Umělci nacionálního socialismu ve Spolkové republice
Deutsches Historisches Museum, Berlín, 27. 8. – 5. 12. 2021
Výstava v Německém historickém muzeu ukazuje, že představa o náhlém zlomu a přerušení personálních i institucionálních kontinuit při změnách politických režimů je většinou iluzorní. Kurátor Wolfgang Brauneis sleduje osudy představitelů nacionálně socialistické umělecké scény (Willy Meller, Adolf Wamper, Arno Breker, Hermann Kaspar, Werner Peiner), jejichž kariéry rozhodně neskončily rokem 1945. Problematizuje tak obraz poválečného Německa, spojený například s přehlídkami Documenta, prezentujícími to „nejprogresivnější“ v umění. Tvůrci z Hitlerova seznamu „bohem nadaných“ totiž zpravidla dále přednášeli na akademiích umění a vystavovali. Jejich nejviditelnějším odkazem jsou dnes zakázky pro veřejný prostor, které po válce ve velkém prováděli na objednávku státu, katolické církve nebo průmyslníků bohatnoucích z poválečného ekonomického růstu. Tito umělci měli kontakty, monumentální tvorbu uměli, protože se jí věnovali už před válkou (zákon o procentech na umění v rámci architektonických realizací vznikl v Německu po roce 1945 na základě podobného zákona třetí říše), a jejich díla se většinové společnosti líbila. Když se na konci šedesátých let začaly v německé televizi vysílat kritické rozhovory s těmito tvůrci, vyjadřujícími se pozitivně o vítězství „bílé rasy“, posílala veřejnost do redakce nadšené dopisy, v nichž děkovala za představení skutečného umění. Výstava tak přibližuje společenský kontext, z něhož se dá lépe pochopit, proti čemu se němečtí studenti v šedesátých letech bouřili.