V sobotu 9. října skončily volby do sněmovny a vláda ANO a ČSSD po osmi letech opustí Strakovu akademii. První strana odchází do opozice, ta druhá do nižších pater politiky a k vládě se chystá pravicová pětikoalice. Těsně před volbami dosavadní premiér Andrej Babiš a dvojnásobný ministr Karel Havlíček stačili slavnostně „ukončit“ rekonstrukci dálnice D1 z Prahy do Brna, která trvala dlouhých devět let. Sice stále ještě zbývá opravit jeden most, ale to už je detail…
Činnost Babišova kabinetu a průběh oprav D1 mají leccos společného: velké sliby, silná slova a závažné chyby. Vládnutí ANO nebylo nijak oslnivé, a to se projevilo i na rekonstrukci, která skončila rozšířením dálnice o sedmdesát pět centimetrů (v úseku o délce 165 kilometrů) a opravou jejího povrchu. Rekonstrukce se stala další ukázkou budovatelské komedie, v níž hlavní role příslušela státu, jenž se do stavby pustil bez patřičné technické přípravy, bez vlastnictví všech potřebných pozemků a bez jednání s okolními obcemi. Politici navíc jaksi opomněli, že stavebních řízení se mohou účastnit i spolky.
Původně se měla dálnice rozšířit o dva pruhy na šestipruhovou. V březnu 2010 bylo po třech letech diskusí vydáno stanovisko ke zhodnocení vlivů stavby na životní prostředí, ale stát se překvapivě rozhodl jen pro rekonstrukci. Hnutí ANO sice tuto změnu zdědilo, neboť Dan Ťok se stal ministrem dopravy až v lednu 2014, nicméně údajný nekorupční, férový a kompetentní přístup vlády byl stejně tak vzdálený realitě jako celá rekonstrukce D1. Připomeňme, že někteří odborníci navrhovali, aby se použila metoda fragmentace a frézování vozovky, čímž by se náklady snížily o dvě třetiny a doba oprav by se zkrátila o polovinu. Bylo to zamítnuto. Rekonstrukce sice v roce 2012 začala, ale chyběly potřebné průzkumy, což v roce 2017 zjistil Nejvyšší kontrolní úřad v rámci důkladné kontroly způsobu, jakým bylo utraceno dvacet dva miliard korun za stavební práce.
Pro hnutí ANO se ovšem největším nepřítelem staly Děti Země, které se v letech 2013 až 2017 účastnily jedenácti stavebních řízení z celkových dvaceti. Zjistily při tom, že rozhodování trpí formalismem, ministerstvo dopravy nedodržuje lhůty, stavba se povoluje na cizích pozemcích a některé požadavky na výstavbu nejsou jednoznačné. Nakonec se podařilo tři stavební povolení změnit a jedno zrušit. Na tuto důslednou a legitimní občanskou angažovanost ve snaze omezit škodlivé dopady stavby na životní prostředí reagovalo hnutí ANO urážlivým způsobem s cílem zastřít svou neschopnost. Použilo stejnou metodu jako v případě svých politických protivníků. Opakovaně tak tvrdilo, že Děti Země jsou psychopati, popletové, potížisté, vyděrači či ekoteroristé. Na pojmy „ztroskotanci a samozvanci“ kupodivu nedošlo. Éra chaotického vládnutí hnutí ANO nicméně prozatím končí, uvidíme tedy, zda zmizí i agresivní politický styl – a zda nastupující politici nepředvedou vlastní politickou a dálniční fušeřinu.