Mateus Menezes Quevedo a Leomarcio Araujo z Hnutí malých zemědělců popisují neutěšenou současnost brazilských rolníků: reformy předchozích vlád byly zrušeny a zákony, které by zmírnily negativní sociální a ekologické dopady zemědělství zaměřeného na export, vetuje prezident Jair Bolsonaro. Daří se občanským hnutím odporu dosáhnout alespoň nějakých změn?
Leomarcio Araujo a Mateus Menezes Quevedo. Ilustrace Alexey Klyuykov
Vládou podporovaný model zemědělské produkce v Brazílii je orientován na export. Jak hodnotí Hnutí malých zemědělců (MPA) současný stav potravinového systému v zemi?
Mateus Menezes Quevedo: Aktuální zemědělsko-průmyslový model závislý na exportu je potřeba změnit. Prvním důvodem jsou pracovní podmínky. Pracovníci jsou vykořisťováni, musí dělat těžkou monotónní práci. Za druhé se většina brazilského dobytka chová na hranicích s chráněnými oblastmi, například v regionech Tocantins, Mato Grosso či Rondônia, a pastviny se tak rozšiřují do severního regionu amazonského pralesa. Produkce hovězího masa má dopady především na dva biomy: na takzvané cerrado, které hraje důležitou roli v zadržování vody. A pak na prales, který se pálí, aby mohly vzniknout nové pastviny, kde pak dobytek svými kopyty ničí kořeny rostlin.
Leomarcio Araujo: Kvůli produkci masa a sóji ubývá biologická rozmanitost. Většinu půdy mají k dispozici velcí producenti, kteří ji využívají v duchu logiky agrobyznysu. A protože se snižuje diverzita potravin, přestávají se podporovat i malí zemědělci a veřejné zdroje se koncentrují do těchto dvou velkých odvětví. Naše hnutí neříká, že by Brazílie neměla potraviny nabízet dalším zemím. Stávající model ale znemožňuje nasytit naše vlastní obyvatelstvo.
Vaším cílem tedy je, aby většinu potravin produkovali malí výrobci?
LA: Podle dat Brazilského institutu geografie a statistiky více než sedmdesát procent potravin pochází od malých zemědělců. Malé zemědělství dokáže Brazílii nasytit a také dokáže produkovat potraviny i pro další země, ale potřebujeme zemědělskou reformu, přerozdělení půdy a potřebné investice. Nebráníme se výměnám potravin, osiva, znalostí a všeho, co lidem prospívá, mezi zeměmi. Jsme ale proti aktuální tržní logice exportu, která se dívá na naše potraviny jen jako na komodity. Už když zmíníme termín export, ocitáme se v logice hegemonie.
MMQ: Nejvíc hovězího masa na export se produkuje na severozápadě Brazílie ve státě Mato Grosso. Nedávno proběhla médii zpráva, že jedno řeznictví v hlavním městě tohoto státu začalo rozdávat lidem kosti. Lidé měli takový hlad, že na ně čekali v kilometrové frontě, někteří dokonce okusovali kosti syrové. Taková je potravinová realita v naší zemi.
Evropská unie vyjednává se zeměmi ze sdružení volného obchodu Mercosur snižování daně na potravinové komodity. Jaký názor máte na tuto obchodní dohodu?
MMQ: Poškodí náš vnitřní trh a lokální rolnické trhy i latinskoamerickou integraci. Žádná dohoda, která ignoruje hlubší debatu o brazilské společnosti a nezávislosti komunit rolníků, bývalých otroků a Indiánů, nás nemůže reprezentovat. Zvlášť když je v Brazílii u moci fašista, který se zajímá jen o svůj vlastní prospěch. Navíc na jedné straně dohody stojí severní rozvinuté státy, na druhé jižní rozvíjející se nebo nerozvinuté státy. Pokud tyto nerovnocenné bloky uzavřou rovnocennou smlouvu, sociální dopady se jen prohloubí. Dohoda musí být výsledkem diskuse celé společnosti, ne jenom pár odborníků nebo politické elity země.
Jaké jsou pracovní podmínky a sociálně-environmentální dopady brazilského zemědělství?
LA: V poslední době došlo k děsivému rozvolnění pracovněprávních podmínek. Pracovník je nyní odměňován za množství plodin, které vyprodukuje. Nemá stálý plat ani zajištěnou bezpečnost práce, snaží se zkrátka vypěstovat co nejvíce, aby dostal co nejlépe zaplaceno. Na velkých latifundiích a v mnoha velkých podnicích je práce v období sklizně srovnatelná s otroctvím. Pracující jsou ubytováni v nelidských podmínkách. Navíc Brazílie už pátým rokem zaujímá třetí příčku v používání chemikálií na světě, což má řadu dopadů na zdraví lidí, zvířat i půdy a na biodiverzitu jako celek. A v poslední době prezident republiky dokonce doslova podněcoval k vypalování amazonského pralesa.
Kdo jsou vlastně velcí chovatelé dobytka a pěstitelé sóji?
MMQ: Jsou to podniky, které jsou úzce navázány na skupinu poslanců Bancada ruralista z Národního kongresu Brazílie. Asi největší firmou je JBS v čele s generálním ředitelem Gilbertem Tomazonim – hlavně oni stojí za kácením amazonského pralesa. Když vypukla pandemie covidu, báli jsme se, že u nás vznikne něco podobného, protože tu máme živočišné provozy, které se nacházejí blízko vykácených oblastí, a divoká a domácí zvířata se tak dostávají do přímého kontaktu. Druhá největší firma je bioenergetická společnost Raízen – ta vyrábí etanol z cukrové třtiny. Pak tu máme Ambev, producenta alkoholických nápojů, jehož hlavní komoditou je ječmen, a společnost Marfrig, což je druhý největší producent masa na světě, před ním už je jen JBS. Také tu je Cargill Agrícola s transgenními semeny a chemikáliemi.
V Evropě se zvyšuje obliba vegetariánské stravy. Jak La Vía Campesina, tak MPA však zdůrazňují důležitou roli zvířat pro udržování ekosystémů a agroekologie.
LA: V rodinném zemědělství mají zvířata důležitou roli. Tyto bytosti jsou součástí přírody i zemědělské rozmanitosti. Když je však vnímáme jen jako produkty, má to negativní dopady globálních rozměrů. Důležité je najít rovnováhu. Agroekologie nabízí řešení a nemusí to nutně znamenat, že se vzdáme živočišných proteinů. Maso je důležitou složkou rolnické kuchyně a nemusíme ho hned vyškrtnout z jídelníčku.
La Vía Campesina i MPA se stavějí proti používání GMO plodin. Proč?
LA: Představují obrovskou hrozbu pro genetické dědictví, které bylo vytvořeno, kultivováno a střeženo zemědělci. Navíc mnohde už máme důkazy o problémech, které GMO plodiny mohou způsobovat. Mezi ně patří také takzvaný hybridismus, tedy pokles reprodukční schopnosti plodin, a vytváření závislosti zemědělců na trhu s osivy. Například vytváření vlastních skladů se semeny může být ohroženo, protože semena upravených plodin vyklíčí jen první rok. A pak je tu otázka práv. Když na pole ekologického zemědělce zavane vítr GMO plodinu, která se tam uchytí, zemědělec je nakonec obviněn z toho, že ukradl technologii, která patří jiné společnosti. Bojujeme proti vědeckému poznání, které diskriminuje rolníky a ohrožuje zemědělskou rozmanitost, již rolníci po staletí vytvářeli a chránili. Nikoli však proti vědě jako takové!
V roce 2018 byla v OSN schválena Deklarace práv rolníků. Otiskla se do reality práv rolníků v Brazílii?
MMQ: V Brazílii se neodrazila nijak. Brazilská federální vláda vytváří každý rok takzvaný plán sklizně, který se zaměřuje na investice do zemědělské produkce. Ani během pandemie ale vláda neposkytla žádnou přímou podporu rolnickému zemědělství pro produkci potravin. Máme data o tom, že v oblastech s vyšším podílem agrobyznysu zaměřeného na pěstování sóji, kukuřice nebo na chov hovězího dobytka výrazně narostl počet lidí, kteří trpí hlady. Od minulého roku proto pracujeme společně s dalšími rolnickými hnutími na návrhu zákona o mimořádných prostředcích. Žádáme podporu ve formě investic a půjček, záruku, že stát bude vykupovat rolnické produkty, které budou následně distribuovány do sociálních programů a do škol, prominutí dluhů a uznání důležitosti role žen. Minulý rok tento návrh prošel kongresem, schválili ho jak poslanci, tak senátoři, ale pak ho vetoval prezident Bolsonaro. Letos jsme s návrhem přišli znovu pod jiným názvem, a situace se zopakovala.
Agroekologie je pravděpodobně nejrozšířenější model, který členové vaší organizace používají. Jaké jsou její principy?
LA: Agroekologie je princip dosažení potravinové suverenity. Snoubí se v ní praktické zkušenosti, lidové poznání a vědecké poznatky. Existuje Brazilská asociace agroekologie, sdružující vědce a výzkumníky, která ovšem také úzce spolupracuje se sociálními hnutími. Bohužel zdaleka neplatí, že by se všichni rolníci chovali ekologicky. Kvůli státním opatřením se někteří uchýlili k praktikám, které nejsou vůbec ekologické, právě naopak.
Pokoušíte se integrovat principy agroekologie do vládních strategií a politik?
LA: V Brazílii započal tento proces v roce 2010 jako reakce na požadavky sociálních organizací a hnutí. Ještě za vlády prezidenta Luly da Silva a na začátku vlády Dilmy Rousseffové byla ustanovena Národní komise pro agroekologii a organickou produkci, která vytvořila Národní plán pro agroekologii a organickou produkci a příslušné politiky. Spolu s tím přišel návrh programu na snížení používání chemikálií v zemědělství – byť naším cílem je jejich úplný zákaz. Po převratu roku 2016 to bylo všechno zastaveno a zrušeno. K tomu, aby mohlo dojít ke kompletnímu přechodu na agroekologii, je zapotřebí podpora veřejné politiky.
Z portugalštiny přeložila Barbora Černá.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.
Leomarcio Araujo vystudoval historii na Federální univerzitě v Paraíbě (UFPB) a agroekologii a technologické inovace na Instituto Nacional do Semiárido (INSA). Je ředitelem rolnické agroekologické sítě Bahia, koordinátorem Hnutí malých zemědělců (Movimento dos Pequenos Agricultores, MPA) a členem Národní komise pro agroekologii a ekologickou produkci (CNAPO).
Mateus Menezes Quevedo vystudoval žurnalistiku na Federální univerzitě v Santa Maria. Je součástí mládežnícké části organizace Via Campesina Sudamérica a spolupracuje s Communication Collective of the Small Farmers Movement.