Koronaviru se v čínských médiích stále věnuje minimální pozornost navzdory tomu, že některá větší města zažívají tvrdé lockdowny. Vysvětlení je nasnadě – koronavirus tvoří negativní obsah, který je sice výhodný komerčně, ale tím se čínská média v takto citlivé oblasti nesmějí řídit. Takzvaná lidová válka proti koronaviru byla navíc oficiálně vyhrána už na podzim roku 2020. Titulním stránkám tak dominují Si Ťin-pchingovy zdravice summitu G20 nebo klimatický sněm COP26 pořádaný v Glasgow, případně oslavy devadesátého výročí založení Čínského sovětu v provincii Ťiang-si, kterých se zúčastnil i sám šéf propagandy a ideologie Wang Chu-ning, jehož si v poslední době pro jeho silně konzervativní až fašizující myšlenky všímají po celém světě. Na webu Lidová síť pak dominoval článek nazvaný Převládne dělání hrdiny z růstu HDP, nebo posilování kvality a efektivity ekonomického růstu?, který vyšel 2. listopadu jako součást série textů Novin Komunistické strany Číny, jež spadají pod Lidový deník. „Dělání hrdiny z něčeho“ je dnes již ustálený termín, často používaný ke kritice přeceňování nějakého řešení, což se zrovna v otázce HDP netýká jen Číny. Na druhou stranu HDP byl od konce sedmdesátých let až do roku 2017 prakticky jediný údaj, na němž záleželo ústřední vládě při hodnocení efektivity provinčních a místních samospráv (a proto také byl často manipulován). Součástí myšlenkového obratu za vlády generálního tajemníka Si Ťin-pchinga bylo kromě demontáže Tengových politik také nalezení nového společenského rozporu. Tím už není chudoba země, ale společenská nerovnost a kvalita ekonomiky. V souvislosti s klesajícím výkonem čínské ekonomiky je tak obrat od „hrdiny“ v podobě HDP poměrně pragmatickým krokem. Otázka v titulku je ovšem spíše rétorická – smyslem článku je vysvětlit straníkům a případným dalším čtenářům, že strana už netlačí na růst HDP, ale na zkvalitňování ekonomiky jako jeden z hlavních zdrojů své legitimity. To je koneckonců zakotveno ve čtrnácté pětiletce, která letos započala. Článek tuto změnu shrnuje jako přechod od otázky „Máme, nebo ne?“ k otázce „Dobré, nebo ne?“. Kromě toho text zmiňuje další důležitou Si Ťin-pchingovu politiku, zvanou Dvojí oběh. Jejím cílem je kapitálová, výrobní i surovinová soběstačnost ČLR, tedy obrácení se k domácímu trhu. Asi netřeba zdůrazňovat, že Dvojí oběh, oficiálně promovaný už v roce 2020, nadělal vrásky nejednomu zahraničnímu investorovi. Zda se transformace a stírání obrovských ekonomických rozdílů podaří, zůstává otázkou, jisté však je, že čínská ekonomika bude stále méně sloužit jako globální továrna a Čína se bude stále více izolovat od okolního světa.
Stranické médium China News Service (CNS) vydalo na začátku listopadu zprávu o záchraně tří čínských pracovníků společnosti Covec, kteří byli letos v červenci ozbrojenými muži uneseni ze staveniště v severním Mali. Čínští občané byli zajati společně se dvěma Mauretánci, kteří však byli po deseti dnech propuštěni – patrně proto, že nepředstavovali přílišnou naději na získání výkupného. Podle vyjádření čínského ministerstva se státní orgány na záchranné operaci podílely především tlakem na malijské úřady, které následně musely jednat. Ostatně právě za to unesení Číňané příslušným orgánům poděkovali. Zpráva je zajímavá především z toho důvodu, že se objevila na titulní straně webu CNS, zatímco na jiných serverech byla naopak upozaděna. Není to náhoda – CNS je specifický typ média spadající nikoliv pod systém propagandy, ale pod systém „jednotné fronty“ a cílí především na čínskou diasporu, pro niž je příslib všudypřítomné ochrany čínskými úřady důležitý.
Přestože prezident Si Ťin-pching k nespokojenosti mnohých nakonec na klimatickou konferenci COP26 nedorazil, zaslal summitu podle zprávy ústřední státní televize CCTV z 3. listopadu alespoň písemné vyjádření, v němž zdůraznil důležitost Pařížské dohody, společného postupu a multilaterálního konsenzu. Stejně tak vyzdvihl nutnost transformace na zelenou ekonomiku a dobrovolného sebeomezování. Závěrem poukázal na úsilí ČLR při dosahování uhlíkové neutrality, především v oblasti likvidace zastaralých uhelných elektráren. Tady je důležité podtrhnout slovo „zastaralé“, nové uhelné elektrárny totiž Čína stále ve velkém staví (nedávno Si Ťin-pching přislíbil, že ČLR už nebude podporovat uhelné projekty v zahraničí, ale o domácích raději pomlčel). Stejně tak je namístě pochybovat o příslibu, že vrcholu produkce CO2 bude dosaženo před rokem 2030 a uhlíkové neutrality před rokem 2060 (což je samo o sobě vnímáno jako špatná zpráva pro boj s klimatickou změnou). Produkce a spotřeba uhlí v Číně tak rostou ještě rychleji, než klimatičtí aktivisté odhadovali v posledních deseti letech. Pokud má globální úsilí skutečně uspět, musí Čína alespoň splnit již dané sliby. Tomu ale zatím nic nenasvědčuje.