrat.
Autor je spolupracovník redakce.