Telavivská hudebnice Noga Erez vydala kritiky oceňované, a přitom posluchačsky přístupné album, které do populární hudby vnáší nepopulární témata. Chytlavé skladby ovlivněné současnou taneční hudbou i rapem se věnují válečným konfliktům, sexuálnímu násilí i jiným problémům nejen izraelské společnosti.
„Kids these days…“ Druhé album izraelské hudebnice Nogy Erez otevírá klasický povzdech starších ročníků všech dob. Generační odpovědí je následující track, v němž se po záměrně infantilním intru zpívá o „hluboké depresi“ a který naznačuje, jakým směrem se bude ubírat dalších čtyřicet minut alba Kids, na němž spolupracovali rapper Reo Cragun a kalifornská MC Blimes. Skladby, v nichž se střídají chytlavé melodie s těžkými beaty, rap se zpěvem a současný popový zvuk s prvky world music, jsou o hledání sebe sama v záplavě informací ze sociálních sítí, snaze angažovat se v problémech dnešního světa, ale také o každodenním životě v hlavním městě státu, který je od svého vzniku skoro nepřetržitě ve válce. Oproti debutu Off the Radar (2017) zní nová deska uhlazeněji, nebojí se však překračovat hranice žánrů a přesouvat se z tanečního parketu do intimity pokoje, typického prostředí hudebních aktivit během nedávného lockdownu. Texty ovšem zůstávají stejně naléhavé jako před čtyřmi lety, kdy Erez zpívala: „Můžete tancovat, když střílíte? Můžete střílet, zatímco tancujete?“
Smůla, smůla, smůla
Už svou první deskou si hudebnice z Tel Avivu, která vystudovala skladbu na Akademii hudby a tance v Jeruzalémě, vybudovala pověst „politické umělkyně“, jež se nebojí zpívat o kontroverzních tématech. Citovaná píseň Dance While You Shoot se s ironií obrací k privilegované části izraelské společnosti, která se může jít v noci bavit, zatímco o pár desítek kilometrů dál umírají lidé. Úsečné frázování v kombinaci s industriálními beaty působí naléhavě, a přitom se na skladbu dá tančit. V jiném tracku alba Off the Radar se zpěvačka vrací k události z roku 2015, kdy v telavivském nočním klubu došlo k hromadnému znásilnění ženy, které bylo navíc natáčeno a živě streamováno. „Všichni to chtějí/ Všichni stojí ve frontě/ Chtějí jenom jednu věc/ A jsou tu, aby ji dostali/ Aspoň tak to tvrdí/ Jaká smůla, smůla, smůla/ Že jsi tak pěkná,“ deklamuje zpěvačka do pochodového rytmu. Jindy Noga Erez rapuje o všudypřítomném dohledu státu nebo zastřeným hlasem zpívá o strachu, který se po světě šíří skrze média. Sdělení umocňuje minimalistická produkce, o niž se postaral zpěvaččin hudební i životní partner Ori Rousso.
Hlavní síla Nogy Erez tkví ve schopnosti věrně a citlivě popsat problémy, které kolem sebe i na sobě pozoruje. „Bývala jsem hodně naštvaná kvůli tomu, co se děje na politické scéně v mé zemi i ve světě. Všechno to působilo tak podezřele, zmateně a falešně,“ uvádí v rozhovoru pro magazín New Noise. A v interview pro The Guardian říká: „Lidé v mém okolí mi radili: Nemluv veřejně o problémech Izraele. Chvíli jsem si myslela, že se tím budu řídit… Ale nejde to, mé skladby jsou právě o nich. Někdo si myslí, že to je odvážné, ale mně se to zdá nutné.“ Společenským tématům, která mohou vyvolat kontroverzi, se nevyhýbá ani na druhém albu. Tentokrát k nim nicméně přistupuje s větším nadhledem. Zároveň se nebojí bohatších aranží, žánrových experimentů a občas ani optimistických melodií.
Nevypneš mě?
Na desce Kids najdeme R&B hit, v němž zpěvačka dělá tečku za toxickými vztahy (You So Done), politickou skladbu o válce (Kids) i melodickou baladu, v níž skoro prosebně zpívá: „Nevypneš mě?/ Nesešívej mé rány“ (Switch Me Off). Pestrý, ale soudržný celek posluchače provádí širokým spektrem emocí, což se daří s lehkostí a nadhledem. Například v písni No News on TV s jednoduchou, skoro veselou melodií si Erez utahuje z otupělé nudy během lockdownu: „Už se nechci dívat na svůj telefon/ Už se nechci povalovat jako kámen/ V tomhle tichu neslyším své myšlenky/ Vraťte mi hluk.“
Pro Nogu Erez i Oriho Roussa je ovšem nové album navzdory své angažovanosti také velice osobním projektem, do kterého významně zasáhly události v jejich soukromých životech. „Být svědkem toho, jak Ori, člověk, kterého miluji, ztratil svou matku, mi umožnilo vidět věci jinak,“ vysvětluje hudebnice, co ji ovlivnilo při práci na aktuální nahrávce. Zatímco na svém debutu se snažila vypsat a vyzpívat z věcí, které ji trápily a štvaly, při tvorbě druhé desky zvolila umírněnější a chápavější přístup. Z rozzlobené teenagerky se stal trpělivý a milující rodič, který se snaží porozumět svému dítěti. Dodejme, že úvodní povzdech „Ty dnešní děti…“ je nahrávkou hlasu zpěvaččiny matky.
Nejsem u konce
Tvorba izraelské hudebnice je pozoruhodná tím, jak se do ní propisuje její domovské prostředí. Málokterá popová zpěvačka vypráví příběhy o tom, jak během vojenské služby (která je povinná pro všechny občany Izraele) vystupovala na armádních základnách. „Hrála jsem různé staré hity i novou mainstreamovou hudbu. Upřímně řečeno, byla to noční můra, celý ten zážitek byl úplně surreálný. Hudba pro mě byla ta nejčistší věc a najednou se mi míchala s militantním prostředím,“ vypráví Erez o svém dvouletém působení v armádě, které mohla absolvovat na pozici muzikantky. Tato zkušenost pravděpodobně jen přispěla k jejím pochybám o politice izraelské vlády. Za své debutové album si navíc kromě zájmu posluchačů vysloužila i kritiku izraelského ministerstva kultury, kterému se nezamlouvala témata písní. Přitom ji totéž ministerstvo vyslalo spolu s izraelským olympijským týmem do Ria de Janeiro prezentovat „moderní tvář“ židovského státu. Nepřízně režimu se každopádně zpěvačka zatím neobává: „Je tu pořád demokracie, i když velmi křehká… Moje část politického spektra se sice domnívá, že je ohrožena, ale pořád ještě můžete říkat, co chcete,“ komentuje Erez poměry v dnešním Izraeli.
I když sebe samu nevnímá jako protestní umělkyni, lze si od její tvorby jen stěží odmyslet politický rozměr. Ožehavá a rozporuplná témata totiž ve svých skladbách otevírá v míře, která je v popu neobvyklá. Mimo to má schopnost vcítit se do různých rolí a osudů a s ironií nebo naopak poetickou jemností mluvit o věcech, jež vyžadují velkou míru empatie. Kam se bude její tvorba vyvíjet dál a jestli nakonec nenarazí na hranice toho, co je pro izraelský stát přijatelné, se dá odhadovat jen těžko. Soudě podle textu nejposlouchanější písně letošního alba, nazvané End of the Road, se máme na co těšit: „Vážně nevím, co se stane na konci cesty/ Možná nic (…) Ale já u konce nejsem/ Mám toho ještě hodně.“
Autorka je publicistka.
Noga Erez: Kids. City Slang 2021.